Lýkovce – sen všech skalničkářů

Rozkvetlé lýkovce nemusíte vidět, ale přesto je nepřehlédnete. Voní jak královna ze Sáby. A což teprve, když na skalce vykvetou hned desítky růžových, lososových, bílých a sytě fialových keříků. Pak nevíte, jestli jste ještě na zemi, nebo už v nebi.

Lýkovce jsou krásné, ale nesnadno množí. Některé vyžadují sucho, jiné vlhčí půdu, italské druhy vápenec, zkrátka úspěšné pěstování lýkovců je věda. Proto jsou lýkovce, zejména horské druhy, snem všech skalničkářů.
Lýkovce pana Odvárky

U sběratele a množitele lýkovců Milana Odvárky se těmto zajímavým rostlinám nejlíp daří na suťovišti: když kvetou, opanují skoro celý prostor rozlehlé zahrady s několika dunami a kamenitou „suťárnou“. Kam se jen podíváte jen lýkovce – od miniaturních exemplářů, až po vzrostlé keříky. Když se ptáme, proč si sběratel padl do oka právě se špatně množitelnými a neochotně zakořeňujícími lýkovci odpoví: „Prostě se mi líbily, tak jsem začal jako správný skalničkář za nimi jezdit do přírody, aby viděl, v jakých podmínkách žijí.“ Skalničky na svých výpravách do hor samozřejmě nevyrývá, nanejvýš si vozí semena nebo řízky.

Jak se množí lýkovce

„Lýkovce s hlubokými květními kalichy opylují především čmeláci a dlouhonosky. Nicméně, o mnoha druzích se píše, že ve výsadbách nevytvářejí plody. „Ve skutečnosti samovýsevy existují,“ tvrdí pan Odvárka. „A tak, pěstujete-li společně více druhů, možná mezi nimi objevíte i nového zajímavého křížence,“ vysvětluje sběratel. Častěji se však lýkovce množení řízkováním.
„Během let jsem vymyslel nový způsob množení, a to víceméně náhodou, když jsem zapíchal přebytečné řízky do jílu vedle mojí množárny a ony mi obrazily. Používám řízky i se starším dřevem. Spodek řízku nejprve ošetřím stimulátorem a pak balím do kuličky z jílovité zeminy a to celé zasadím do betonářského písku. Díky tomu snadno poznám, jestli ten řízek pustil kořeny nebo ne. Když zakoření, přemisťuju do množárny: do směsi písku a jílu. Než je řízek připravený k vysazení na zahradu, trvá to dva roky. A víte, kolik řízků mi nevzejde nebo za tu dobu odejde?“
Od pěstitelů se dozvíte spoustu zaručených rad, kdy a jak řízky odebírat, ale žádná nefunguje univerzálně. A názor pana Odvárky? „Chce to spoustu zkušeností a intuice a taky štěstí, nic jiného se poradit nedá. O to je množení lýkovců zajímavější.“

Jak a kam sázet lýkovce
Neexistuje univerzální rada. Hodně pěstovaných druhů pochází z hor, kde rostou na kamenitém podloží, ale například žlutokvětý lýkovec Giraldův (Daphne giraldii) má raději humózní půdu v polostínu. Také lýkovec jedovatý je u nás hajní polostinný druh, vyžadující vlhko, ale ve vyšších polohách jsou jeho populace světlomilné a spíše suchomilné. Občas lýkovec „nečte odbornou literaturu“ a prosperuje na místě, nad kterým znalci jen vrtí hlavou.
Křížení lýkovců
„Jednotlivé druhy mají často nesouvislý areál výskytu, což platí zejména u horských druhů,“ vysvětluje pan Odvárka. „V jednotlivých pohořích tak vznikají populace, kde vlivem genetické izolovanosti dochází k tvorbě různých forem. Ty se liší barvou, velikostí a tvarem květů, vzrůstem nebo i celkovým habitem.

