Zahrada s arboretem „U Holubů“
Zahradu a miniaturní arboretum s oficiálním názvem: Miniarboretum u Holubů založili v roce 1989 manželé Holubovi nedaleko Frýdku-Místku. Specifikem jejich zahrady je kompozice, připomínající pravěkou krajinu. Ne náhodou: obec Staříč je celá poddolovaná po těžbě antracitu.
Manželé Holubovi začínali s pěstováním a tvarováním bonsají. Posléze se věnovali sázení a sbírání zakrslých konifer a čarověníků. Nyní se jejich zahrada s arboretem pyšní více než 2000 druhy rostlin. Od miniatur a zakrslých konifer, přes roubované rostliny na kmínku, azalky, rododendrony, vřesy a vřesovce, převislé a plazivé rostliny. Ke sbírce také patři velká sbírka okrasných javorů. Však také majitelé museli původní pozemek během let mnohonásobně rozšířit – nyní zabírá celou stráň nad domem, který je usazen v rovině v dolní části – a uskutečnit značné terénní úpravy.
Za zdí z gabionů
Ze dvou stran obklopuje pozemek arboreta vzrostlý les. „Jeho stín sráží teplotu až o šest stupňů a drží se tu i vlhko, proto je lem lesa ideální pro výsadby azalek a pěnišníků,“ pochvaluje si majitel. A těchto dřevin je kolem pěšin vinoucích se kultivovaných lesním podrostem kolem arboreta opravdu nesčetně.
Zahradu však bylo třeba ohradit od silnice a od vstupu do zahrady. Jednak z praktických důvodů, jednak pro moment překvapení, když návštěvníci projdou do prostoru arboreta umělecky kovanou bránou. Majitelé tedy v této části zahrady vybudovali gabionovou zeď, která je stála tři roky pilné práce. „Nechali jsme si dovézt jen prázdné kovové klece a 200 tun kamene, a ty jsme si pak sami vyskládali.“ Nyní zeď slouží i jako opora pro dvě nejnovější skalky. „Kdekoli se v našem okolí kopalo, vytěžený kámen doputoval místo na skládku k nám,“ vysvětluje majitel původ obrovského množství materiálu, díky němuž bylo možné skalky navršit.
Výstup do stráně
Výstup na vrchol rozlehlé stráně je docela namáhavý a vede kolem několika skalek a jezírek. Stojí to však za to, protože nahoře čeká návštěvníky neuvěřitelné bohaté shromáždění japonských javorů všech barev a tvarů listů.
Mezi nimi jsou pro změnu vysazeny i další dřeviny – třeba barevná forma ostrolistců kopinatých nebo tisovec dvouřadý var. „nutans“. Ale je odtud i malebný pohled do údolní části zahrady s přirozeným, vlnícím se porostem květné louky, dozdobené tvarovanými cypřišky.
Dlužno říci, že kvůli optickému efektu je květná louka je kolem dokola obsekaná do fazolovitého tvaru sekačkou. Barevný porost s pozadím krátce střiženého trávníku mnohem lépe vynikne.
Jak vznikla květná louka
Začalo to tak, že majitelům bylo líto pokosit trsy kopretin, které na travnatém pozemku rostly. Pak si řekli: když květy, tak v pořádném množství. Na pozemku se dvacet let nehnojilo a nepráškovalo, nadbytečné dusičnany z půdy vyprchaly. Půda tedy byla připravená, stačilo jen pokosit louku a rozesít semena kopretin, zvonků a kohoutků. Trocha pryskyřníků a úzkolistých šťovíků doplnilo společenstvo do původního stavu, jaký tu snad býval někdy před sto lety. Pohled na louku je šrámkovsky nostalgický a okouzluje jemnou paletou barev. „Návštěvníci většinou hned plánují, že si něco podobného zřídí i doma, na své zahradě,“ říká Radek Holub.
Javorová sbírka pana Holuba
Tvůrce a majitele miniarboreta přivedl k javorům zájem o bonsaje a japonské pěstování rostlin obecně. „Acer palmatum Emperor je nejčervenější javor, jaký existuje,“ tvrdí se zápalem Radek Holub a dodává: „Když na podzim zafouká vítr a rozevlaje jeho větve, je to, jako byste viděli plápolající oheň.“
Nyní na zahradě roste třicet sedm odrůd javorů, odvozených z „univerzálního“ japonského javoru dlanitolistého. Pocházejí z různých míst, některé až z Koreje, jiné Holubovi vyměnili s ostatními pěstiteli od nás.
Některé odrůdy nejsou příliš náročné, jiné se pěstují jen s obtížemi. Tvrdí se, že javor dlanitolistý je dřevina do polostínu, ale to platí pro první roky života – jak Radek Holub říká, pro „mláďata“.
