Množení révy má tři pravidla, nejvíc řízků umírá v zimě kvůli chybě, které se dá předejít

Na podzim se může zdát, že má vinná réva po sezoně hotovo. Hrozny jsou sklizené, listy žloutnou a keř se ukládá k odpočinku. Právě tehdy ale nastává nejlepší chvíle pro odběr řízků, ze kterých lze na jaře vypěstovat nové rostliny. Pokud pěstitel toto období propásne, připraví se o možnost levně rozmnožit vlastní osvědčený keř a často mu nezbude než čekat další rok nebo kupovat hotové sazenice.

Nejvhodnější doba přichází po opadu listů a ještě před výraznějšími mrazy. V našich podmínkách to bývá nejčastěji během října. Důvod je jednoduchý. Jednoleté dřevo je v této době dobře vyzrálé a obsahuje zásoby cukrů i škrobů, které budou později potřeba pro zakořenění. Jarní odběr je proti tomu méně jistý, protože réví má za sebou celou zimu, může být poškozené chladem a snadněji ztrácí vlhkost.

Jak poznat vhodný výhon pro řízkování

Základem úspěchu je výběr zdravého a plodného mateřského keře. Nemá smysl množit rostlinu, která trpěla chorobami nebo špatně rodila, protože stejné slabiny se mohou přenést i do nové generace. Vhodný letorost má pevnou hnědavou kůru, dobře patrné uzly a pupeny, které drží bez poškození. Síla výhonu by měla odpovídat přibližně obyčejné tužce.

Nejlépe se osvědčuje střední část letorostu. Příliš tenké kusy rychle vysychají, naopak přerostlé výhony nebývají tak kvalitní. Řízky je vhodné řezat delší, přibližně na 50 až 70 centimetrů, protože na jaře se oba konce stejně znovu upravují. Horní řez se vede rovně kousek nad pupenem, spodní šikmo těsně pod uzlem. Díky tomu je hned jasné, kde je horní a kde spodní strana.

Označení odrůd je důležitější než se zdá

Jakmile jsou řízky nařezané, je rozumné je ihned rozdělit podle odrůd, svázat a označit odolným štítkem. Právě v tom bývá častá chyba. Na jaře se jednotlivé odrůdy bez listů a plodů rozlišují velmi těžko, a kdo je smíchá dohromady, může později jen hádat, co vlastně zasadil. U vlastního množení je přitom velkou výhodou právě to, že si člověk uchová přesně takovou révu, jakou už zná z vlastní zahrady.

Největší ztráty vznikají při zimním skladování

Samotné nařezání řízků bývá rychlé, rozhodující je ale jejich uchování během zimy. Ideální je chladné prostředí s teplotou kolem 1 až 4 stupňů a vyšší, ale ne přehnanou vlhkostí. Pokud je vzduch příliš suchý, kůra se svraští a pletiva odumřou. Když je naopak prostředí přemokřené nebo bez větrání, objeví se plísně a řízky se zapaří.

Uložit je lze do sklepa, do lednice nebo i ven do vhodně chráněné rýhy, pokud nehrozí promáčení. Důležité je, aby nešlo o místo s častými teplotními výkyvy. Jakmile teplota stoupne příliš vysoko, pupeny se začnou probouzet dřív, než se vytvoří kořeny, a řízek zbytečně vyčerpá své zásoby. Nevhodné je také těsné sousedství jablek a hrušek, které podporují předčasné rašení.

Pravidelná kontrola může zachránit většinu materiálu

Během zimy nestačí řízky jen uložit a zapomenout na ně. Jednou za několik týdnů je dobré svazky rozbalit a zkontrolovat stav kůry, pupenů i řezných ploch. Životaschopný řízek má pevné pupeny a po čerstvém řezu ukáže zelené a vlhké dřevo. Scvrklá kůra a tmavé suché dřevo značí odumření, zatímco mokrá tmavá místa upozorňují na zapaření.

Začínající plíseň lze často odstranit včasným očištěním a výměnou obalu nebo substrátu. Mírně seschlé řízky se dají ještě oživit krátkým namočením do chladné vody. Kusy, které jsou černé a zjevně odumřelé, je lepší bez váhání vyřadit, aby neohrozily zbytek.

Jarní probuzení a zakořeňování

Na přelomu února a března lze část uskladněných řízků připravit k domácímu zakořenění. Spodní řez se obnoví těsně pod uzlem, horní několik centimetrů nad pupenem. Pomoci mohou i jemné podélné zářezy ve spodní části, které podporují tvorbu kořenů. Před výsadbou se řízky obvykle na jeden až dva dny namáčejí do vody.

Velmi důležité je, aby spodní část měla více tepla než horní. Pupeny se totiž probouzejí rychleji než kořeny. Pokud se výhon rozvine příliš brzy, řízek se oslabí dřív, než stihne zakořenit. Ven na záhon nebo do školky je proto bezpečnější přesouvat mladé rostliny až později na jaře podle počasí.

Vlastní sazenice znamenají i citelnou úsporu

Rozmnožování révy z vlastních řízků přináší nejen radost, ale i finanční úsporu. Běžné sazenice v zahradnictvích stojí často několik stovek korun za kus. Pokud se podaří zakořenit třeba pět řízků, může být rozdíl oproti nákupu velmi výrazný. I po započtení substrátu a nádob vychází domácí postup pro mnoho pěstitelů výhodněji.

Kromě ceny je důležitá i jistota vlastností. Zahrádkář dobře ví, jak jeho keř chutná, jak plodí a jak zvládá místní podmínky. Nové rostliny z řízků tyto znaky zachovají. Jen je třeba pamatovat na to, že takové množení je určeno pro vlastní potřebu. Pro prodej sazenic už platí zvláštní pravidla týkající se zdravotního stavu i označení rozmnožovacího materiálu.

U vinné révy často nerozhoduje jaro, ale právě říjen. Kdo tehdy odebere kvalitní řízky a správně je přes zimu uchová, může si bez velkých nákladů vypěstovat nové keře stejné odrůdy jako z mateřské rostliny.

Zdroj: English Wine, The Spruce, RHS