Jak si na zahradě vypěstovat vynikající tuřín
Kolník, kvaka, dumlík, kvačka, respektive „brukev řepka tuřín“. V posledních desetiletích je tato zelenina známější spíše v západnější části Evropy než u nás, to zejména ve své listové variantě. Starší generace si jej vybaví jako jednu z hlavních zelenin válečné a poválečné doby – lze jej snadno vypěstovat, má vyšší výnos než vodnice a je plný důležitých látek.
O jakou zeleninu tedy jde?
Jedná se o kořenovou zeleninu, která je výsledkem křížení vodnice a hlávkového zelí. Křížením se podařilo dosáhnout zejména větších bulev, které mají v teplé i studené kuchyni široké využití.
Zelenina je to velmi dietní, protože je z velké části tvořena vodou. Ale také tělo obohatí. Čím? O vápník a karoteny, vitamíny B a C. Ale pozor, žlučníkářům může přitížit. Nesvědčí ani lidem s onemocněním centrální nervové soustavy.
Tuřín má mírně peprnou chuť. Proto se hodí do polévek, příloh, také pod maso či do zeleninových nebo přílohových salátů (malé bulvy syrové, velké raději tepelně upravené) i do nakládané zeleniny. Je zvykem tuřín používat i jako zeleninu krmnou.
Tato zelenina je dobře skladovatelná ve sklepě, lze ji i mrazit, zavařovat. Využít ji můžeme celou, tedy i s listy. S těmi zacházíme podobně jako se špenátem či mangoldem.
Jaký tuřín si můžeme vybrat?
Mnoho možností na výběr nemáme. Nalezneme například odrůdu Brora, Milevský (polokrmný), Bamkholm nebo Máslový bílý.
Pěstovat můžeme i listovou variantu, která se postupně sklízí a používá jako zelenina listová.
Kde můžeme tuřín vypěstovat?
V podstatě kdekoliv. Tuřín je nenáročný.
Je zeleninou druhé až třetí trati, ale i přesto vyžaduje občasné přihnojení tekutým organickým hnojivem během první poloviny vegetační doby. Lépe roste na slunečném stanovišti, když mu dopřejeme střední zálivku.
Sucho mu sice nesvědčí, ale zato mráz do -10 stupňů mu nevadí. Lépe díky tomu roste ve vyšších polohách.
Tuřín vyséváme rovnou na stanoviště
… a to poměrně brzy, protože jednak klíčí již při nízkých teplotách a jednak má dlouhou vegetační dobu, až 160 dní. Proto sejeme koncem března, počátkem dubna.
Vyséváme do řádků vzdálených od sebe okolo 40 centimetrů. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami by měla být cca 30 centimetrů, proto při setí postupujeme obezřetně a vyséváme na řídko, abychom pak při jednocení nevyhodili zbytečně mnoho rostlinek.
Můžeme zvolit postup setí do důlků. Jako pojistka fungují dvě semínka v jednom důlku. Tedy každých 30 centimetrů uděláme důlek, do kterého umístíme dvě semínka. Tak bude jistější, že na každém místě naroste rostlinka. Ty slabší později z každého důlku vyjednotíme.
Tuříny dokonce snesou přesazení. Takže pokud by nám někde nevzešel, můžeme dosadit jiný, vyjednocený.
Semínka nejsou moc velká, proto sejeme mělce, jen cca 15 mm.
Co s tuřínem po vysetí?
Pamatujeme na pravidelnou zálivku po výsevu, aby klíčky nezaschly. Následnou zálivku dopřejeme tuřínu jen střední, bulvy by jinak mohly hnít. Dlouhodobější sucho rostlinám také nesvědčí.
Až jsou rostlinky vzrostlejší a mají cca 5 listů, jednotíme je na výše zmírněných 30 centimetrů či na jednu rostlinku v důlku. Vyjednocené rostlinky můžeme je využít ne jeden z prvních jarních salátů.
Pamatujeme na občasné pletí a okopávku.
Nemoci a škůdci
Tuřín trpí stejnými nemocemi a škůdci jako ostatní druhy kořenové a listové zeleniny. Tedy mšice, slimáci, molice, plísně a padlí. Někde se přidají i dřepčíci a květilky, proto je po výsevu vhodné záhon přikrýt netkanou bílou textilií.
Sklizeň
Některé odrůdy lze sklízet již během léta. Klasická sklizeň nastává až během září, trvá do listopadu. A když není příliš mrazivé počasí, i do prosince. Podzimní tuříny můžeme začít přebírat již v létě, menší bulvy jsou totiž nejlepší syrové.
Skladování
S tuřínem zacházíme podobně jako se salátovou řepou, tedy seřízneme listy cca 2 centimetry nad bulvou a uložíme ve sklepě. Zasypeme pískem či pilinami.
Pokud nemáme k dispozici sklep, založíme tuříny do země ve skleníku nebo pařeništi, popřípadě zpracujeme tepelně (podusíme nebo naložíme, zavaříme) či zamrazíme.
