Jak si na zahradě vypěstovat kdoule výborné hlavně k zavaření
Staré odrůdy stromů se postupně vracejí do našich zahrad. Čím dál častěji potkáváme ryngle (renklódy), mišpule nebo právě kdouloně. Proč by pestrost našeho jídelníčku měl zvyšovat jen dovoz exotických plodů?
Nejde jen o zpestření jídelníčku
Logickým důvodem k pěstování kdouloní je zpestření našeho jídelníčku o další jádrovinu, to ano. Ale najdeme i mnohé jiné důvody, proč se do pěstování pustit. Například ten, že kdoule po čtvrtém roce růstu nevyžadují každoroční řez, stačí jednou za dva roky – zachovávají si totiž poměrně řídkou korunu.
Kdouloně jsou poměrně malé stromky, mohou být i ve formě keřů, které nádherně kvetou. Jejich dekorační schopnosti jsou neoddiskutovatelné. A dokonce se hodí i jako živý plot.
Kdouloně jsou ohroženy holomrazy, ale pokud se nic takového v zimě nestane, plodí velmi spolehlivě. Kvetou totiž později než jabloně či hrušně, a proto se nestává, že by jejich květy popálily pozdní mrazíky. Plody – kdoule – nádherně voní. Dužnina je světle žlutá, šťavnatá, jemná, aromatická. Plody se sklízejí v září až říjnu, takže až po sklizni většiny jablek a hrušek.
Kdouloně nepotřebují příliš mnoho vláhy, proto ani zalévání v delším suchu není tolik nutné, jako například u jabloní. Koření poměrně mělce, a tak nepotřebují nijak hlubokou půdu.
Kterou odrůdu vybrat?
U nás se většinou nabízejí dva základní typy kdouloní, a to kdouloň s hruškovitými plody (Cydonia oblonga subsp. Pyriformis) a kdouloň s jablkovitými plody (Cydonia oblonga subsp. Maliformis).
Kdouloň je více než 4000 let známá kulturní rostlina a pravděpodobně k nám přišla z Persie. U nás se pěstovala natolik intenzivně, že dokonce na některých místech i zplaněla. První zmínky o jejím pěstování u nás pocházejí již ze středověku.
Zásady pro pěstování kdouloní
Výživa
Kdouloně jsou náročnější na výživu, proto je vhodné je pěstovat v humóznějších půdách. Ale jak to, že tedy bývaly tolik pěstovány na celém našem území? Odpověď je jednoduchá:
Jednak je strom schopen přizpůsobit se méně vhodným podmínkám (pak ale hůře roste a je potřeba jeho růst podporovat pravidelnějším řezem), jednak tehdy byly u každé zahrady také alespoň slepice, takže nikdy nebyl problém o výživné hnojení.
Vápník a zálivka
Půda by měla mít nižší obsah vápníku, tedy být spíše kyselejší. Ale se zálivkou se po třetím roce od výsadby rozhodně moc trápit nemusíme.
Teplotní podmínky
Pokud zahradničíme tam, kde se daří meruňkám a broskvím, bude u nás dařit i kdouloním. Pokud zahradničíme v chladnějších oblastech, každou zimu budeme preventivně chránit tyto poměrně mělce kořenící stromy proti holomrazům. Jak?
Přihrneme k nim několik centimetrů vysokou vrstvu kompostu a tu na povrchu ještě zajistíme chvojím. A samozřejmě nabělíme kmeny, aby zimní a brzké jarní sluníčko nezahřívalo tmavou kůru a aby tak nevznikaly mrazové trhliny.
Výsadba na podzim
Pro kdouloně (a obecně všechny stromky) je vhodnější výsadba na podzim. Přes zimu se půda lépe usadí a kořeny jí hojně prorostou, Tím je stromek mnohem lépe připraven na vegetaci dalšího roku, než když ho sadíme na jaře. A také lépe zvládá sušší období.
Pokud sadíme více kdouloní, měly by od sebe mít vzdálenost okolo pěti metrů na všechny strany.
Výchovné a prosvětlovací řezy
V prvních letech je nutné výchovným řezem založit kosterní větve a celkový tvar koruny. Později korunu už jen prosvětlujeme, aby mohly jednotlivé kdoule dobře zrát. Pokud je to možné, výhony nezkracujeme, kdouloň totiž nejvíce kvete a plodí na koncích výhonů.
Choroby a škůdci
Žádná speciální péče není nutná, protože kdouloň běžnými chorobami a škůdci prostě netrpí.
Sklizeň a zpracování
Jak už jsme zmínili, plody se sklízejí poměrně pozdě – v září až říjnu. Uložíme je, a před dalším zpracováním necháme odležet. Pro kdoule je vhodné chladné, suché, ale bezmrazé místo. Pokud máme sušší sklep, mohou být i tam. Ale pozor, rády předávají své aroma jablkům a hruškám.
Kdoule se nekonzumují syrové, protože jako takové jsou špatně stravitelné. Ovšem stačí, aby prošly varem, a je po problému.
Co z kdoulí vyrobíme?
Třeba kompot, rosol, křížaly, med, marmeládu, ale i pleťovou masku nebo osvěžovač vzduchu. Kdoule jsou plné pektinu, proto pro jejich kuchyňské zpracování ani nemusíme další moc přidávat.
Jak nám kdoule osvěží vzduch?
Jednoduše tak, že je rozložíme po celém bytě. Pozor tam, kde jsou malé děti – pokládáme pro jistotu vždy mimo jejich dosah. Kdoule se dobře uplatní ve skříních, nádherně provoní prádlo.
Jak na pleťovou masku?
Kdoule nakrájíme na plátky a zalijeme alkoholem (v poměru cca 2 – 3 kdoule na 200 – 250 ml alkoholu). Necháme cca 2 – 3 týdny stát a pak tekutinu slijeme. Vatovým tamponem opatrně naneseme na pleť, smyjeme teplou vodou a pak pleť ostříme hydratačním krémem (v zimě děláme proceduru zásadně na noc).
Výroba rosolu není složitá
Pokud chcete mít netradiční přílohu k tučnému masu nebo třeba k masu jehněčímu či zvěřině, zkuste kdoulový rosol. Díky pektinu obsaženému v ovoci je jeho výroba celkem snadná. Na dvě kila kdoulí budeme potřebovat cca 2 citrony a asi 3 litry vody.
Kdoule důkladně očistíme a nadrtíme, zalijeme citronem, vodou a vaříme cca hodinu. Pak tekutinu scedíme a změříme její objem. Na každý litr tekutiny dáme 700 – 750 g cukru, přivedeme k varu a vaříme do zhoustnutí.
Ještě horké plníme do čistých sklenic, pro jistotu můžeme přidat trošinku kyseliny sorbové.
Pozitivní účinky kdoulí na zdraví
Těch je nepřeberné množství. Kdoule dokáží blahodárně působit na cévy, na střeva a ostatní části zažívání, na citlivou, ale i poraněnou (popálenou) pokožku, klouby a celkově dobře bojují s lokálními záněty.
