Správná odrůda švestky je půlka úspěchu, špatný řez vás totiž připraví o úrodu na dva roky

Švestky patří mezi ovoce, které je v českém i slovenském prostředí hluboce zakořeněné. Mnohým připomínají dětství, domácí povidla, ovocné knedlíky nebo vůni pozdního léta. Právě proto se k nim řada pěstitelů vrací nejen kvůli chuti, ale i kvůli tradici. Pěstování švestek však není jen o koupi sazenice a čekání na plody. O výsledku rozhoduje správná odrůda, vhodné stanoviště, řez i ochrana stromu.

Nejdřív poznejte zahradu až potom vybírejte odrůdu

Při výběru švestky lidé často řeší hlavně chuť plodů nebo to, zda se hodí na povidla či pálenku. Jenže stejně důležité jsou podmínky v zahradě. Záleží na typu půdy, množství slunce, vlhkosti, nadmořské výšce i směru větru. Odrůda, které se daří na teplém a slunném svahu, může v chladnější nebo zastíněné zahradě strádat.

Častou chybou je koupit oblíbenou odrůdu bez dalšího ověření. Stromek pak špatně roste, slábne a pěstitel nechápe proč. Přitom je to podobné jako při výběru auta. Nestačí, že se nám líbí. Musí se hodit do podmínek, ve kterých bude fungovat. Proto má smysl poradit se ve specializované školce a zjistit i vhodnou podnož pro konkrétní půdu.

Které odrůdy se hodí na jídlo a které na zpracování

Mezi osvědčené odrůdy patří například Čačanská lepotica, Čačanská rodná, Stanley a Haganta. Každá má trochu jiné vlastnosti. Haganta dává velké masité plody a hodí se pro ty, kdo mají rádi výraznější chuť. Čačanská rodná bývá aromatičtější. Čačanská lepotica i Stanley jsou ceněné pro svou sladkost.

Na tradiční povidla se velmi dobře osvědčují právě Čačanská lepotica a Čačanská rodná. Na kvas a slivovici bývá vyhledávaná Čačanská rodná nebo Stanley. Pro zavařování, knedlíky a běžné mlsání se hodí i menší sladké odrůdy, které dozrávají postupně. Výběr by tedy měl vždy vycházet z toho, co od stromu očekáváte.

Výsadba rozhoduje o budoucnosti stromu

Nejvhodnějším termínem pro výsadbu je podzim, i když možné je i jaro. Před zasazením je dobré sazenici krátce namočit do vody s výživným roztokem. Poškozené kořeny je potřeba odstranit a opěrný kůl zatlouct ještě před vložením stromku do jámy, aby se neporušil kořenový systém.

Půda kolem kořenů musí být dobře přitlačená, aby v ní nezůstával vzduch, a po výsadbě je nutná zálivka. Mladé stromky je vhodné chránit i před okusem od zajíců nebo srnčí zvěře. Pomůže pletivo nebo ochranný nátěr. Mulč udržuje vláhu, ale je potřeba ho kontrolovat, aby se pod ním neusadili hlodavci.

Řez ano, ale s rozvahou

U švestek je zásadní výchovný řez, kterým se vytváří koruna. Strom potřebuje pevnou kostru a dostatek prostoru mezi větvemi. Pokud je koruna příliš hustá, větve se o sebe třou, plody se poškozují a strom se hůře provzdušňuje. Neplatí, že více větví automaticky znamená více ovoce.

Dalším krokem je udržovací řez, který se provádí po sklizni nebo v době vegetačního klidu. Velký pozor je potřeba dát na to, že švestka plodí na dvouletém dřevě. Špatně vedený řez tak může snížit úrodu i v dalším roce. Nevhodné je také stříhat strom ve chvíli, kdy již raší.

Špatný řez nemusí poškodit jen vzhled stromu, ale i budoucí sklizeň.

Nemoci a škůdci umí zničit i slibnou úrodu

Mezi nejvážnější problémy patří šarka, která je virového původu a napadený strom se obvykle musí odstranit. Častá bývá i moniliová hniloba plodů, zvlášť když jsou švestky poškozené kroupami, hmyzem nebo když je koruna příliš hustá. Objevuje se také skvrnitost listů, proti které pomáhá podzimní úklid listí a vhodný preventivní postřik.

Ze škůdců bývá nebezpečná pilatka a obaleč švestkový, protože způsobují červivost a předčasný opad plodů. Mšice zase často roznášejí mravenci. Účinná ochrana stojí hlavně na prevenci. Jakmile se problém rozšíří, bývá pozdě. I při snaze o šetrné pěstování je proto důležité sledovat stav stromů a včas zasahovat.

Kdy sklízet a jak využít přezrálé plody

Zralá švestka by měla být na omak pevná, ale ne tvrdá. Barva se liší podle odrůdy, často je tmavě fialová. V horkých dnech dozrávají plody rychle a nerovnoměrně, proto je potřeba strom pravidelně kontrolovat. Přezrálé měkké švestky nejsou na škodu. Naopak se výborně hodí na povidla bez cukru nebo do kvasu.

Pevnější plody jsou ideální na sušení, zavařování, koláče i přímou konzumaci. Čím déle ovoce zůstane na stromě, tím vyšší mívá cukernatost. U dobrých švestek tak často není nutné přidávat do povidel žádný cukr. Oblíbeným způsobem uchování je i jednoduché zavaření rozpůlených plodů do sklenic bez doslazování, aby si ovoce zachovalo svou přirozenou chuť i na zimu.

Tři zásady pro úspěšné pěstování

Základ je nenechat se zlákat jen názvem odrůdy a vybírat podle podmínek zahrady. Dále je potřeba si ujasnit, k čemu mají švestky sloužit, zda hlavně na jídlo, pečení, povidla nebo pálení. A nakonec je nutné počítat s pravidelnou péčí. Bez řezu, kontroly zdravotního stavu a základní prevence se bohaté a zdravé úrody dočká jen málokdo.

Zdroj: Záhrada, RHS, Gardening Know How