Betlémy z Kašperských Hor

Na Šumavě je dlouhá zima, a tak tu odjakživa vznikaly vyřezávané sošky, hračky, betlémy, ale i šindele, dřeváky a hospodářské náčiní. V neposlední řadě i nábytek. A tato tradice je tu stále živá.

Žije tu betlémář Jaroslav Podzemský, proslulé byly řezby od pana Hrabánka. Ale snad největší škálu uměleckých předmětů ze dřeva tu v současnosti nabízí řezbář Vladivoj Hrach.

Vytváří repliky starého nábytku, sochy madonek a svatých v lidovém stylu a nabízí i vlastní uměleckou tvorbu a drobné užitkové předměty.

Kdysi jeden sochař pravil, že vytvořit sochu je docela jednoduché – stačí z původního hrubého materiálu odstranit všechno, co tam nepatří. Když pozorujete při práci řezbáře Hracha, uvědomíte si, kolik se za onou jednoduchostí skrývá dřiny a fortele.

Sošky a betlémy vznikají v barokním domě s Madonkou

V přízemním krámku v renesančním domě s madonkou na průčelí, který snadno objevíte na kašperskohorském náměstí, prodává výrobky své i dalších mistrů uměleckých řemesel z Pošumaví.

Už před vstupem do obchůdku jen málokdo odolá touze zazvonit si na několik různě velkých zvonců, uvnitř je ráj zdejších chalupářů. Objevíte tu podmalby na skle, kolovrátky, hračky ze dřeva, betlémy i celou škálu proutěných košíků, které jdou v tomhle houbařském kraji přímo na dračku. Nadmíru žádaný je i drobný a větší nábytek – jde o repliky v šumavském stylu. Na odbyt jdou zejména zrcadla a truhly.

Pan Hrach je původně lesník, pocházející ze středních Čech. Jak říká – celý život se motal kolem lesa a práce se dřevem. „Vyřezávat jsem začal už někdy v patnácti. Moje první řezby byly s loveckými motivy a řečeno slovy klasika, ještě je mám schované…

Od nich jsem plynule přešel na řezby sošek svatých. Aby se však vaše Madonka či svatý Vincek lidem líbili, musíte si v řezbařině postupně najít svoji vlastní originální cestu a to správné místo. Není to snadné. Proto řezbářů na plný úvazek je v republice jen asi třicet. Všichni jsme začínali až po revoluci, protože řezbářství, v němž převládají náboženské motivy, minulý režim téměř zlikvidoval. Já jsem měl neuvěřitelné štěstí, že jsem získal krásný barokní dům na úžasném místě. Pracovat ve svém je totiž základní předpoklad k tomu, aby se člověk řezbařinou mohl uživit.“

Svatí ve stavební buňce

Betlémy i další řezby pana Hracha vznikají především z lipového dřeva, proto řezbář musí mít rozhozené informační sítě úplně všude, aby se včas dozvěděl, kde se budou kácet lípy.

„Dřevo se musí nechat velmi dlouho a zvolna schnout, než se s ním může začít pracovat… Naštěstí mám u domu dvoreček, kam si staré přeřezané lípy svážím a uskladňuju.“

I tak soška z jednolitého silného špalku by vzdušnou vlhkostí brzy popraskala. Staří řezbáři proto tělo soch zezadu vydlabávali. Pan Hrach volí jiný fígl: „Slepím k sobě dvě silné fošny a ty pak po zaschnutí řežu na správně vysoké špalky. Tenhle sendvič nepraská. Na přední stranu připevním papír s obrázkem budoucí postavy a nahrubo vyřežu obrysy elektrickou pilkou. Pak se teprve pustím do jemnější práce s dlátem.“

V obyčejné stavební buňce, kde majitel pracuje, najdete přehršli svatých v různých fázích vzniku a spoustu nářadí, lepidel a barev. Ale také historickou plastiku svatého Václava. „Jsem hrozně rád, když se dostanu k restaurování, je to pro mě velká škola,“ tvrdí řezbář: „Prošel jsem sice spoustu muzeí, abych se inspiroval vzhledem starých dřevěných plastik, ale teprve když držíte takovou sochu v ruce, můžete okoukat techniku, jakou ti dávní mistři pracovali.“

Pan Hrach nám ukazuje, že byly staré sochy opravdu zezadu vydlabané. Díky němu také objevujeme tenké spáry prozrazující, že řezbáři často sestavovali celek z více kusů dřeva. I on musí nejpoškozenější partie nahradit novým dřevem. Červotočí dírky nejsou na závadu, jen se jejich tvůrci musí při restaurování zlikvidovat injekčním vpravením insekticidu do každé dírky.

