Jak si na zahradě vypěstovat mrkev a petržel nejen do polévky
Velkou část našich tradičních pokrmů, jak v teplé tak ve studené kuchyni, bychom stěží připravili bez mrkve a petržele. Tato kořenová (a listová) zelenina má bohaté využití a obsahuje mnoho látek tělu prospěšných. Jak na zahradě začít s jejím pěstováním?
Mrkev
Je dvouletou rostlinou z čeledi miříkovitých. Díky tomu dokáže přezimovat na záhoně. Obsahuje mnoho užitečných látek, z nichž nejvýznamnější jsou β-karoteny. Dále je bohatá na vlákninu a antioxidanty, podporuje metabolismus cholesterolu. Mrkev je prospěšnější tepelně upravená, aby se všechny živiny a minerály uvolnily a tělo je mohlo lépe využít. Pro přípravu vývarů, omáček a dalších pokrmů využíváme také nať, kterou v pokrmu vyvaříme. Pro běžný konzum je u nás nejvíce vžitá mrkev karotka (všeobecně mrkve typu Nantes), která se však hůře skladuje. Výbornou chuť a dlouhodobější skladování dokáží nabídnout například mrkve typu Chantenay nebo Kuroda, které jsou kónického tvaru, šťavnaté a sladké.
Petržel
Tato rostlina je též dvouletá a také patří do čeledi miříkovitých. Účinnou látkou tělu prospěšnou, která je obsažena ve všech částech rostliny, jsou silice. Petržel dále obsahuje vitamíny a minerály, v listech také významné množství kyseliny listové, a je zdrojem provitamínu A. Tělo ji stejně jako mrkev lépe zpracuje tepelně upravenou. Nať využíváme mnohem více, než je tomu v případě mrkve. Petržel můžeme pěstovat jak kořenovou, tak listovou, která má listy buď hladké, nebo kadeřavé. Odrůdy jsou k dispozici od raných až po pozdní, ty jsou nejlépe skladovatelné. Namátkou lze zmínit např. Olomouckou dlouhou vhodnou do lehčích půd, Hanáckou, Jadran, Osborne a další.
Kde mrkev a petržel pěstovat
Mrkev i petržel jsou zeleninami záhonovými. Na balkon či terasu příliš vhodné nejsou. Ale pokud máme na terase dostatečně vysoké vyvýšené záhony, můžeme zkusit pěstování této zeleniny i v nich. Omezení se netýká petržele listové, která netvoří velký kořen, té stačí běžný truhlík. Mrkev i petržel jsou na stanoviště téměř nenáročné. Jediné, co vyžadují, je dobře prokypřená půda, aby kořeny mohly růst do hloubky. Čím bude půda lehčí, tím pravidelnější tvar budou mít. Mrkev ani petržel nemají rády první trať. Tedy vysévání do míst, kde se na podzim hnojilo. Popraskaly by a hodně by se větvily. Využitelnost i skladovatelnost by pak byly značně omezené. Proto sejeme do tratě druhé nebo třetí (nejdříve rok po hnojení).
Výsev
Obě zeleniny můžeme vysévat na jaře pro letní a podzimní sklizeň, v létě pro přezimování rostliny a brzkou jarní sklizeň, na podzim pro přezimování semínek v půdě a pro uspíšení jarního klíčení. Mrkev ranou můžeme sít v podstatě kdykoliv během roku. Vyséváme do řádků, které jsou od sebe vzdáleny cca 20-25 cm. Sejeme do hloubky okolo dvou centimetrů. Pokud sejeme semínka volná, snažíme se jimi šetřit, abychom si jednak usnadnili pozdější práci s jednocením a také abychom jimi zbytečně neplýtvali. Vzhledem ke drobnosti semínka to však nebývá jednoduchý úkol. Na trhu jsou k dostání mini secí strojky, které nám mohou se setím drobných semínek pomoci. Můžeme koupit také semínka zapravená do škrobové či papírové pásky, která se v půdě rozpustí. Tuto pásku se semínky jen položíme do řádku a máme jistotu, že rostliny budou ve vyhovující vzdálenosti a že nebudeme muset jednotit. Takto upravené osivo je ekonomicky mnohem náročnější. Pokud se chystáme zasít jen málo řádků, můžeme si pásky přichystat doma sami – na toaletní papír si pomocí bílku přilepíme semínka v požadovaných vzdálenostech. Jakmile máme vyseto, půdu přihrneme a přišlápneme. Pak důkladně ale opatrně zalijeme, abychom si semínka nevyplavili.
