Květinové vazby s bylinkami

Bylinky se hodí nejen do jídla nebo čaje, ale mohou příhodně doplnit i květinové vazby. Levandule, dobromysl nebo šanta se skvěle hodí k růžím, zahradním trvalkám i lučním květům. Kytice budou díky bylinkám nejen krásnější, ale i svěžejší a voňavější.

Které bylinky použít

Bylinky nemají nápadné květy; jsou výrazné spíše svým olistěním. Jejich bohatství spočívá v léčivé a aromatické síle. Právě proto, že nemají okázalé květy, se výborně hodí jako doplnění hlavních květin ve vazbách.

Ne všechny bylinky se ale do vazeb hodí.

Šalvěj lékařská má často zkroucené dřevnaté stonky, meduňka může působit nevzhledně, tymián a saturejka jsou zase příliš nízké.

Zato dobromysl, máta, levandule, nebo šanta se dají využít skvěle. A zabrousíme-li mezi luční léčivky, pak takový řebříček nebo třezalka jsou do vazeb hotový poklad.

Jak uvázat kytici spirálovou technikou

Květiny je nejlépe sbírat brzy ráno či k večeru. Jsou svěžejší a nemusíme je tolik oživovat. Když je nouze, musíme si poradit i v poledne. Všechno jde, když se chce.

Už při sběru pozorujeme barvy květů a uvažujeme, zda se květiny vedle sebe snesou. Nemáme-li pro to přirozený cit, raději volíme květiny tón v tónu a příliš neexperimentujeme. Pozorujeme nejenom barvu a tvar květů, ale i texturu listů.

Nasbírané rostliny si roztřídíme na hromádky podle druhů a zhruba od třetiny stonku je zbavíme listů. S takto připravenými květinami se lépe manipuluje; navíc listy ve vodě nezahnívají a kytice tak déle vydrží. Výsledná vazba pak působí upravenějším a čistším dojmem.

Připravíme si i stuhu či provázek na převázání, až budeme totiž květiny držet pevně v ruce, už si pro nic nedojdeme.

Všechny vazby na fotografiích jsou tvořeny spirálově. To znamená, že květiny překládáme šikmo přes sebe a vždy celou květinou trochu pootočíme, než přiložíme další rostlinu.

Snažíme se rozmisťovat jednotlivé druhy rovnoměrně po celé vazbě, ze stran potom křížíme o něco níže, aby se kytice zakulatila. Než kytici převážeme, několikrát ji pohledem zkontrolujeme.

Dobromysl obecná

Dobromysl obecná, Origanum vulgare, je trvalka s menšími oválnými listy a drobnými růžovými květy, které příjemně voní. Ze Středomoří ji známe pod názvem oregáno, což v překladu znamená potěšení z hor.

Lidově se jí říká dobráček, což odkazuje k jejím léčivým účinkům. Zlepšuje náladu a působí proti depresím. Její použití je ale univerzální – podporuje trávení, dýchací a srdeční činnost a působí proti křečím.

V kuchyni se používá k rajčatům, fazolím, bramborám, pizze, masu, sýrům a kombinuje se s bazalkou.

Už to by stačilo k tomu, aby si ji člověk pořídil. Její pěstování je totiž zcela nenáročné. Stačí jen trocha slunce.

Já ji ale mám nejraději kvůli jejímu použití v květinových vazbách. Její větvená lodyha a drobounké, nenápadné růžovofialové květy skvěle doplňují letní kytice; navíc umožňují kombinování téměř se všemi barvami.

Šanta kočičí

Šanta kočičí, Nepeta cataria, je nenáročná trvalka, které vyhovuje plné slunce a suchá propustná půda. Vytváří hustý kompaktní porost a na rozdíl od levandule je stabilnější a není s ní tolik práce. Přitom má podobné estetické vlastnosti.

Je výbornou doprovodnou rostlinou k růžím a kvete velice dlouho. Její drobné modré květy prokvétají až do podzimu.

Druhové jméno šanty (cataria, tedy kočičí) prý souvisí s její přitažlivostí pro kočky. Mých šantových porostů si ovšem kočky nikdy ani nevšimly, tak nevím, co je na tom pravdy.

Účinky šanty v léčitelství jsou velmi široké. Od hojení ran přes zklidnění, léčbu horečky až po poruchy trávení a bolesti hlavy.