Pak je záhodno přesadit je na plné slunce, jinak se barevná kouzla listů nikdy nerozvinou naplno.
Zajímavé jsou variety Koto-No-Ito nebo Encan, které mají úzké, jakoby bambusové listy. Odrůda Okushimo s červenými řapíky se tvarem listů podobá kopřivě. Jiné odrůdy mají listy zase srpkovité, nebo i klasického tvaru, ale pak zase oslní panašováním, téměř bělostnou barvou nebo červení.
Javor variety Okazazuki má podle pana Holuba tu smůlu, že plnou parádu svých barev rozehraje až po prvních mrazících, takže si jej málokdo koupí. K nákupům odborník dodává radu nad zlato.
„Většina javorů dlanitolistých prodávaných u nás ve velkém byla vypěstovaná z řízků. Takové dřeviny nemají žádnou odolnost a obvykle vymrznou. Úspěch výsadby zaručí jen stromky roubované na odolnou podnož.“
Pravěká jezírka a těšínit
Holubovi měli to štěstí, že se jim podařilo sehnat potřebné množství horniny vzácného, temně zbarveného těšínitu. Nevelká žíla této sopečné horniny se objevila například při ražení ostravské dálnice. Vzhledově tyto kameny evokují doby, kdy byla naše Země ještě docela mladá.
V miniarboretu jsou z těšínitu skalky kolem kaskády tří jezírek, a pár větších kamenů vyčnívá nad hladinu největšího jezírka. Rozlehlé plochy střední části zahrady navíc pokrývá souvislá vrstva šotoliny z místní „břidly“ jakožto mimořádně účinný mulč. Prostředí střední části zahrady umocňují kovové plastiky obřích kudlanek a vážek z dílny zdejšího kováře.
V prehistorickém kameništi najdete stovky čarověníků (mnohé nesou v názvu jméno Holub a jsou původem z Beskyd), doplněné tvarovanými cypřišky. Společenství zpestřují koberce hvozdíků a kosmatců. Pozadí i pohyblivý stín poskytují skalkám a jezírkům vyšší tvarované dřeviny nebo vzrostlý pěnišníkový keř.
Kaskáda tří jezírek
Na pozemku manžel postupně vystavěli kaskádu tří jezírek. To horní představuje spíše jen kořenovou čističku z houštiny kosatců žlutých a prustek. Prostřední, největší, hostí na sto padesát kaprů koi a karásků. „Na začátku tu byli jen čtyři kapři,“ lakonicky komentuje rybí nadílku Radek Holub. Můžeme je sledovat z lavičky na břehu vydlážděném kameny, se spárami vyplněnými břidlicovou šotolinou.
Spodní jezírko si zkusme ve fantazii tak desetkrát zvětšit a máme před sebou imitaci bažin z dob, kdy tady vznikaly sloje antracitu. Hloubku pouhých 17 cm opanovaly prustky, řezany, sítina mečolistá a v hustém porostu mechů také masožravé rosnatky. Vážky tu o překot kladou vajíčka a vzájemně soupeří o teritorium, občas některá z nich skončí v žaludku zeleného skokana. „Na zimu jezírko vypouštíme, aby vyhynuly larvy vážek, jinak by příští rok zlikvidovaly všechny pulce žab a všechny čolky,“ líčí Ivana Holubová.
Na zarostlou mokřinu plynule navazuje suťoviště s africkými kosmatci a sedmi druhy kaktusů, které postupně začnou nakvétat.
Rarita: čarověník z túje
Na jedné z těchto nových skalek už roste rovných padesát čarověníků. Vedle jedné z nich se ujal jinan Ginkgo biloba Californian Sunset a hlavně Holubovic světová rarita: čarověník z túje.
„Jde o formu Thuja occidentalis maloneyana holub a vyznačuje se kompaktním růstem a úžasnou odolností,“ vysvětluje Radek Holub. „Tento čarověník se nám tu projevil u sto padesáti semenáčků z jednoho výsevu, což je velmi neobvyklé.“ Jeho objevitel si tuto túji nemůže vynachválit: roste i na kamení, kde by většina jehličnanů uhynula, a u zdi se šplhá vzhůru jako nějaký břečťan.
A jak manželé Ivana a Radek Holubovi komentují výsledek své mnohaleté pěstitelské a sběratelské a šlechtitelské práce? „I když tu máme některé dřeviny vytvarované na japonský způsob, japonské javory a azalky, naše zahrada s arboretem rozhodně není japonská zahrada. Je to sbírková zahrada, poskládaná tak, aby se nám i lidem líbila.“
Radka Borovičková
Zdeněk Roller