Na téže lokalitě obvykle roste více druhů společně, a protože lýkovce jsou hmyzosnubné, prakticky bez přirozeného vegetativního množení, vznikají u nich často kříženci. Pochopitelně, pokud se ve dvou pohořích setkají různé formy těch samých druhů, budou i jejich kříženci v obou pohořích rozdílní. Navíc se zdá, že mezi dvěma druhy může dojít k různému stupni hybridizace, takže na dostatečném množství exemplářů najdeme plynulou škálu změn od jednoho druhu ke druhému. „Proto má smysl popisovat jen křížence dobře rozeznatelné. Přesto má každý ctižádostivý pěstitel a zahradník na své skalce jeden či dva vlastní lýkovečky, obvykle pojmenované po své ženě či vnukovi,“ usmívá se pan Odvárka.

Svědčí jim vrstevnatá skalka
Moderní (možná i trochu módní) trend jsou vrstevnaté skalky, kde se kameny skládají naplocho vedle sebe a kolmo k okolnímu terénu, škvíry se vysypávají jemným štěrkem smíchaným se zeminou a pískem. V těchto štěrbinách voda rychle stéká do hloubky, takže nestojí na povrchu, kde by mohla vyvolat uhnívání krčků lýkovců (i všech dalších skalniček).
„Lýkovce i další rostliny si natáhnou kořeny do velké hloubky, kde zůstává vlhko a chladno. Jen pozor, abychom to se suchem nepřehnali. Proto pod základem skalky musí být nepropustná vrstva – ať přírodní jíl, rostlá skála nebo fólie – která skalničkám zajistí dostatek vláhy,“ připomíná pan Odvárka.


Vybíráme lýkovec
- Lýkovec vonný (Daphne cneorum) je druh vhodný i pro začátečníky, ale jen na dobře založenou skalku. Je stálezelený a měl by se každé tři roky sestřihávat zhruba na tři pupeny, aby držel kompaktní tvar. Vykvétá březnu až dubnu a jeho květy jsou bílé, růžové až nafialovělé.
- Na skalce vyroste jen do výšky třiceti centimetrů, ale zato vytváří hustě větvený keřík.
- Náš lýkovec jedovatý či také lýkovec obecný (Daphne mezereum) zkrášlí a provoní zahradu už v předjaří. Je opadavý a kvete před olistěním, na dobré půdě doroste až dvou metrů. První exempláře vykvétají už v únoru.
- Na skalce dorůstá výšky šedesáti centimetrů a nejlépe vypadá ve skupince. Roste pomalu, takže aby efekt větviček hustě obalených sytě růžovými květy byl výrazný, vyplatí se vysadit několik keříků vedle sebe.

Méně známé druhy a kříženci
Na suché skalce v mezerách mezi velkými kameny se bude krásně vyjímat opadavý, bíle kvetoucí lýkovec alpský (Daphne alpina). Kvete od dubna do června, vytváří keřík se silnými pokroucenými větvičkami, který vypadá zajímavě i po opadání listů.
Za zmínku stojí i velkokvětý lýkovec (Daphne blagayana), který je domovem ve Slovinsku a na Balkáně. Jeho zakrslá až plazivá odrůda s bílými květy se jmenuje Daphne blagayana ´Brenda Anderson´.
Kuriozitou je jeden z nejdrobnějších druhů rodu lýkovec skalní (Daphne petraea) původem z vápencových a dolomitových skal severní Itálie. Hodí se do miniaturních misek a koryt.


Slavné české výpěstky
Čeští zahradníci a skalničkáři mají v selektování a křížení lýkovců mnohaleté zkušenosti. Dobře poznatelný je lýkovec Daphne cneorum „Stasek“ pojmenovaný známém šlechtiteli Šťástkovi z Dobrušky, Daphne cneorum „Velký Kosíř“, Daphne x susannae „České Rybné“.
Lýkovec a botanika
Lýkovce jsou opadavé nebo stálezelené keře z čeledi vrabečnicovitých. Má drobné čtyřčetné trubkovité květy – většinou bílé až fialové a omamně voní. Slovo „omamně“ lze chápat doslova. Celá rostlina je totiž jedovatá a tvrdí se, že dlouhodobé intenzivní vdechování vůně květů může přivodit lehkou otravu projevující se nevolností a bolestí hlavy. Lýkovce jsou rozšířeny téměř po celé Evropě a ve velké části Asie. Rostou ve světlých listnatých lesích od nížin až po horské partie.

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller