Jestli se i vy řadíte k lidem, co chtějí smysluplně využít domácí bioodpad, přestože nemáte zahradní kompost, pak jste si jistě pročetli první díl textu „Jak si obstarat domácí hnojivo i v bytě? Zkuste vermikompostér!“ a těšíte se na pokračování.
V prvním dílu jsme si řekli, co je vermikompostér, jak si jej obstarat a jak s vermikompostováním začít. Tento díl věnujeme průběhu kompostování a doporučení, na co si dávat pozor, abyste byli spokojení vy i vaše žížaly.
Připomeňme, čím žížaly krmit, v jakém množství a jak často
Pokud máte vermikompostér čerstvě založený, jistě se z počátku trochu obáváte, zda budete své žížaly krmit správně. Základní zásada je dávat jim jen správné krmivo, což jsou biologické zbytky z kuchyně, vyjma masa, mléčných výrobků a tuků. Žížaly moc nepotěšíte ani zázvorem, chilli nebo česnekem, tohle papání jim tolik nechutná.
Milují však kávový lógr, chlebové kůrky, těsto, čajové sáčky, papírové ubrousky, částečně rozložené listí nebo trávu, plevel, dokonce i skořápky od vajíček, které je ovšem nutné velmi najemno nadrtit. Vápník navíc dokonale obohatí vaše výsledné hnojivo.
Další zásadou je naučit se odhadovat správné množství krmení, abyste tvorečky nepřekrmovali. To totiž pak vede k plesnivění bioodpadu a asi není nutné psát, že plíseň ve vermikompostéru uškodí jak žížalám, tak kvalitě kompostu, o sporách vypouštěných do okolí ani nemluvě. Půl kila žížal je schopno spořádat cirka 0,25 kg odpadu denně. A pozor, během asi tří měsíců zdvojnásobí ve vermikompostéru svůj počet.
Jak probíhá samotné krmení žížal?
Když žížalám neseme další várku krmení, je nutné vermikompostér opatrně odklopit, rozhrnout povrch kompostu (před krmením by měl vypadat v podstatě jako hlína), vyklopit sem nové zbytky z kuchyně a přehrnout je vrstvou kompostu, aby byly zapracovány dovnitř, nezůstávaly dlouhodobě na povrchu. Pak vermikompostér jen uzavřeme.
Jak vermikompostér kontrolovat?
Správné krmení je první podmínkou úspěchu, tou druhou je správný stav podestýlky. Bio zbytky v sobě totiž obsahují spoustu vody. Část z ní samozřejmě žížaly přefiltrují na žížalí čaj, ale postupně. Pokud dáme do vermikompostéru příliš velké množství hodně vodnatých zbytků najednou, může vlhkost být po delší dobu příliš vysoká a povrch začne plesnivět.
Tomu se dá předcházet průběžným přidáváním papírových filtrů od kávy, ruliček od toaletního papíru nebo od kuchyňských utěrek apod., jak jsme psali v prvním dílu. Pokud potřebujete zjistit, zda je vlhkost kompostu správná, stačí mačkací test.
Do hrsti vezmete kompost a zmáčknete jej. Pokud se objeví jen trocha vody mezi prsty, vše je v pořádku. Jakmile stečou kapičky vody po prstech, je vlhkost příliš vysoká a je nutné ji snížit přidáním suchého natrhaného papíru, kartonu. No, a když se neobjeví žádná voda, musíte pro změnu vlhčit. Opět pomocí papíru, ale tentokráte namočeného ve vodě.
Kdy stáčet žížalí čaj?
Veškerá přebytečná vlhkost produkovaná žížalami je odváděna do zásobníku na vodu, odtud ji můžete čerpat průběžně. Jakmile potřebujete hnojivo, prostě ni natočíte. Je dobré jednou za čas nádobku zcela vypustit a vymýt ji.
Kdyby do nádobky náhodou propadla nějaká žížala, jen jí tam vložte trochu natrhaného papíru a kokosového vlákna, aby se mohla vrátit zpátky. Žížalí čaj se dá lít přímo k rajčatům, paprikám nebo pokojovým kytkám, keřům. Naředěný 1:1 jej pak použijete na ostatní zeleninu a rostliny.
Co dělat, když potřebujete i kompost?
jakmile zatoužíte po kompostu, je nutné přimět žížaly, aby se posunuly jinam, vy pak jen elegantně kompost shrábnete a žížaly dokrmíte dalšími zbytky a dopřejete jim další podestýlku. Jenže jak na to, aby žížaly napochodovaly tam, kam vy chcete?
Nejrychlejší je vysypat kompost i se žížalami na pevnou a nepropustnou podložku na zem. Žížaly nesnesou světlo, a tak se budou držet v hromadě kompostu. Když část kompostu rozhrnete, žížaly se vydají do ponechané hromádky. Opuštěný kompost shrábnete do nádoby a můžete pokračovat dalším rozhrnováním nebo už žížaly i se zbytkem kompostu vrátit zpět domů.
Druhým způsobem je dávat delší dobu odpad jen k jedné straně vermikompostéru, žížaly se sem postupně dobrovolně přesunou. Druhá strana kompostu zůstane volná. No a třetí způsob tkví v nalákání žížal pouze na povrch kompostu s tím, že po jejich odhrnutí se ukáže spodní volná vrstva kompostu. S čím je nalákat? Nejsnadněji moukou, logrem, prostě jejich dobrotami.
Snadná péče o vermikompostér
Žížaly toho k životu ani moc nepotřebují, stačí se o ně zajímat cirka dvakrát za týden. Odměnou vám pak bude nejen kvalitní přírodní tekuté i tuhé hnojivo, ale i dobrý pocit z toho, jak smysluplně spotřebováváte kuchyňský zeleninový a ovocný odpad, ovšem i papíry, kartony nebo filtry od kávy. Zanedlouho si s vašimi žížalkami budete i povídat…
