Jiřiny, slunce podzimních zahrad
Malé, střední i obří jiřiny sice rozkvétají už od půlky prázdnin, ale na podzim se spolu s astrami prosazují na zahradách nejvíce. Jen málokterá květina je zářivější a rozmanitější.
Mimořádný je i vzrůst jiřin – od nízkých rostlin až po skoro dvoumetrové obry. Jiřina je totiž příbuzná se slunečnicemi, kopretinami ale i s bodláky.
Má však na rozdíl od většiny živých organismů osm sad chromozomů místo obvyklých dvou a navíc i maličké řetízky DNA, které se při oplození přemisťují bez ohledu na klasické zákony dědičnosti.
Díky tomu se květy jiřin mohou pochlubit neskutečně pestrou paletou barev: od bílé přes odstíny žluté, červené, oranžové, růžové až po hnědou.
Navíc se na květech často vyskytují i dvě barvy vedle sebe a u neplnokvětých jiřinek ještě žlutě září tyčinky s pylem. Tvar květních úborů je tak rozdílný, že zahradníci podle něj dělí jiřiny do čtrnácti i více skupin.
Velkým plusem těchhle krasavic je to, že kvetou velmi výrazně a v zářivých barevných tónech. Proto jsou v zahradách k nepřehlédnutí. Po sezóně je navíc můžeme množit rozdělením trsu podzemních hlíz.
Potřebují světlo a závětří
Rod Dahlia, česky jiřina, pochází z Mexika a vyžaduje dostatek světla. Pěstujeme-li odrůdy vyššího vzrůstu, vyplatí se vybrat pro ně místo v závětří. Pak je ještě rozumné sázet jiřiny tam, kam se na podzim a na jaře snadno dostaneme s motyčkou, až budeme manipulovat s jejich hlízami. Když se ještě vyhneme příliš mokré a těžké půdě, udělali jsme pro jiřinu maximum.
Jiřiny jsou krásné i na samostatném záhonu, ovšem přes zimu tu bude pusto a začátkem léta se budeme pár týdnů dívat jen na zelené lodyhy.
Proto tento způsob výsadby preferují spíše jejich sběratelé.
Častější je kombinace jiřin s letními trvalkami nebo s jarními cibulovinami. Kvetoucí úbory jiřin se uplatní i před pozadím zajímavě zbarvených keřů nebo před stěnou z konifer.
Společníci jiřin – tvarové a barevné kontrasty
Zajímavý barevný kontrast vytvoří jiřiny s cypřišky a tújemi v pozadí. Vysadíme-li je před brsleny, dřišťály a kaliny s červenajícími listy, vytvoříme naopak výrazný a harmonický ostrůvek podzimních barev.
V srpnu můžeme výsadbu těchto hlíznatých rostlin zkombinovat s robustními modře kvetoucími druhy – se stračkami a omějem.
Vedle barevného kontrastu můžeme vytvořit i kontrast tvarový: jiřiny jsou robustní a výrazně kvetoucí rostliny, vysaďme k nim tedy jemně rozevláté černuchy, dračíky, šater nebo ozdobné traviny. Celá výsadba tak získá dynamiku.
Ještě se zkusíme zamyslet nad časovým rozvržením výsadby, tak záhon s jiřinami nebyl v době, kdy nekvetou, prázdný.
Řešením je střídání pozdně letních jiřin s jarními cibulovinami, například s robustními tulipány a řepčíky. Jejich cibule sice nemusejí každý rok ven ze zeminy, ale neublíží jim to.
Když tedy jarní cibuloviny zatáhnou listy, vybereme jejich cibule a místo nich hned zasadíme hlízy jiřin. Na podzim zase oba druhy prohodíme. Jen je třeba zvolit takové jiřiny, které odkvétají a zasychají včas – začátkem října, jinak se tulipány neujmou.
Když se řekne jiřina
Rod jiřina zahrnuje přes dvacet druhů. Největší z nich – Dahlia imperialis – měří až deset metrů a pro vědu jej popsal český botanik devatenáctého století Benedikt Roezl. Z dutých stonků tohoto druhu vyráběli domorodí Mexičané něco jako vodovodní potrubí.
První významné jiřinkové slavnosti se v Čechách pořádaly a stále pořádají v České Skalici o svatebním dni Boženy Němcové (8. 9 – 10 .9) . Spisovatelka si jiřiny velmi oblíbila a pěstitelé jí tuto lásku po desetiletí oplácejí. Nové odrůdy proto pojmenovávají například Viktorka, Barunka Panklová nebo Babička.
Pěstování jiřin je pracné
Jejich hlízy se musí na podzim vykopat, uskladnit v suchu a během května opět vysadit na záhon. Pěstitelé při sázení hlíz dohnojují půdu každý podle svého tajného receptu: kobylince, Thomasova moučka, popel, listovka…
A pak ještě nutné včas zaštipovat nadbytečné výhony, vyvazovat, dohnojovat, bojovat proti slimákům – zkrátka pravověrní jiřinkáři mají po celou sezónu práce nad hlavu.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
