Rozkvetlá zahrada plná vůně – pivoňky, růže a  šeříky…

Voňavá je čerstvě posekaná tráva, voní jehličnany v parném dni,  půda i vrstva mulčovací kůry. Ale teprve vůně rozkvetlých šeříků, růží a pivoněk, přiláká do zahrady milence i lovce lelků.

Mezi prvními jarními rostlinami najdeme voňavých přeborníků jen málo. Týdny slávy kaliny vonné už skončily, také náš silně vonící lýkovec ledovatý už dokvetl, stejně tak jako super voňavé lesní fialky. Zkrátka mezi prvními jarními rostlinami najdeme voňavých přeborníků jen málo.

To vrcholné jaro provoní zahradu více, zejména díky keřům: kvetou šeříky, pustoryly, rododendrony i nízké, ale voňavé lýkovce.

A máme tu nástup léta: rozkvétají pivoňky, americké kosatce i lilie. Začíná také sezóna růží.

Když léto vrcholí, vykvetou rostliny, které nás většinou budou doprovázet až do konce babího léta. Zavoní hlavně růže, svým dílem ale přispějí i routy nebo hvozdíky. Floxy přes den skoro neucítíme, ale zato provoní večerní zahradu. A také tu máme levanduli, mateřídoušku nebo mátu.

 

Vůně a nevůně

Co nám voní? Záleží na osobním vkusu a na koncentraci aromatu.

Co například říci o afrikánech neboli aksamitnících? Málokomu je jejich vůně příjemná. Obvykle je ale sázíme do skupin s jinými druhy a společně taková výsadba vydává spíše příjemné aroma.

Diskusi můžeme vést i o vůni šeříků. Šeřík voní krásně, pokud máme možnost odejít do vzdálenosti, jaká nám vyhovuje. Tentýž keř nám v noci otevřeným oknem přivodí až bolení hlavy. Podobně funguje pustoryl nebo střemcha.

Zkrátka existují rostliny, které zejména malou zahradu dovedou provonět až příliš intenzivně. Vyplatí se je sázet na východní stranu zahrady a raději dále od obytné budovy nebo zahradního posezení.

Jen málo zahradních druhů rostlin vydává vyloženě nepříjemný zápach. Většinou patří mezi áronovité rostliny. Ať náš áron plamatý, nebo vzácně pěstovaný drakovec obecný, oba v květu páchnou po hnijícím mase, protože se snaží přilákat k opylování mouchy.

 

Katalog zahradních vůní

Vůně lze rozdělit do čtyř kategorií: květinové, kořenné, ovocné a pryskyřicové. Vědci rozlišují deset základních kategorií, např. peprmint, ovoce, citrón, palčivé vůně atd. Dobrá, pojďme třídit.

Kdo touží po vůni citrusů a nemá citroník v nádobě, nechť si vysadí na zahradu třemdavu bílou. V horkých dnech šíří až neuvěřitelně silnou vůni, nicméně nedotýkat se, může vyvolat alergickou vyrážku.

Na peprmintovou vůni se specializuje máta. Některé kultivary vyžadují blízkost vody, jiným stačí občasná zálivka.

Vůní až omamnou disponují lilie, lýkovce, růže nebo nocenky a floxy.

Ze stromů se nejsilněji prosazují druhy, které na většině zahrad nenajdeme, totiž lípy a akáty. Velmi zvláštně a intenzivně zvoní kvetoucí hlošina úzkolistá. Tento strom lidé mylně považují za olivu.

Kategorizaci dalších vůní raději vzdáme. Jak popsat třeba vůni heřmánku, levandule nebo mateřídoušky? Prostě heřmánková, levandulová a mateřídoušková.

 

Pěstování vůní

Rozvíjej se, poupátko, budeš vonět světu! Zazpívat písničku nestačí, ty správné voňavé hody zajistíme jen poctivým zahradničením.

Kytička musí vonnou látku nejprve vyrobit. K tomu jsou nutné zejména genetické předpoklady. Botanické druhy vonívají intenzivněji než vyšlechtěné plnokvěté kultivary. Dále je třeba rostlinku pečlivě zásobovat vláhou i živinami. Výroba aromatických látek je náročná: skomírající podvyživená růže moc vonět nebude.

Vonná látka se musí z rostliny uvolnit do vzduchu. To jde lépe na vyhřátém slunném místě než ve stínu. Sázíme tedy právě na takováto místa.

 

Vůně je lákadlo

Zdánlivě hloupá otázka: kudy vlastně květiny voní? Vonné látky se uvolňují do vzduchu nejčastěji jednobuněčnými žláznatými chloupky, trichomy.

Rostlina vůni produkuje buď aby přilákala opylovače – pak voní její květní plátky, nebo aby zapudila škůdce. V tom případě voní celé její tělo.

Tak třeba za sametový vzhled růžových či diviznových korunních plátků mohou měchýřkovité trichomy, odkud těkavé terpenoidy unikají tenkou stěnou do vzduchu.

Mateřídoušky a máty mají stonek i listy pokryté chloupky se silnějšími stěnami. Vůně se rozvine až pod kusadly hladové housenky, nebo rozemnutím v našich prstech.