Zalévat či nezalévat
Zálivka závisí na stáří rostlin. Zpočátku zaléváme pravidelně, abychom udrželi půdu vlhkou a zelenina mohla vzejít a dobře zakořenit. Když už jsou rostlinky vysoké okolo deseti centimetrů, se zálivkou musíme opatrně. Zaléváme sice velkou dávkou, ale jen v době, kdy je opravdu déletrvající sucho. Pokud už se zálivkou začneme, musíme záhon prolít do hloubky. Toto se týká zejména mrkve. Potřebujeme, aby mrkev mohla sahat pro vodu dolů. Pokud zalijeme jen po povrchu, rostlina bude chtít získat vláhu z míst kousek pod povrchem a začne kořen větvit. Petržel není k větvení tolik náchylná.
Jednocení a pletí mrkve a petržele
Pokud jsme seli ručně, musíme v řádcích rostlinky vyjednotit. Jednotíme na vzdálenost cca čtyř centimetrů, upřednostňujeme silnější rostliny i za cenu mírné nepravidelnosti v rozestupech. Pokud budeme jednotit rostliny vzrostlejší, rostlinky nebudeme dávat na kompost, ale pořádně je propereme, necháme oschnout, po několika kusech smotáme do smotků a svážeme nití. Takto přichystané mrkvové a petrželové smotky si uložíme do mrazáku a budeme je mít přichystané na vyvaření do vývaru nebo jiného tepelně upravovaného pokrmu. Nať z vyjednocených rostlinek petržele můžeme také na drobno nasekat a zamrazit. Posyp na polévku, salát či jakákoliv jiný pokrm bude vždy po ruce.
Oba druhy vyžadují pletí a kypření půdy stejně jako většina zeleniny. Pokud po dešti půdu prokypříme, zajistíme tím pomalejší odpar vody z hlubších vrstev. Mrkev má tu úžasnou vlastnost, že dokáže tvořit relativně velký kořen i v těch záhonech (nevypletých), kde má značnou konkurenci. Nemůžeme na to ale spoléhat, v zaplevelených půdách se totiž drží více škůdců.
Choroby a škůdci
Mrkev i petržel jsou napadány škůdci, kteří škodí jak na listech jejich vysáváním, tak v kořenech tím, že hloubí nepravidelné chodbičky. Proti náletům těchto škůdců se lze bránit přikrytím porostu bílou netakanou textilií, kterou již koncem května můžeme sundat. Možný je také postřik, ale jeho použití je dost diskutabilní. V porostech mrkve a petržele se rádi zabydlují mravenci a slimáci. Přípravky proti oběma druhům škůdců jsou k dostání i v podobě, která nezatěžuje okolí. Slimáky můžeme chytat do podomácku vyrobených pivních pastiček. Choroby, které znehodnocují obě zeleniny, jsou zejména z řad plísní. Zde používáme ochranu přípravky proti plísním. Pokud nesáhneme po bio přípravcích, pak pozor na ochrannou lhůtu. U listové petržele raději nepoužívat. Jako prevenci bychom tyto plodiny neměli pěstovat na podmáčených místech.
Sklizeň mrkve a petržele
Mrkev budeme sklízet častěji, její vegetační doba je přece jen o poznání kratší. Oba druhy zeleniny můžeme sklízet průběžně. Listovou petržel sklízíme vždy průběžně, a to i v následujícím roce, dokud nevykvete.
Termíny sklizně závisí na době výsevu. Nejdříve sklízíme výsevy letní, poté podzimní a nakonec jarní z téhož roku. Rostliny vyrýváme rýčem nebo rycími vidlemi a dáváme si pozor, abychom kořeny nepoškodili. Po vyrytí co nejdříve odstraníme nať, aby neodčerpávala z kořenů vláhu. Nať buď odkroutíme, nebo lépe seřízneme ostrým nožem – ale tak, abychom nezasáhli do kořene.
Uskladnění
Oba druhy kořenové zeleniny jsou dobře skladovatelné. Buď zahrnuté do hlíny ve skleníku či pařeništi (nutno spotřebovat do prvních velkých mrazů) nebo ve sklepě, kde je naskládáme do přepravek proložených novinovým papírem. Pokud máme k dispozici piliny, napícháme kořeny na svislo do beden s pilinami. Tento úžasný materiál nám pomůže zachovat kořeny natolik vitální, že ještě ani v březnu nebude nutné mrkev před použitím oškrábat. Kořeny budou jako právě přinesené ze zahrady.
