Vytvořit zahradu, která je pro děti bezpečná a zároveň je bude bavit v různém věku, bývá jednodušší, než se zdá. Nezáleží na tom, jestli máte batole, školáka, teenagery, nebo k vám jen občas jezdí vnoučata či návštěvy s dětmi. I bez skluzavky, trampolíny a dalších pevných herních prvků může vzniknout prostor, který je krásný na pohled a přitom podporuje pohyb, fantazii i klidné chvíle.
Nezestárneme proto, že si hrajeme méně; zestárneme tehdy, když si přestaneme hrát.
Dobrá dětská zahrada stojí hlavně na chytrém rozvržení prostoru. Dětem často stačí pár podnětů a možnost volby, a zbytek už doplní jejich představivost. Důležité je také myslet na to, že dítě se rychle mění a zahrada by se měla umět měnit s ním.
Pět praktických principů pro zahradu přátelskou k dětem
Prostor pro pohyb i v malé zahradě
Nejčastější obava zní, že bez velkého trávníku to nepůjde. Ve skutečnosti i menší pozemek může nabídnout dost příležitostí k pohybu, když do něj dostanete cestu a cíl. Skvěle fungují klikaté nebo okružní pěšiny, které opticky prodlouží trasu a přirozeně vybízejí k běhání. Povrch může být různý, třeba posekaný pruh v trávě, mulč nebo recyklované materiály, které vytvoří zajímavou strukturu pod nohama.
Pro rozvoj obratnosti se hodí jednoduché prvky z přírody. Silnější špalky mohou představovat most přes imaginární rokli, větší kámen zase ostrov, na který se musí doskočit. Pokud je možnost bezpečného zavěšení, může být lákavým cílem i žebřík nebo lana na šplhání. Když to prostor nedovolí, není to prohra, část pohybových potřeb lze doplnit pravidelnými výlety do parku či veřejných zahrad, které jsou dostupné po celý rok.
Prostor k úkrytu, který roste spolu s dítětem
Schovat se na chvilku před světem je přirozené v každém věku. U nejmenších dětí je ideální úkryt takový, který je pro dospělého snadno kontrolovatelný, ale dítě má pocit tajného místa. Může to být jednoduchý přístřešek z plachty, malá stříška opřená o tyče, nebo nízké zákoutí schované za kmenem stromu. Podstatný je pocit dobrodružství, ne složitá stavba.
U starších dětí a teenagerů se potřeby posouvají. Vhod přijde kout, který nabídne soukromí na čtení, poslech hudby nebo povídání s kamarády, aniž by byli stále na očích. Výborně fungují výsadby, které prostor jemně odcloní a vytvoří dojem, že je člověk v jiném světě. Taková zelená kulisa podporuje i hry na role, kdy se jednou z dětí stane obr a jindy třeba lesní bytost.
Prostor pro sdílení, kde se potká celá rodina
Děti si rády budují vlastní světy, ale stejně důležité je mít místo, kam se všichni vrátí společně. Může to být venkovní jídelní kout, terasa nebo jen část zahrady se sezením. I několik špalků okolo ohniště dokáže vytvořit silný pocit sounáležitosti, pokud je prostor příjemný a používá se.
Atmosféru pomůže vytvořit jednoduchá výzdoba, na které se může podílet celá rodina. Polštáře do exteriéru, světýlka, svíčky ve sklenicích nebo drobné aranžmá z květin natrhaných na zahradě dodají místu osobní charakter. Děti pak vnímají, že zahrada není jen prostor na hraní, ale také místo pro společné chvíle.
Prostor pro učení a tvořivost bez složitých pomůcek
Zahrada může být venkovní učebnou, aniž by působila školometsky. Kreslení a psaní venku jde snadno, například na tabuli nebo na jednoduché podložce chráněné před deštěm. Pro malé experimenty skvěle poslouží písek, hlína, větvičky a kamínky, které se mohou proměnit v nástroje, štětce i stavební materiál.
S přibývajícím věkem se vyplatí dopřát dětem místo, kde mohou rýt, přesazovat a zkoušet vlastní nápady. Stačí pár nádob na pěstování, záhonek, případně malý domek na nářadí, který si mohou ozdobit podle sebe. Když dítě vidí, že z jeho péče něco vyroste, učí se trpělivosti a zodpovědnosti a zároveň získává vztah k okolnímu světu. Velkou hodnotu má i pochopení, odkud pochází jídlo, a zkušenost, že příroda potřebuje čas.
Prostor pro objevování, který posiluje odvahu
Možnost bezpečně zkoumat okolí dává dětem jistotu, zvyšuje odolnost a podporuje zdravý vztah k přírodě. Kontakt se zeminou a běžnými mikroorganismy z prostředí je často spojován s tím, že se tělo učí lépe reagovat na vnější vlivy. Důležité je ale hlavně to, aby děti měly prostor pozorovat a ptát se.
Nechte je objevovat život v zahradě. Mohou sledovat drobné tvory u vody, pozorovat hmyz v delší trávě, všímat si motýlů na keřích a včel v květech. Když mají čas a dospělý jim do zážitku zbytečně nevstupuje, fantazie pracuje naplno a z obyčejného kouta zahrady se stane expedice do neznáma.
Rada navíc: Zahrada má dospívat společně s dětmi
Myslete dopředu. Dítě nebude navždy malé a křehké, proto se vyplatí navrhnout zahradu tak, aby se dala průběžně upravovat. Místa pro úkryt mohou časem získat více soukromí, herní prvky se mohou proměnit v estetické prvky zahrady a část určená pro pěstování se může rozšířit podle rostoucího zájmu.
Inspirace, která funguje každý den
Nejlepší dětská zahrada nebývá ta nejdražší, ale ta, která poskytuje různé druhy prostoru. Když dítě dostane možnost se hýbat, občas se schovat, potkat se s ostatními, něco vytvořit a něco objevit, zahrada se pro něj stane místem, kam se bude vracet celé roky. A pro dospělé zůstane zároveň příjemným a estetickým prostředím, které nepůsobí jako provizorní hřiště, ale jako skutečný domov venku.
Zdroj: Rhs, The Den Kit company