Jak obléci dřevo do barev

Při restaurování se řezbář přesně drží starých postupů, ale u vlastní tvorby prosazuje i svůj originální styl: „Snažím se i do replik vnášet něco svého. Variaci na plzeňskou madonu jsem udělal v červené, místo modré barvě, protože červená je plastičtější. Styl polychromování a vyřezávání je taková moje obchodní značka. Vytvořil jsem si vlastní postupy – křída není bílá, ale tmavá. Když chci tedy světlý odstín, přidávám vrstvy barev. Polychromuji až třinácti vrstvami barvy, od nejtmavší k nejsvětlejší. Tím docílím plastičtějšího dojmu.

Původně se používaly olejové barvy nebo tempera, ale v současnosti preferuji akrylové barvy. Nemám nervy na to, abych čekal, až zaschne olej. Ten používám již jen při restaurování, nebo pokud si to zákazník přeje.

Nechávám také úmyslně na soše viditelné vrypy od dláta. Dříve se vše vyhlazovalo a vrstva křídy byla tak silná, že stopy po vyřezávání nebyly znát. Na mých plastikách je práce dlátem vidět vždycky.“

 

Aby chytla za srdce

Asi všichni řezbáři se vracejí k lidovému stylu či se jím alespoň nechají inspirovat. Vladivoj Hrach tvrdí: „Výraz lidových soch je z dnešního pohledu trošku naivní a mnozí sochaři se jakoby stydí něco takového vytvořit, ale bez autentického výrazu soška neosloví. Já třeba, když mi nějaká socha začne vycházet příliš akademicky a dokonale, tak ji nějakým detailem shodím, aby se vrátila do té klasické lidové úrovně. Do chalupy si nikdo nedá sochu od akademického sochaře. Dílo musí vyvolat v lidech vzpomínky na něco, co kdysi viděli třeba u babičky. Musí mít návaznost na to, co se dělalo dříve.“

Nutno říci, že kašperskohorský řezbář tradice ctí i vytvářením nebarvených žánrových postaviček řemeslníků: hajných, sedláků… Zvěčnil i bývalého místního správce koupaliště, jak jede s trakařem na trávu.

Součástí tradic nejsou jen betlémy, ale i výroba replik lidového nábytku, na kterých spolupracuje se zdejším truhlářem Jiřím Brožem. A řezbářský obor z nejtradičnějších – betlémářství – pana Hracha oslovil také: „Teď chystáme velký betlém zobrazující náměstí v Kašperských Horách. To bude práce tak na tři roky!“ Šikovný řezbář boduje i u majitelů moderně pojatých interiérů, kam by se polychromovaní svatí příliš nehodili. Úspěch slaví jeho velmi stylizovaní andělé z dokonale vyhlazeného tvrdého dřeva bez polychromování. Jako by nad královstvím Vladivoje Hracha držel ochrannou ruku sám svatý Josef, patron tesařů a truhlářů.

 

Řezbářské finty

Pokud v sobě objevíte touhu po vyřezávání, neobejdete se bez odborných grifů. Jenom pošetilec vede pohyb dláta směrem k sobě; opačný směr je ten správný! I tak si řezbáři chrání levé zápěstí koženým nátepníkem. Chcete-li si osvojit výrobu kulatých figurek bez soustruhu, je postup následující: dlátem odstranit co nejvíce ostrých rohů a hran, pak přijde ke slovu rašple, pilník, skelné papíry, k dokonalému ohlazení používali lidoví tvůrci střep skla. Ať se vám sošky i celé betlémy daří!

TEXT RADKA BOROVIČKOVÁ

Foto: ZDENĚK ROLLER