Proměnlivé podléšky

Proměnlivé podléšky

Podléšky s dymnivkami
Podléšky s dymnivkami

Kvetou krátce, ale intenzivně. Na zahrádkách jsou jejich hvězdičkovité květy vzácnější, o to více jich kvete v listnatých lesích Berounska a Českého středohoří. Většina z nich je podléškově nebo fialkově modrá. Při troše štěstí tu lze objevit i růžové a bílé uličnice.

Růžová forma podléšky
Růžová forma podléšky

Některé jsou jednobarevné, jiné stříbřitou kresbou. A všechny svorně popírají, že jaro je žluté. Většina středoevropských jaterníků (Hepatica nobilis var. nobilis) se spokojí s jednoduchým květem, ale existují i rostliny poloplné a velmi vzácně i plnokvěté. V české přírodě bylo údajně nalezeno celkem deset plnokvětých podléšek, což vzhledem k malé rozloze našeho státu je relativně hodně.

Naše podléškové ráje

Podléškám se daří ve světlých listnatých až smíšených lesích na vápnitých až neutrálních a mírně vlhkých půdách. Kromě středoevropské podléšky existují i další variety, například H. pyrenaica, H. japonica, H. acutiloba, či H. americana. Navštívíte-li v dubnu hrad Karlštejn, vydejte se po silnici do kopce směrem na sever a nebudete mít v okolních lesích problém kam šlápnout. V přírodě zjistíte, že květy podléšek jsou variabilní co do odstínu barvy – od světlé po temnou – ale také co do počtu korunních lístků (6 až 12) a jejich tvarů. I velikost květů je proměnlivá – od 2,5 cm do 4 cm. Hojně rostou v oblasti Českého středohoří. Převažuje tu jasná nebo tmavá modrá barva, jsou tu však i kolonie s barvou růžovou či nafialovělou, najdou se i květy bílé. Na rozdíl od této oblasti jsou podléšky na Berounsku či Karlštejnsku zbarveny světleji. Oblastí s nadměrným výskytem podléšek je také Blanensko na Moravě.

 Listy jaterníku připomínají tvarem játra, ale neléčí je

Listy jaterníku připomínají tvarem játra, ale neléčí je

Výsadba podléšek

Podléšky sázíme do „hnízd“ pod opadavé keře nebo do částečně zastíněných skalek. V období květu a tvorby listů milují slunce, které k nim proniká přes větve ještě neolistěných opadavých dřevin. Půda pro podléšky musí být lehce vlhká, ale nikoliv přemokřená. Přihnojujeme velmi opatrně. V létě v době sucha potřebují pravidelně zalévat.

Plnokvětá odrůda podléšky
Plnokvětá odrůda podléšky

Plnokvěté podléšky a podléškáři

Před 15 až 20 lety bylo nedostupným snem každého „podléškáře“ bylo vlastnit plnokvětou podléšku. Kromě bohatosti květu má výhodu, že kvete skoro měsíc, zatímco květenství podléšky s květem jednoduchým je ukončeno opylením. Okvětní lístky pak opadají a rostlina se připravuje na násadu a uzrání nažek. Jde o rostliny nalezené v přírodním prostředí, nelze je však množit semeny, ale jen dělením mateční rostliny. To způsobuje jejich nedostatek a vzácnost a navyšuje jejich cenu. Profesionální pěstitelé je prodávají jako „výběr“ a jsou poměrně drahé. Zvlášť pěkné výpěstky s ustálenými vlastnostmi dostávají jména, pod kterými jsou uváděny v katalozích.

IMG_3886Asijské a japonské podléšky

Rostou v severovýchodní části Číny, Koreje a na všech japonských ostrovech. Podléšky zde osidlují výše položená místa, zejména osluněné horské svahy zalesněných ploch, porostlé buky, javory a jehličnany. (Jde o druhy: Hepatica japonica forma japonica, H. japonica f. variegata, H. japonica f. magna a Hepatica pubescens.). Japonské podléšky preferují chladnější oblasti, jmenuje se tu „rostlinka, která proráží sněhem“. Japonci je milují a uctívají. Kultivace podléšek v Japonsku začala již v 17. století, ale většina kultivarů byla vyšlechtěna v polovině 20. století. Dnes v Japonsku existuje více než 550 pojmenovaných kultivarů.

Vyhledávají je především sběratelé a specializovaní pěstitelé, u nás třeba pan Ladislav Materna. (viz Zahrady našich zahradníků – Podléšková zahrada pana Materny.) „I když jsou japonské podléšky nádherné, zájemcům doporučuji začít s našimi,“ radí pan Materna. „V Japonsku jsou totiž jiné podmínky než u nás: přímořské klima, vlhčeji přes léto, v zimě zapadnou sněhem a mají tak stálou teplotu.“ Pan Materna je proto pěstuje pouze ve fóliovníku a před mrazem je chrání polystyrenovým boxem.

Text Radka Borovičková

Foto Zdeněk Roller a Ladislav Materna

 

Podobné články

Napsat komentář