Květinové vazby z anglických růží
Pěstování anglických růží není obtížnější než pěstování velkokvětých a záhonových růží. Ve vazbách se dají kombinovat se zahradními trvalkami, ostatními růžemi i lučním kvítím. Efektní květinové vazby si tak můžeme zhotovit úplně sami a udělat s nimi radost sobě nebo někomu blízkému.
Původ anglických růží
Anglickými růžemi nazýváme růže vyšlechtěné jedním z nejslavnějších evropských šlechtitelů, panem Davidem Austinem. Jeho růže v sobě kombinují půvab růží historických s výhodami růží moderních. Těmi jsou především opakované kvetení a rozšíření škály barev. Zatímco barevnost historických růží se pohybuje pouze v odstínech bílé, růžové a červené barvy, růže moderní se mohou chlubit i žlutými a oranžovými květy. Anglické růže často voní po starých růžích a typický je rozetový tvar květu. Na rozdíl od mnohých čajohybridů, jsou jejich květy krásné po celou dobu svého vývoje – od poupátka až po plně rozevřený květ.
Kde sehnat anglické růže
Pokud zapátráme na internetu, kolik stojí taková vazba s využitím anglických růží, asi se nestačíme divit, a pravděpodobně si necháme zajít chuť. Nemusíme se ale svého snu tak rychle vzdávat. Můžeme si totiž vysadit růži přímo na zahradě (dokonce to jde i ve velké nádobě na balkóně) a počkat si, až nám vyroste.
S výsadbou anglických růží je lepší začít na podzim, i nabídka bývá mnohem bohatší než na jaře. Ale pozor, pokud chceme objednat naše opravdu vysněné odrůdy za dobré ceny, hlídáme si nabídku podzimních růží v našich růžařských školkách, což bývá třeba už v červnu. Ve velkých nákupních centrech jsou ceny anglických růží nemožně přemrštěné.
Pěstování anglických růží
Sázení růží není práce pro ukňourané dámy, neboť výsadbová jáma by měla být poměrně dost velká. Doporučuje se hloubka i průměr 50 cm. Když zrovna nejsme při síle, stačí 40 cm. Zem je dobré obohatit kompostem, ale ne moc, aby se rostlina snažila nalézt si výživu i sama. Růži zasadíme tak, aby očko bylo asi tři centimetry pod povrchem. Důkladně zalijeme. Pokud nepanuje úmorné vedro a sucho, růže v dalších letech již zalévat nemusíme. Jejich kořeny sahají hluboko a příliš častým zaléváním by se mohlo stát, že rostlinu rozmazlíme a ona zchoulostiví.
Austinovy růže jsou nejčastěji keřového vzrůstu, na jejich budoucí velikost tedy musíme při sázení pamatovat. Než se rozrostou do své plné velikosti, uplynou asi tři roky. Každý rok na jaře, když začnou rašit pupeny, seřízneme růže asi o jednu třetinu. Růžím nejlépe prospívá světlé stanoviště, ale i mírný polostín většinou snášejí velice dobře a tolik tu nevysychají.
Anglické růže můžeme podle potřeby přihnojovat, okopávat, ošetřovat proti chorobám, zkrátka všechno to, co patří k péči o růže obecně. Na podzim růže nakopčíme, i když příliš choulostivé na mráz nejsou; s čajohybridy to bývá horší. Jistota je ale jistota.
Praktické rady
Pokud chceme vytvořit vazbu z anglických růží, musíme znát všechna úskalí, která nás čekají. Tím největším je, že tyto růže často mají první roky po výsadbě tenké stonky, které se ohýbají pod tíhou těžkých květů k zemi. Ve váze potom dlouho nevydrží. Pro vazby si tedy vybíráme stonky co nejsilnější. Po několika letech stonky zesílí a už tímto nešvarem tolik netrpí.
Trvanlivost růží prodloužíme tím, že je nařežeme brzy ráno (řekněme kolem sedmé hodiny), kdy jsou nejsvěžejší. Stonky před vložením do vázy šikmo seřízneme. Růže by se měly řezat ve stádiu mírně rozkvétajícího se poupěte.
Než začneme vázat, všechny stonky zbavíme listů asi do dvou třetin (do místa, kde budeme svazovat) a odlámeme trny. Rostliny klademe vždy šikmo přes sebe, aby měly prostor a nemačkaly se. Pokud se nám hlavičky anglických růží rozvalují a my je chceme udržet u sebe, svážeme je nenápadnou nitkou nebo provázkem hned pod hlavami květů. Pak teprve přikládáme ostatní rostliny.
Barevné sladění
Nejrozumnější je držet se určitě barevnosti. Dobře se kombinují světle růžové, tmavě růžové a fialové odstíny. Modrá, růžová a fialová je jedna z dalších možností. Pokud se nebojíme kontrastů, zkusíme kombinaci žluté a modré či oranžové a fialové. Pozor na červenou, ta se kombinuje dost špatně. S jistotou ladí ke žlutým a oranžovým květům. Bílá barva se hodí do každé kytice a pokud najdeme i nějaké zelené květy (kontryhel nebo pryšec), máme doslova vyhráno, pak už nemůžeme zkazit vůbec nic. Nasloucháme rostlinám, ty nám samy poví, vedle čeho jejich krása nejlépe vynikne.
Nebojte se lučních květů
Oběhneme zahradu a nejlépe i nějakou louku v okolí a přineseme si všechny květiny, které potkáme a které odpovídají naší barevné představě. Jako doprovodné rostliny k anglickým růžím se skvěle hodí šanta, mavuně, řebříčky, hvozdík bradatý, kopretiny či chrastavce. Krásně vypadá k růžím bílá hortenzie latnatá. Ale pozor, je potřeba nařezat si ji alespoň den dopředu, trvá jí cca 24 hodin, než se ve vodě vzpamatuje a napřímí se.
Hlavně žádné předsudky! Všechny květiny jsou stejně krásné, jenom musíme jejich krásu odkrýt. Nebojíme se proto chrp, řebříčků, třezalky, kerblíku ani bršlice. Využijeme všechno možné i nemožné, co zrovna kvete. To, že většina lidí považuje vratič nebo vrbinu za plevel, pro nás nesmí být překážkou. Pokud rostliny vhodně zkombinujeme, i luční kvítí bude zářit jako by mělo modrou krev.
