Zasněžená zahrada pana Slavíčka
Tahle zahrada je nejkrásnější na kraji léta, když kvetou pěnišníky. Díky promyšlené kompozici dřevin tuzemských i exotických dřevin, zejména jehličnanů, to vše v kombinaci se zajímavým podrostem, je však ke koukání i v zimě, kdy zase nejlépe vynikne její kostra a kamenné doplňky.
Majitel se inspiroval zahradami, které viděl při svých cestách do Anglie, Ameriky a Číny. Barevností, rozlohou i bohatostí odrůd pěnišníků ho nejvíce okouzlila Rothschildova zahrada v Americe. „Našel jsem tam tolik krásných barev a jejich nuancí, a tak krásné kompozice, že jsem si slíbil něco aspoň trochu podobného vybudovat i doma,“ vysvětluje pan Slavíček.
Pozemek, na němž po roce 1989 majitel založil zahradu, se člení na tři části – horní, střední a dolní zahradu. Každá z nich má svoji tvář a specifika – nejmladší horní zahrada vzniká v posledních šesti letech a ještě se dotváří. Střední a nejstarší dolní část zahrady přiléhají blížeji k domu, k němuž se pozemek přirozeně svažuje. Dolní zahrada končí plůtkem s vysokou čínskou brankou, oddělující symbolicky cestu k domu.
K bazénu jsem posadil Maxíka
V rovině terasy přiléhající k zadní částí je zapuštěný bazén, na který hledíme z tepla zasklené zimní zahrady s orchidejemi a citrusy. Dnes je ovšem bazén vypuštěný a zasněžená zahrada v pozadí kontrastuje s keramickou figurou chlapa v pruhovaných plavkách. „To je náš Max,“ komentuje hliněného panáka v životní velikosti majitel. Na keramiku si potrpí. Kachlemi z dílny výtvarnice Aleny Kartákové z Krupky má obložené i zdi zimní zahrady.
„Ze sadu, který jsem získal, zbylo jen pár starých hrušní. Díky svému věku a zajímavé pokřivenosti s bonsajemi i exotickými dřevinami krásně harmonují,“ vysvětluje majitel a hovoří o časech před revolucí, kdy byl nejraději na posedu v lese. „Projel jsem národní parky od Mexika po Aljašku. Když mne na cestách něco upoutá, pokouším se to pak udělat i doma. Třeba „suchou kašnu“, která je v areálu mojí firmy, jsem poprvé uviděl v Dánsku.“
Práce tří kamarádů
Jak zahrada vznikala? Majitel a jeho zkušení kamarádi z bonsajistické společnosti, kteří mu se zakládáním zahrady pomáhali, založili na původně suchém pozemku pastvin nejprve vodoteč. Z umělého potoka rozvedli vodu do tří jezírek, která situovali do přirozených terénních prohlubní. Jsou přesně tam, kdy byste je čekali i v přírodě, a tak působí velmi přirozeně. Na rozlehlou zahradu nebyl problém zakomponovat oázu pro drůbež chovanou pro radost – ve svém vyhrazeném teritoriu běhá malé hejno slepic s pěti kohouty!
„Okouzlily mne sice sofistikované čínské zahrady vytvořené s mistrovskou přesností plus minus kámen,“ přiznává majitel. „Ale jejich styl jsem chtěl přizpůsobit českým poměrům i velikost pozemku. Líbí se mi i klasické tvarované lucerny: probouzejí fantazii a dávají pocit rozletu. Krásný originál je však i torzo staré lípy. Když ji v nedaleké vesnici museli pro stáří porazit, tři sta let starý kmen jsem koupil a udělal z něj solitér na trávníku horní zahrady.“
Budování zahrady – kostra a pak podrost
„Při zakládání zahrady nejprve vybudujete kostru zahrady, pokud možno již ze vzrostlých stromů, které budou barevnými a tvarovými dominantami výsadby po celý rok,“ vysvětluje majitel… „Když máte hotovou výsadbu dřevin – já jsem volil borovice, kleče a smrky, cedry, tisy, tisovce i celou řadu zajímavě tvarovaných čarověníků – dolaďujete podrost. Mně se velmi líbí podrosty z vřesovců a vřesů, host, skalníků i bergénií a k nim poléhavé trvalky. Přímo do nich jsem vysázel malá hnízda pro tulipány, narcisky a muškáty.“
Pak podle slov majitele „jen“ tu a tam usaďte balvan, ke stromům nasypte jezírka drobných oblázků. Buduje kamenné cestičky a chodníčky – a myslete také na jejich ozvláštnění – občas na trávníku vytvořte kopeček nebo terénní vlnu. Nezapomeňte na zimu: zasněžená zahrada získá díky stálezeleným dřevinám a vysokým travinám teplejší tóny. Nejkrásnější jsou ojínělé nebo s jemným popraškem sněhu.
Text:Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
