Jak kvete babiččina zahrada
Je to tak trochu otázka prostoru a také životního stylu. Kdo právě zakládá malou zahrádku, může pokukovat po těch ostatních, brousit po webu a listovat v katalozích. Nebo si vzpomene na babiččinu zahradu a tyhle dávné vzpomínky zrealizuje.
Zahrada našich předků musela především nést užitek. Takže ovocné stromy, nějaká ta petržel, mrkev, česnek a řádka brambor. Hnojivo a bioregulaci škůdců i plevelů obstarávaly slepice. Okrasné rostliny sem patřily také. Jednak aby bylo pořád něco do vázy, jednak pro hezký pohled z okna. Sázely se ovšem takové druhy, které nepotřebovaly přílišnou péči a přežily občasné nájezdy opeřených bioregulátorů. Výsadby byly buď pod okny, nebo podél plotu. Trávník tvořil zejména jílek vytrvalý a lipnice, mezi nimi se uchytil i jetel plazivý, sedmikrásky, jitrocel, černohlávek. Trávník byl plný života. Zahrada to tedy byla ve stylu „nature friendly“ a „nature near“, aniž by to její tvůrci tušili.
Vzkříšení babiččiny zahrádky
Pro přesnost: současné babičky už v mládí nosily silonky, a pokud později měly zahradu, sázely tam stříbrné smrky. My se vrátíme ještě o pár desetiletí zpět.
Starobylou verzi zahrady si nejspíše zvolí majitelé chalup nebo ti, kdo uvažují o zvelebení malé předzahrádky. Výsledek nebude tak bezúdržbový, jako výsadba konických cypřišků a levandulí do mulčovací kůry, ale moc práce nedá. A měl by zvolna stárnout do krásy.
Navštívili jsme mnoho zahrad a velice často jsme slýchali: „Původně tu byl starý ovocný sad, ale postupně jsme všechny stromy vykáceli“. Takhle, prosíme, nezačínat. Kostru retro zahrádky by měly tvořit právě ovocnany. Ostatně, i prozíravější tvůrci moderních zahrad si nějakou tu jabloň či třešeň ponechali. Pouze strom ošetřili a nechali odborně minimalizovat korunu, aby byla hezká, stinná, a přitom nebombardovala pozemek metráky padavčat. Vyznavačky kulinářských zavařovacích experimentů uvítají na zahradě staré druhy ovoce – mišpuli a kdouli (neplést s kdoulovcem!). Ani takový keřík angreštu není k zahození. Užitek přináší i zcela obyčejný bez černý, z jehož květů se smaží výborné kosmatice a plody lze využít na sirup.
Zahrada vůní
S okrasnými keři bychom to neměli přehánět, ale ke koloritu starých zahrad některé z nich neodmyslitelně patří. Především máme na mysli šeřík. I do „babiččiny zahrádky“ si můžeme vybrat některý z moderních kultivarů: jsou velkokvěté nebo s mimořádně hustými latami, sytě fialové, smetanově bílé a kdoví jaké ještě. Můžeme si ale také uříznout dvě tři větvičky z volně rostoucího šeříku někde na venkově. Sice si na pořádný keř hezkých pár let počkáme, ale bude zaručeně vitální a odolný. Dalšími keři mohou být třeba pustoryly nebo ptačí zob. Z něj můžeme vytvořit i živý plot.
Co dále? Co by to bylo za zahrádku bez růží? Jeden pnoucí keř u branky nebo u domu a několik těch záhonových. Po republice najdeme několik školek specializovaných na růže. Nic proti sortimentu velkých řetězců, ale proč nepodpořit české pěstitele, kteří vám poradí s výběrem těch pravých odrůd pro vás?
Ať kvete do krásy
Mezi růže můžeme vysázet afrikány – pomáhají odpuzovat mšice a odpuzují i miniaturní půdní červíky háďatka, kteří škodí mnoha rostlinám. Vděčné a vytrvalé jsou floxy neboli plaménky latnaté. Provoní vrcholné léto a nasytí hladové motýly, včetně lišajů létajících po soumraku. Letitou tradici na českých zahradách mají i lilie a denivky. Tyhle cibuloviny vydrží kvést řadu sezón po sobě. K prověřené klasice náleží i hledíky. To jsou sice letničky, ale v teplejších oblastech se mohou vysemenit samy. Další druhy už se vybavují ze vzpomínek samy: pivoňka, sléz, hvozdíky, slunečnice, kopretiny, vratič. Půdopokryvný barvínek nebo bíle kvetoucí rožec. A v mírném stínu večernice vonná nebo měsíčnice vytrvalá, jejíž průsvitné tobolky doplní přes zimu suchou kytici obilí nebo slaměnek. Také konvalinkám by se tu mohlo dařit.
Teď ještě retro zahradu nepokazit příliš moderně vyhlížejícím plotem a při péči o trávník omezit herbicidy proti dvouděložným plevelům. A hlavně – koncipujte svou zahradu tak, aby dělala radost vám. Po takových pěti letech už se usadí a bude jen zrát do krásy.
Radka Rollerová Borovičková, Foto: Zdeněk Roller
