Proměnlivé podléšky
Kvetou krátce, ale intenzivně. Na zahrádkách jsou jejich hvězdičkovité květy vzácnější, o to více jich kvete v listnatých lesích Berounska a Českého středohoří. Většina z nich je podléškově nebo fialkově modrá. Při troše štěstí tu lze objevit i růžové a bílé uličnice.
Některé jsou jednobarevné, jiné stříbřitou kresbou. A všechny svorně popírají, že jaro je žluté. Většina středoevropských jaterníků (Hepatica nobilis var. nobilis) se spokojí s jednoduchým květem, ale existují i rostliny poloplné a velmi vzácně i plnokvěté. V české přírodě bylo údajně nalezeno celkem deset plnokvětých podléšek, což vzhledem k malé rozloze našeho státu je relativně hodně.
Naše podléškové ráje
Podléškám se daří ve světlých listnatých až smíšených lesích na vápnitých až neutrálních a mírně vlhkých půdách. Kromě středoevropské podléšky existují i další variety, například H. pyrenaica, H. japonica, H. acutiloba, či H. americana. Navštívíte-li v dubnu hrad Karlštejn, vydejte se po silnici do kopce směrem na sever a nebudete mít v okolních lesích problém kam šlápnout. V přírodě zjistíte, že květy podléšek jsou variabilní co do odstínu barvy – od světlé po temnou – ale také co do počtu korunních lístků (6 až 12) a jejich tvarů. I velikost květů je proměnlivá – od 2,5 cm do 4 cm. Hojně rostou v oblasti Českého středohoří. Převažuje tu jasná nebo tmavá modrá barva, jsou tu však i kolonie s barvou růžovou či nafialovělou, najdou se i květy bílé. Na rozdíl od této oblasti jsou podléšky na Berounsku či Karlštejnsku zbarveny světleji. Oblastí s nadměrným výskytem podléšek je také Blanensko na Moravě.
Listy jaterníku připomínají tvarem játra, ale neléčí je
Výsadba podléšek
Podléšky sázíme do „hnízd“ pod opadavé keře nebo do částečně zastíněných skalek. V období květu a tvorby listů milují slunce, které k nim proniká přes větve ještě neolistěných opadavých dřevin. Půda pro podléšky musí být lehce vlhká, ale nikoliv přemokřená. Přihnojujeme velmi opatrně. V létě v době sucha potřebují pravidelně zalévat.
Plnokvěté podléšky a podléškáři
Před 15 až 20 lety bylo nedostupným snem každého „podléškáře“ bylo vlastnit plnokvětou podléšku. Kromě bohatosti květu má výhodu, že kvete skoro měsíc, zatímco květenství podléšky s květem jednoduchým je ukončeno opylením. Okvětní lístky pak opadají a rostlina se připravuje na násadu a uzrání nažek. Jde o rostliny nalezené v přírodním prostředí, nelze je však množit semeny, ale jen dělením mateční rostliny. To způsobuje jejich nedostatek a vzácnost a navyšuje jejich cenu. Profesionální pěstitelé je prodávají jako „výběr“ a jsou poměrně drahé. Zvlášť pěkné výpěstky s ustálenými vlastnostmi dostávají jména, pod kterými jsou uváděny v katalozích.
Rostou v severovýchodní části Číny, Koreje a na všech japonských ostrovech. Podléšky zde osidlují výše položená místa, zejména osluněné horské svahy zalesněných ploch, porostlé buky, javory a jehličnany. (Jde o druhy: Hepatica japonica forma japonica, H. japonica f. variegata, H. japonica f. magna a Hepatica pubescens.). Japonské podléšky preferují chladnější oblasti, jmenuje se tu „rostlinka, která proráží sněhem“. Japonci je milují a uctívají. Kultivace podléšek v Japonsku začala již v 17. století, ale většina kultivarů byla vyšlechtěna v polovině 20. století. Dnes v Japonsku existuje více než 550 pojmenovaných kultivarů.
Vyhledávají je především sběratelé a specializovaní pěstitelé, u nás třeba pan Ladislav Materna. (viz Zahrady našich zahradníků – Podléšková zahrada pana Materny.) „I když jsou japonské podléšky nádherné, zájemcům doporučuji začít s našimi,“ radí pan Materna. „V Japonsku jsou totiž jiné podmínky než u nás: přímořské klima, vlhčeji přes léto, v zimě zapadnou sněhem a mají tak stálou teplotu.“ Pan Materna je proto pěstuje pouze ve fóliovníku a před mrazem je chrání polystyrenovým boxem.
Text Radka Borovičková
Foto Zdeněk Roller a Ladislav Materna
