Mochyně peruánská, známá také jako physalis, patří do čeledi lilkovitých. Je tedy příbuzná s rajčaty, paprikami i bramborami. Pochází z horských oblastí jihoamerických And, kde roste jako vytrvalý keř. V našich podmínkách se však nejčastěji pěstuje jako jednoletá rostlina, protože nesnáší mráz. Kdo si ji chce ponechat i na další sezonu, může ji před příchodem prvních mrazů vyrýt a přezimovat ve světlé místnosti bez mrazu.
Název Physalis vychází z řeckého slova označujícího měchýřek, což přesně vystihuje typický papírový obal kolem plodu. Ten připomíná malou lucernu a neplní jen ozdobnou funkci. Bobuli zároveň chrání před nepříznivým počasím i některými škůdci. Chuť zralých plodů je sladkokyselá a připomíná směs angreštu, kiwi a lehkého ananasového tónu.
Do Evropy se tato rostlina dostala na konci 18. století nejprve jako okrasná zajímavost. Později se rozšířila přes jižní Afriku, kde se jí velmi dařilo v oblasti Kapska, a právě odtud vzniklo i rozšířené pojmenování kapský angrešt. Domácí sklizeň bývá chuťově výraznější než plody z obchodů, které se často sklízejí méně vyzrálé.
Pozor: všechny zelené části rostliny a nezralé plody jsou lehce jedovaté a po požití mohou způsobit nevolnost nebo křeče.
Výsev a předpěstování
Mochyně potřebuje dlouhou vegetační dobu, proto je v našich podmínkách nutné předpěstování v interiéru. Přímý výsev ven obvykle nevede k úspěchu. Semena se vysévají přibližně od poloviny února do poloviny března do výsevního substrátu s nižším obsahem živin. Vysévají se mělce, zhruba půl až jeden centimetr hluboko. Klíčení probíhá nejlépe při teplotě kolem 20 až 25 stupňů a může trvat jeden až tři týdny.
Chcete nás ve Googlu vidět častěji?
Pokud nemáte dostatek světla, není vhodné začínat příliš brzy, protože mladé rostliny by se vytahovaly a byly by slabé. Asi za tři až čtyři týdny po výsevu je vhodné semenáčky přepikýrovat do větších nádob. Zpočátku rostou pomalu, což je u této plodiny běžné.
Výsadba na stanoviště
Na venkovní záhon nebo do větších nádob se mochyně vysazuje až po posledních jarních mrazech, nejčastěji od poloviny května do poloviny června. Před samotnou výsadbou je dobré sazenice postupně otužovat a během dne je vynášet ven na chráněné místo.
Rostlina potřebuje hodně prostoru, protože se silně rozrůstá. Doporučený spon je přibližně 80 centimetrů na všechny strany. Při výsadbě ji lze usadit o něco hlouběji, než rostla v květináči, protože zahrnutá část stonku může vytvořit další kořeny. Vegetační doba je dlouhá a první sklizeň přichází obvykle od poloviny srpna, pokračuje pak až do října.
Vhodné stanoviště a půda
Mochyně miluje slunce. Pro dobrou chuť plodů potřebuje nejméně šest až osm hodin přímého světla denně. Nejlépe se jí daří na chráněném místě u zdi nebo plotu, protože její výhony bývají křehké a vítr je může snadno poškodit.
Na půdu není přehnaně náročná, ale vyžaduje propustný a vzdušný substrát. Velmi dobře jí vyhovují lehčí, spíše písčité půdy. Nesnáší přemokření a stojatou vodu. Vhodná je mírně kyselá reakce půdy. Příliš čerstvě vyhnojený záhon není ideální, protože nadbytek živin podporuje růst listů, ale omezuje nasazování plodů.
Dobře se pěstuje i na balkoně nebo terase. Nádoba by měla mít objem alespoň 15 až 20 litrů, ještě lépe 30 až 40 litrů. Na dně musí být drenážní vrstva, aby voda nezůstávala u kořenů.
Dobří a špatní sousedé
Mezi vhodné sousedy patří fazole a další luskoviny, které obohacují půdu o dusík. Dobře funguje i špenát nebo polníček jako podrost, protože pomáhají udržet vlhkost v půdě. Cibule a česnek mohou omezovat výskyt mšic díky své výrazné vůni. Přínosné jsou také aksamitníky a měsíčky, které podporují zdraví půdy a zároveň lákají opylovače.
Naopak nevhodné je pěstování vedle jiných lilkovitých rostlin. Rajčata, brambory, papriky, chilli i lilky sdílejí podobné choroby a škůdce, takže se riziko problémů výrazně zvyšuje. Příliš vhodné nejsou ani okurky, protože mají podobné nároky na vodu a živiny a mohou podporovat šíření některých houbových chorob.
