Pozdní zakrmení včel oslabí celé včelstvo, včelaři znají termín, který nesmí propásnout

Úspěšné přezimování včelstva závisí především na tom, zda má v úlu dostatek kvalitních zásob. Včely během roku spotřebují značné množství energie a med, který jim včelař odebere, je potřeba nahradit. Pokud se to zanedbá, hrozí v zimních měsících oslabení včelstva, nebo dokonce jeho úhyn hladem. Silné a dobře zásobené včely se na jaře rychleji rozvíjejí a jsou připravené využít první snůšku.

Jedno včelstvo dokáže za sezonu spotřebovat desítky kilogramů zásob. Proto nestačí myslet jen na vytáčení medu, ale také na to, co v úlu zůstane pro samotné včely. Právě rozumné doplnění potravy je jedním ze základních kroků odpovědného včelaření.

Nejvhodnější termín pro zakrmení

Klíčové je načasování. Zásoby je vhodné doplňovat už na začátku srpna, případně v období krátce po posledním větším medobraní. Důvod je jednoduchý. V této době se začínají líhnout zimní včely, které se od letní generace liší delší životností a schopností přečkat náročné měsíce chladu. Tyto včely by se neměly vysilovat zpracováním velkého množství cukerného roztoku.

Jestliže včelař krmí pozdě, přenese velkou část práce právě na zimní generaci. To může vést k oslabení celého společenství ještě před příchodem mrazů. Včasné zakrmení naopak umožní, aby většinu zpracování obstaraly letní včely, které by stejně brzy dožily.

Kolik zásob včely potřebují

Množství potravy závisí na síle včelstva, typu úlu i průběhu zimy, obecně se ale počítá přibližně s 30 kilogramy zásob na jedno včelstvo. Část by měla tvořit přirozená medná rezerva, ideálně kolem 15 kilogramů kvalitního květového medu. Zbytek lze doplnit cukerným roztokem.

Velmi důležité je rozlišovat druh medu. Pro zimování je vhodný květový med, zatímco medovicový může být problémový. Obsahuje více obtížně stravitelných látek, které zatěžují trávení včel. V zimě, kdy včely nemohou běžně vyletovat, to může způsobit potíže a znečištění úlu.

Jaký cukr a jaký poměr zvolit

Pro zimní krmení se nejčastěji používá bílý cukr rozpuštěný ve vodě. Vhodný je krystal i krupice, důležité je, aby se dobře rozpustil. Hnědý cukr se běžně nedoporučuje, protože obsahuje více příměsí a nestravitelných látek než cukr bílý.

Nejčastěji doporučovaný poměr pro podzimní doplnění zásob je 3 díly cukru a 2 díly vody. Takový roztok je dostatečně koncentrovaný a včely jej dobře přijímají. Někdy se uvádí i poměr 2 ku 3 ve prospěch cukru a výsledkem je prakticky stejný princip, tedy hustší roztok určený k vytvoření zimních zásob.

Naopak na jaře, když je cílem spíše podněcování plodování než vytváření velkých zásob, se používá řidší směs v poměru 1 ku 1. Ta včelstvo stimuluje k aktivitě a napodobuje stálý přínos sladiny z přírody.

Příprava cukerného roztoku v praxi

Menší chovatelé si vystačí s přípravou roztoku doma v hrnci nebo v menších nádobách. Při větším počtu úlů je praktičtější využít sud, konev nebo jinou větší nádobu, ve které lze cukr rozmíchat najednou ve větším objemu. Roztok lze připravit v teplé i studené vodě, důležité je důkladné promíchání a úplné rozpuštění cukru.

Po přípravě je vhodné nechat směs vychladnout na přijatelnou teplotu. Někteří včelaři do roztoku přidávají malé množství octa nebo bylinných výluhů, protože směs lépe voní a voda se částečně hygienicky upraví. Základem však zůstává jednoduchý a čistý roztok bez zbytečných přísad.

Pro zimní krmení je nejdůležitější včasnost, dostatek zásob a použití dobře stravitelné potravy.

Jak roztok vkládat do úlu bezpečně

Při krmení je nutné zabránit loupeži mezi včelstvy. Pokud by se ke krmivu dostaly cizí včely, mohlo by dojít k napadání oslabeného úlu a k velkým ztrátám. Krmítko proto musí být umístěné tak, aby k němu měly přístup jen včely z daného včelstva.

Tradiční variantou jsou prosakovací sklenice s víčkem opatřeným drobnými otvory. Po naplnění se obracejí hrdlem dolů a ukládají nad včelstvo tak, aby včely mohly roztok postupně odebírat. Jinou možností jsou plastová nebo stropní krmítka umístěná přímo uvnitř úlu.

Někteří včelaři používají také kbelíky s plovákem ze slámy nebo jiného vhodného materiálu. Plovák zabrání topení včel a umožní podat větší dávku najednou. To šetří čas i počet návštěv stanoviště. Důležité ale vždy je, aby podávání bylo bezpečné, čisté a bez rizika přístupu cizích včel.

Zimování na medu a na cukerných zásobách

Nejpřirozenější variantou je ponechat včelám část vlastního medu. Ten obsahuje i další látky, které prostý cukerný roztok nemá. V praxi se však často kombinuje ponechaný květový med s doplněním cukerných zásob. Takový postup bývá ekonomicky rozumný a přitom pro včely dobře použitelný.

Cukerný roztok včely samy enzymaticky upraví a uloží do buněk plástů jako energetickou zásobu. Ta jim pak během zimy slouží hlavně k udržování tepla a života zimního chomáče. Pokud je roztok připraven správně a podán včas, jde o běžný a osvědčený způsob zimního zakrmení.

Jarní podněcování a rozdíl oproti podzimnímu krmení

Je dobré odlišovat dvě věci. Podzimní krmení slouží k vytvoření zásob na dlouhé období bez snůšky, zatímco jarní podněcování má podpořit rozvoj včelstva. Na jaře se proto dávají menší a častější dávky, obvykle v poměru 1 ku 1, případně se používá medocukrové těsto.

Pravidelné menší přísuny sladiny vyvolávají dojem pokračující snůšky. Matka na to reaguje intenzivnějším kladením a včelstvo se rychleji rozvíjí. Tento postup je užitečný zejména u oddělků nebo tam, kde je jarní nabídka potravy slabá.

Na co si dát při zakrmení pozor

Chybou bývá pozdní krmení, nedostatečné množství zásob nebo ponechání nevhodného medu v úlu. Rizikové je také používání surovin horší kvality nebo nečistých nádob. Každé včelstvo je navíc potřeba posuzovat individuálně, protože síla obsazení i spotřeba se mohou lišit.

Dobře provedené zakrmení je jedním z rozhodujících předpokladů, aby včely přežily zimu v síle a na jaře se rychle rozvinuly. Právě tehdy se ukáže, že pečlivá podzimní příprava má pro celý další včelařský rok zásadní význam.

Zdroj: National Bee Unit, Perfect Bee