Zámecký park v Průhonicích je nejnavštěvovanější od května do června. Tou dobou tu naplno kvetou mohutné pěnišníky. Ve stejné době zkrásní i spousta soukromých zahrad. Vysazením pěnišníku se nedá nic pokazit, nicméně kam, jak a s jakými dalšími druhy jej zasadíme – to už jsou fígle zahradnických mistrů.
Pěnišník neboli rododendron je jedním z druhově nejbohatších rostlinných rodů – obsahuje jich zhruba tisícovku a k tomu tolik kříženců, že se v nich snad už nikdo nevyzná.
Jsou to nízké keříky, některé z nich poléhavé, ale také středně vysoké až vysoké keře nebo stromy se stálezelenými neopadavými listy.
Těm pěnišníkům, kterým listy s příchodem zimy zcela nebo alespoň částečně opadávají, se říká azalky.
Stálezelené druhy mohou mít listy velké nebo drobné a to platí i o květech. Kvetou v barevné škále od bílé, přes odstíny růžové, červené, rudé a fialové až po žlutou.
Chcete-li tedy za pomoci pěnišníků zkrášlit zahradu, máte z čeho vybírat. Nejranější druhy rozkvétají již v únoru. Hlavní dobou kvetení rododendronů je druhá polovina května a první polovina června.
Kde se pěnišníkům líbí
Stálezelené nebo polo opadavé pěnišníky v přírodě rostou převážně v lesnatých horách a také na vaší zahradě se budou dožadovat co nejpřirozenějších podmínek.
Jsou to dřeviny citlivé na vyschnutí i na podmáčení. Dopřejme jim tedy častou zálivku a zároveň kyprou a propustnou půdu. Listům rododendronů vysloveně svědčí mlžení vzduchu, zejména v létě po ránu.
Tyto dřeviny bychom proto neměli vystavovat častému větru ani slunečnímu úpalu. Na druhou stranu: přílišné zastínění vede k chudému kvetení a zřídnutí olistěných větví.
Pěnišníky koření doširoka, ale jen mělce. Z toho vyplývá, že je můžeme doprovodit i jinými dřevinami, ale spíše hlouběji kořenícími, aby si vzájemně nekonkurovaly. Svědčí jim půdy kyselé, obohacené rašelinou. Pouze odrůdy roubované na podnože „inkarho“ snesou i neutrální půdy s obsahem vápence.
Uplatnění: sólo i v podobě valu
Menší druhy pěnišníků a azalek najdou uplatnění na skalkách ale i mezi vřesovištními rostlinami. Zejména azalky s opadavými listy, které se na podzim barví do oranžovočervena, se na vřesovištích dokonale vyjímají.
Pěnišník jako solitér obklopený trávníkem působí rovněž velmi půvabně, zejména je-li vysazený na vyvýšeném záhonu. Nesmíme mu však odepřít částečné přistínění během dne a ochranu před větrem.
Existuje ještě jedna varianta solitéru: pěnišník zasazený v keramické či terakotové nádobě. Musí však jít o menší a odolný kultivar – i tak je lepší jej zazimovat. Nicméně krásu rododendronu nádoba ve tvaru doširoka otevřeného zvonu velmi zvýrazní.
Skutečně impozantní pohled a účinné odstínění okolí skýtají větší rododendrony tvořící val podél plotu nebo usedlosti.
Nejběžnější je výsadba několika pěnišníků ve skupině doplněné dalšími dřevinami.
Doprovod pěnišníků
Vrchol celé výsadby pěnišníků nebo jejich pozadí tvoří vždy vysoké stromy. Dobře by jim sekundovaly smrky, ale ty koření mělce a s rododendrony by si konkurovaly. Z jehličnanů se tedy hodí jako doprovod borovice nebo modříny a metasekvoje. Poslední dva rody jakožto opadavé během roku výrazně mění vzhled, což příjemně kontrastuje s s neměnnou zelení pěnišníků.
Z listnatých stromů vedle pěnišníků vynikne zmarličník či tulipánovník. Výsadbu mohou doplnit i keře, třeba mahonie, cesmína nebo pierisy.
Třešničkou na dortu jsou trvalky. K výsadbám s pěnišníky se hodí cibuloviny – tulipány a narcisy a také kapradiny, denivky, čechravy nebo bohyšky. Dobře se před nimi vyjímají i vřesovištní rostliny, tedy vřesy, vřesovce nebo libavka.
Soukromé pěnišníkové ráje, které jsme navštívili
Mnozí majitelé zahrad si pozemky pěnišníky vyšperkovali tak, že v květnu doslova září barvami.
Někteří je na zahradě pěstují v kamenných korytech spolu se skalničkami jako třeba skalničkář pan Novák z Hradce Králové, jiní si z nich vytvořili barevnou hradbu u plotu.
Proslulá a hojně sběrateli pěnišníků navštěvovaná je zahrada pana Kořízka z Doudleb nad Orlicí či zahrada pana Podaného z Rychnova nad Kněžnou.
Pěnišníky lze obdivovat i na rozlehlé zahradě Vaverkových v Souvrati pod Zvičinou. Majitelka se naučila množit pěnišníky řízkováním, takže jí stačilo koupit jen pár matečních keřů a mnoho odrůd rododendronů si tak vypěstovala sama.
Zapustí větvičku do země, přeloží ji kamenem a ta za čas sama pustí kořeny. I díky tomu se na své zahradě může těšit více než dvěma stovkami rododendronů a azalek.
„Rododendrony mám snad ve všech odstínech, které se u nás dají koupit. Největší chloubou mezi rododendrony je keř rostoucí nedaleko tamního jezírka. Je totiž trojbarevný. Když nasadí poupata, jsou červená. Rozkvetlý má barvu růžovou, a když už odkvétá, je žlutý.
V Bechyni manželský pár pěnišníky částečně zakryl pohled na nevzhlednou starou stodolu pestrou skupinou rododendronů a azalek doplněných modřínem.
Majitel rozlehlé japonské zahrady v severních Čechách zas vsadil na jednobarevné plochy pokryté nízkými azalkami, jimiž na jaře prokvétají tulipány.
Zkrátka Češi, včetně majitelů zahrad v japonském stylu, si pěnišníky oblíbili, přestože čas jejich kvetení je poměrně krátký.
Půda pro pěnišníky
– Důležitá je kyselá půda: kyprá, vzdušná, nepodmáčená a s bohatým obsahem humusu.
– Aby se rostlinám na stanovišti dařilo, připravte velkou výsadbovou jámu, která nemusí být příliš hluboká, protože kořenový systém těchto rostlin roste spíše povrchově. Zato musí být dostatečně široká a naplněná kvalitní rašelinou.
– Hnojte pomalu rozpustným hnojivem určeným pro vřesovištní rostliny.
Text: Radka Borovičková