Střídání plodin
Stejně jako u ostatních lilkovitých by se mochyně neměla vracet na stejné místo příliš často. Doporučuje se přestávka alespoň tři až čtyři roky. Tato zásada platí i v případě, že na záhonu předtím rostla rajčata, papriky, brambory nebo lilky. V půdě totiž mohou přetrvávat choroby i škůdci napadající příbuzné druhy.
Jako předplodiny jsou vhodné hrách, fazole, saláty, špenát nebo brukvovité rostliny. Po mochyni lze zařadit opět luskoviny, případně kořenovou zeleninu nebo listové saláty. Takové střídání pomáhá udržet půdu v dobré kondici.
Péče během sezony
Péče o mochyni není složitá, pokud se dodrží několik základních pravidel. Rostlinu je třeba pravidelně zalévat, hlavně v době kvetení a tvorby plodů. Zalévá se ke kořenům, nikoli na listy, aby se omezilo riziko houbových chorob. V horkých letních dnech může být potřeba i každodenní zálivka.
Vrstva mulče kolem rostlin pomáhá držet vlhkost a vyrovnávat teplotu půdy. Hnojení by mělo být spíše střídmé. Mochyně patří mezi středně náročné plodiny a často jí stačí kompost zapracovaný při výsadbě. U rostlin v nádobách lze v průběhu července přidat malé množství organického tekutého hnojiva.
Vzhledem ke křehkým výhonům bývá vhodná opora. Těžké plody a vítr mohou stonky lámat, proto je dobré použít tyčky nebo jednoduchou konstrukci včas. Vylamování postranních výhonů není nutné, ale příliš husté nebo spodní větve lze odstranit pro lepší proudění vzduchu.
Choroby a škůdci
Mochyně je poměrně odolná rostlina a její papírový obal chrání plody před částí škůdců. Přesto se mohou objevit mšice, molice nebo svilušky. Mšice často pomáhá omezit přítomnost užitečného hmyzu, jako jsou slunéčka, pestřenky nebo zlatoočky. Při slabém napadení je lze smýt vodou.
Ve skleníku bývá problémem molice, které prospívá teplo a nedostatečné větrání. Svilušky se častěji objevují v suchém a horkém počasí. Z chorob mohou nastat plíseň šedá nebo padlí, zejména při příliš husté výsadbě a vysoké vlhkosti. Nejlepší ochranou je slunné stanoviště, dostatečný rozestup mezi rostlinami, střídání plodin a zálivka pouze ke kořenům. Napadené části je nutné co nejdříve odstranit a nepatří na kompost.
Sklizeň a využití plodů
Plody dozrávají postupně od konce srpna až do prvních podzimních mrazů. Zralost poznáte podle toho, že obal je suchý, papírový a šustí. Uvnitř prosvítá zlatožlutá bobule. Často se také stává, že dokonale vyzrálé plody samy opadávají, což může být jednoduché vodítko pro sklizeň.
Před konzumací je potřeba odstranit obal a plod krátce opláchnout, protože povrch bývá lehce lepivý. Pokud zůstanou plody v obalu a uloží se na suchém a chladnějším místě kolem 10 až 15 stupňů, vydrží překvapivě dlouho, často i několik týdnů.
Odrůdy vhodné pro pěstování
Mezi oblíbené odrůdy patří například Schönbrunner Gold, která je ceněná pro velké a aromatické plody. Rostliny mohou dorůstat až kolem dvou metrů a potřebují dost prostoru. Pro menší zahrady, balkony nebo závěsné nádoby se hodí kompaktnější typy, například Little Lanterns. V chladnějších oblastech s kratším létem je rozumné volit ranější odrůdy, například Preciosa, která dozrává dříve a zůstává nižší.
Mochyně peruánská je atraktivní a chutná plodová zelenina, která při dostatku slunce, prostoru a trpělivosti odmění dlouhou sklizní až do podzimu.
Zdroj: Grove.Eco, Plantura.Garden
Profesí zdravotnice, která se zajímá o zdravý životní styl, přírodu a vše, co prospívá člověku i jeho okolí. Ve volném čase se věnuje zahradničení, vaření, šití a péči o rodinu. Ve svých článcích ráda propojuje odborné znalosti s praktickými zkušenostmi ze zahrady i každodenního života.
Chcete nás ve Googlu vidět častěji?
Přidejte si Pestrou zahradu mezi preferované zdroje a naše tipy se vám budou ve výsledcích Googlu zobrazovat přednostně.
