Zahrada na kopečku – bývalo tu pole…
Vystavět na kopci dům byla maličkost, ale jak tu udělat zahradu? A čím ji oživit? Majitelé se rozhodli pro vodu, a protože tušili, že to nebude snadné, přivolali si již v době hrubé stavby na pomoc zahradního architekta.
Největší starost majitelům dělala intimita. Ze všech stran bylo na dům i zahradu vidět, a oni toužili po soukromí. „Věděl jsem, že tady má vzniknout jezírko, ale když jsem jednou přijel a uviděl tu ohromnou a ošklivou jámu, trošku to se mnou zamávalo. Dnešní podoba naší zahrady ale za ten šok stála,“ vzpomíná majitel.
Po překonání krušného období zemních prací a hloubení nádrže pro vodní plochu se na zahradě usadila tekoucí voda spolu s vážkami. I když tu ještě není zralá výsadba, zahrada na kopečku již dnes působí zabydleně.
Bylo, nebylo
Nedaleko hanácké metropole bývalo pole, kde během několika let vyrostla zástavba nových domů. Jenže i v rámci jednoho satelitu existují pozemky lepší i méně kvalitní.
Ten, na němž tak rychle vznikla jedna z nejzajímavějších zahrad, které jsme navštívili, leží na kraji lokality a hraničí ze dvou stran s polem. To může být sice výhoda, ale na druhé straně však sousedství s otevřenou planinou nepříznivě ovlivňuje mikroklima v zahradě. Navíc pohled na kukuřičné lány není nijak uspokojivý, byť je určitě vítanější než výhled na dům souseda, který stíní vyhlídku.
„Do domu jsme se stěhovali v roce 2002 a zahradu jsme začali budovat už předtím, ale to tu ještě nebylo ani oplocení, začíná svoje vyprávění majitel. „Pozemek má 1350 metrů, trávník asi 300. Ale byl holý. Pak jsem se potkal s kamarádem, který mi dal kontakt na architektku Annu Marciánovou z Kostelce na Hané. A padli jsme si do noty…“
O větru a vodě
Snem většiny majitelů rodinného domu či chaty je mít na svém pozemku malý potůček, jezírko nebo alespoň ptačí napajedlo,“ říká architektka Anna Marciánová. „Ti šťastnější mají na zahradě pramen vody nebo jí dokonce protéká potok, součástí jiných jsou přirozené stojaté vodní plochy. Tekoucí i stojatá voda je od nepaměti součástí sadovnických úprav zahrad a parků. I v dnešní době voda svým zvukem, zrcadlením i pohybem oživuje a zpříjemňuje pobyt na rodinné zahradě, kde poutá stejnou pozornost jako oheň v krbu,“ říká architektka vyznávající vodní živel.
Vedle estetického účinku voda ovlivňuje i mikroklima zahrady a vytváří prostředí pro vodní nebo vlhkomilné rostliny a živočichy. Cílem je vybudování biotopu, který je nejen ozdobou zahrady, ale který působí i na psychiku. Vždyť už jen prostým posezením a pozorováním života ve vodě rychle zapomeneme na každodenní starosti.
„Osobně se vždy snažím spolu s majiteli najít takové kompoziční řešení, které by umožnilo do ní vodní prvek situovat,“ vysvětluje arch. Marciánová. I v těch nejmenších může být ptačí napajedlo, vodní zahrádka, menší vodní nádrž s tryskající vodou nebo dokonce pravidelné jezírko s rostlinami a rybkami. Volba typu vodního prvku, jeho tvaru a velikosti záleží na rozloze pozemku a finančních možnostech investora.
„V pravidelných zahradách jako je zahrada Vackových preferuji umístění pravidelných vodních nádrží. Tomu ovšem předcházejí velké zemní práce, protože je nutné vyzvednout nad terén tak, aby součástí obruby jezírka mohla i lavička. Z tvarů jsou nejběžnější obdélníkové a čtvercové nádrže, případně i vodní plocha do písmene L. Poměrně málo je v našich zemích používán klasický kruh. Z materiálů doporučuji ke stavbě použít beton a okraje nádrže dotvořit dlaždicemi z pálené hlíny, kameny nebo i impregnovanými trámy.“
Modelací terénu lze podle architektky docílit i na rovině mírné převýšení a vytvořit tak potok s kaskádami padající vody.
Bez bagru to nešlo
„Architektka vycházela z toho, že dům byl postavený ve svahu s převýšením asi tři metry,“ vysvětluje pan Vacek. „Začali jsme tím, že jsme nechali odtěžit zeminu v zadní části zahrady a z ní pak vytvořili terasu před domem. Stavba se tak přestala tyčit na kopci a usadila se do terénu.“
V nejvyšší části pozemku si Vackovi přáli kryté zahradní posezení s krbem, které je k zachování soukromí, vytvoření intimní atmosféry a pocitu zabydlenosti nutné.
Aby byla zahrada na kopečku chráněná před studeným větrem, je obklopená zídkou. Jejím úkolem je i uzavírat pohled z terasy a ohraničit pozemek. V zídce jsou vytvořené niky pro květináče a také několik stinných posezení.
„Vodní prvek je u Vacků vytvořený systémem dvou vodních ploch a pramene v blízkosti zahradního posezení,“ upřesňuje architektka, která se během budování stavby s Vackovými spřátelila. „Vznikla kaskáda nepravidelných obdélníkových nádrží, přetékajících jedna do druhé, každá s jinou výsadbou a jinou hloubkou. Dolní jezírko, které je větší, slouží jako koupací. Přes štěrkové vrstvy kačírku s výsadbou vodních rostlin je voda nasávána a filtrována pomocí čerpadla umístěného mimo jezírko a vytlačována zpět do pramene.“
Karasové a víly
„Pomocí cyklovače si mohu naplánovat, jak dlouho a kdy bude voda téct,“ doplňuje výpověď paní Marciánové pán domu. „Do jezírka jsme nasadili okrasné karasy, víceméně z nutnosti, protože první rok tu byla záplavy komárů. Ryby jich nás zbavily.
Jezírko na mělčině hlídají keramické víly Amálka a Emilka. Viděli jsme je v ateliéru Aťky Švestkové vystavené v trávě a hned nás napadlo, že by se dobře vyjímaly mezi pobřežními porosty. V Jevíčku jsme zase objevili keramickou firmu, která nám dodala dlaždice na terasu i květináče pro většinu hrnkových kytek. Ten jednotný ráz nám připadá dost důležitý.“
V zahradě je použito velké množství kamene – uplatnil se na stavbu opěrných zídek, na šlapáky, lávky a potkáte tu i osamělé balvany ve výsadbě. Zídky byly postaveny nasucho, bez základů. Zahradu doplňují nižší konifery, svoje místo tu mají i letničky. Všudypřítomná je také robustní keramika s výpěstky paní Vackové. Ta oživuje jak dřevěná plata u vody, tak niky, a v hojné míře i terasu domu. Barvy vhodně doplňují poměrně velkou plochu ponechanou trávníku.
Už máme víceméně hotovo, radují se majitelé. „Samozřejmě občas něco odejde a nahradíme to něčím jiným. Ale bez práce nejsme ani omylem. Jenom ty jarní práce – stříhání keřů, údržba trávníku. Pak je čas vyndat z garáže všechny zimující begónie, voskovky a oleandry. Ještě nejvíc si odpočineme přes léto, kdy se jen seče trávník.“
Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
www.marcianova.cz
