Miniarboretum u Holubů – část I.
Ve Staříči, poddolované vesnici u Frýdku-Místku, je navzdory někdejší těžbě krásně. Obec má ve znaku vzácný, žlutě kvetoucí len, kolem vsi jsou lokality s chráněnými teplomilnými rostlinami a brouky. A k tomu tu vyrostlo „Miniarboretum u Holubů“. Malé ale rozhodně není!
Majitelé, manželé Holubovi, jsou zahradníci a sběratelé dřevin, jimž se zahrada během třiceti let rozrostla do arboreta. Specifikem zahrady jsou kompozice, připomínající pravěkou krajinu. Však také miniarboretum spolklo kolem 330 tun kamene rozmístěného ve skalkách a kolem jezírek.
Zahrada na způsob pravěké krajiny
Během let Holubovi pozemek mnohonásobně rozšířili (nyní zabírá celou stráň nad domem) a uskutečnili i velké terénní úpravy.
„S pěstováním a tvarováním bonsají a sázením zakrslých konifer a čarověníků jsme začali po roce 1986.“ Nyní na ploše hektarového arboreta roste přes 2000 druhů rostlin – od miniatur přes roubované rostliny na kmínku, azalky, rododendrony, vřesy a vřesovce, až k převislým a plazivým rostlinám. Horní částí pozemku se věnovaná sbírce javorů.
Kopec s květnou louku
Spolu s majitelem, Radkem Holubem, procházíme miniarboretum a zvolna stoupáme. Cestou míjíme několika bizarních skalek a jezírek, ale i lesní partie, kde se mísí les s mohutnými pěnišníky.
„Barevný porost s pozadím krátce střiženého trávníku mnohem lépe vynikne,“ říká majitel. „Začalo to tím, že nám bylo líto pokosit trsy kopretin, které na travnatém pozemku rostly. Pak jsme si řekli: když květy, tak v pořádném množství. Na pozemku se dvacet let nehnojilo a nepráškovalo, nadbytečné dusičnany z půdy vyprchaly. Půda tedy byla připravená, stačilo jen pokosit louku a rozesít semena kopretin, zvonků a kohoutků. Trocha pryskyřníků a úzkolistých šťovíků doplnilo společenstvo do původního stavu, jaký tu býval někdy před sto lety,“ vysvětluje majitel.
Pohled na louku je šrámkovsky nostalgický a okouzluje jemnou paletou barev. „Naše návštěvy si většinou hned naplánují, že si vybudují květnou louku i na své zahradě,“ říká pan Holub.
Pravěká jezírka vybudovaná z těšínitu
Miniarboretum má jezírka tři. Kolem nich jsou z těšínitu skalky a pár větších kamenů vyčnívá nad hladinu největšího jezírka. Rozlehlé plochy střední části zahrady navíc pokrývá souvislá vrstva šotoliny z místní „břidly“ jakožto mimořádně účinný mulč.
Prostředí střední části zahrady umocňují kovové plastiky obřích kudlanek a vážek z dílny zdejšího kováře.
V prehistorickém kameništi najdete stovky čarověníků (mnohé nesou jméno Holub a jsou původem z Beskyd), doplněné tvarovanými cypřišky. Společenství zpestřují koberce hvozdíků a kosmatců. Pozadí i pohyblivý stín poskytují skalkám a jezírkům vyšší tvarované dřeviny nebo vzrostlý pěnišníkový keř.
Jak vypadá imitace pravěké bažiny
Spodní jezírko si zkoušíme ve fantazii asi desetkrát zvětšit a máme před sebou imitaci bažin z dob, kdy tady vznikaly sloje antracitu. Hloubku pouhých sedmnáct centimetrů tu opanovaly prustky, řezany, sítina mečolistá a v hustém porostu mechů také masožravé rosnatky. Vážky tu o překot kladou vajíčka a vzájemně soupeří o teritorium, občas některá z nich skončí v žaludku zeleného skokana.
Na zarostlou mokřinu plynule navazuje suťoviště s africkými kosmatci a sedmi druhy kaktusů, které postupně začnou nakvétat.
Foto: Zdeněk Roller