Její využití v květinových vazbách je také všestranné. Ne nadarmo se říká, že modrá je dobrá. Hodí se k červeným, růžovým i fialovým květinám, přejeme-li si vytvořit vazbu tón v tónu; a velice pěkná je i jako doplňková barva ke žlutým či oranžovým rostlinám.

 

Levandule lákařská

Levanduli lékařskou, Levandula vera, netřeba představovat.  Je to jedna z nejoblíbenějších rostlin vůbec. Milují ji nejen lidé, pro její vůni a vzhled, ale neodolatelně přitahuje i hmyz. Uplatňuje se v aromaterapii a jako sušená je oblíbenou dekorací našich domovů. Látkové sáčky se sušenou levandulí se používají k provonění prádla.

Je častou doprovodnou rostlinou k růžím, prý dokonce odpuzuje mšice.

Levandule má původ ve Středomoří, vyhovuje jí plné slunce a dobře propustná půda. Řadí se mezi polokeře. Na jaře a po odkvětu je třeba ji zastřihnout. Květy se sklízejí těsně před rozkvětem. V té době totiž obsahují nejvíce vonných silic.

V léčitelství je ceněna pro zklidňující účinky na lidský organismus; také uvolňuje křeče při trávení, tlumí bolesti hlavy psychického původu a zklidňuje nervy.

Jednodruhovou kytičkou jenom z levandule jistě nikoho neurazíme. Dá se ale použít i nápaditěji  – podobně jako šanta k doplnění různorodějších vazeb.

Řebříček obecný

Řebříček obecný, Achillea millefolium, lidově dar Boží či husí jazýček je u nás hojnou planou rostlinou. Jeho název je odvozen od vzhledu listů, které prý připomínají starý typ žebříku se středovým ráhnem.

Právě proto, že je ho všude dost, máme tendenci považovat ho za obyčejný plevel. Opak je ale pravdou. Řebříček je cennou bylinou. Vedle kontryhele je hlavní léčivkou užívanou při ženských potížích. Účinně tlumí krvácení a potlačuje křečovité bolesti při menstruaci. Koupele a kloktadla z řebříčku působí protizánětlivě.

Řebříček roste v trsech podél cest, na suchých loukách, rumištích, příkopech i na okrajích lesů. Jeho bílé a růžové chocholíky se skvěle hodí do většiny květinových vazeb. Navíc kvete neúnavně od června až téměř do zámrazu a  vždy poctivě remontuje. Dá se velmi dobře využít i do vazeb suchých.

Třezalka tečkovaná

Třezalka tečkovaná, Hypericum perforatum, se svými léčivými účinky řadí na přední místo mezi našimi léčivými bylinami. Má bohatou historii a v lidovém léčitelství je opředena řadou pověr a legend.

Třezalka je trvalka, jež má pod zemí oddenek, ze kterého každé jaro vyrážejí rozvětvené lodyhy s drobnými lístky a žlutými květy. Podíváme-li se zblízka, na květech můžeme pozorovat malé červené tečky, což způsobuje barvivo hypericin nazývané též krev svatého Jana. 

Světlé tečky jsou patrné i na listech, proto se třezalka lidově nazývá také  děravec či postřelenec.

Třezalka je hlavní bylinou při psychické úzkosti, neklidu, stresu, depresích či panice. Působí také jako rostlinné antibiotikum, má protizánětlivé účinky a čistí krev. Olejíček z třezalky se používá na popáleniny, hemoroidy, pohmožděniny či při bolestech zad.

Třezalka je báječná společnice žlutých a bílých květů ve vazbách. Její košatá květenství kytici výtečně doplní a prozáří. Kytice s třezalkou si zachovávají přirozený šarm a rozevlátost luk a polních cest,

Výčet bylinek, které můžeme použít do květinových vazeb, samozřejmě není konečný. Záleží na tom, co máme na zahradě a co kde kolem nás roste.

Kvetoucí máta, yzop, rozmarýn nebo různé druhy šalvěje rozhodně také nejsou k zahození.

Navíc kategorie bylinek, trvalek a lučního kvítí se v mnohém překrývá.

Stačí mít oči otevřené, trhat, vázat a vnímat krásu všech rostlin; i těch, které se primárně používají kvůli svým léčivým či aromatickým účinkům.