Malý soukromý park s nevšedními samorosty
Co na tom, že tvůrci této zahrady jsou skalničkáři. Vytvořili zahradu působící spíše jako soukromý park a korunou jejich díla jsou nevšední dřevěné artefakty.
Manželé – skalničkáři z Českolipska přišli o původní zahradu. Dcera jim nabídla, aby se zehradnicky realizovali na jejím pozemku a výsledkem je neuvěřitelně krásná kompozice dřevin, jezírek, trvalek, misek s bonsajemi a unikátních dřevěných artefaktů. Pozemek krášlí kromě několika skalek i sukulenty, vystavené pěkně na očích na dvorku u domu, k němuž ze strany přisedá stará stodola zdobená tvarovanou hlohyní. Stodola je průchozí a vede jí cesta přímo do nitra zahrady, jejíž centrum tvoří zelené solitéry a několik skupinově vysazených dřevin. Tu a tam ční z trávy velké balvany.
V ráji jehličnanů
Při procházce zahradou nás zaujaly především početné jehličnany, z nich například smrk východní se štíhlými šiškami a jasně zářícími letorosty či modřín Kaempferův „Blue Rabbit“. Modřín, forma „Diana“, se vytahuje do štíhlé vysoké koruny. Za ním pak perfektně zapadá do okolí největší samorost, který jediný se na zimu nikam nestěhuje, protože by nebylo lehké s ním hnout. Přátelsky se k němu vine modřín variety „pendula“. Dlužno říci, že i obyčejné borovice lesní tu mají ozdobnou funkci, neboť jsou vesměs zaštipované, aby jejich koruny zhoustly a získaly požadovaný tvar.
Posezení pod olší
Pokud se od vstupu zahrady podíváme přímo před sebe, navede nás řada tří vysokých tújí ke statné olši. Pod ní tvůrci zahrady vytvořili malé posezení ze stolku a stoliček na podstavcích z betonových prefabrikátů, doplněné sbírkou bonsají a kamenů na visutých policích.
Cestu k odpočinkovému místu lemují z jedné strany cypřišky, z druhé protáhlý pahorek skalky . Daří se na ní výsadbě šalvějí lepkavých a orlíčků, ale i žlutě kvetoucím mákům, zakrslým růžičkám, zvonkům, devaterníkům a polštářkům mateřídoušek. Skalka sousedí s malým jezírkem, které je z jedné strany zastíněné zelení vzrostlých dřevin a z druhé porostem ozdobnice.
Samorosty z potoka
Zahradu prosvěcují samorosty, které majitel sbírá po celý rok. Hledá je po okolních lesích, podél potoků a všude tam, kde se válejí staré stromy. „Něco jsem vyryl i ze země a pak očistil,“ vysvětluje majitel. Samorosty svou velikosti i tvary provokují fantazii: někomu připomínají pravěká zvířata, jinému zkameněliny, jinému obří květiny.
Pár vychytávek
Hned za pozemkem teče potůček. Spodní voda je tedy velmi blízko povrchu a navíc se tady pod kopci může jakákoli vodoteč snadno rozvodnit. Obranou je „suché jezírko“ neboli mělký široký dolík zahloubený do terénu. Sem by při záplavě stekla velká část vody, soukromý park zůstane ušetřen. Navíc prohlubeň překlenutá můstkem a osázená po celém obvodu působí jako zajímavý terénní prvek.
K čemu by byla zahrada jen na koukání? Proto majitelka pozemku ponechala část skrytou za okrasnými stromy pro ryze účelovou část s několika ovocnými stromy, záhonky zeleniny a sušákem na prádlo. Vše rafinovaně skryté pohledům návštěv. Aby si děti mohly pohrát s míčem bez toho, že by poškodily výsadby, ohraničil tvůrce zahrady pěkný travnatý plácek nízkými keříky buxusů. A u nepříliš hezké zadní zdi stodoly vzniklo příjemné posezení s krbem a pergolou.
TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER