Jak si na zahradě vypěstovat topinambury?
Vypadají jako mohutné slunečnice s malými květy, ale pod zemí skrývají hlízy, které jsou z dietetického hlediska velmi hodnotné. Sezóna topinambur u nás začíná na podzim a jejich pěstování se stále více v kurzu.
Topinambury nebo židovské brambory jsou lidová označení hvězdnicovité rostliny s botanickým názvem slunečnice topinambur nebo topinambur hlíznatý. Pocházejí ze Severní Ameriky, ale i v našich podmínkách se jim docela daří. Největším pěstitelem a konzumentem topinambur v Evropě je v současnosti Francie.
Množí se vegetativně
Sice jim v našich podmínkách nedozrávají semínka, ale za pomoci sazeniček a hlíz se topinambury se množí více nežli dostatečně, abychom je mohli na zahradě pěstovat po mnoho let. Z místa, kde se uchytily je však obtížné je dostat.
Vytlačily je brambory
Cesta topinamburů na naše území vedla z Francie přes Německo. Mnoho našich předků jim vděčilo za přežití během třicetileté války, kdy je topinambury zachránily před smrtí hladem. Ano, tak dlouho už topinambury na našem území známe. Později však byly vytlačeny svými škrobnatými příbuznými – bramborami.
Hlízy topinambur se upravují obdobně jako brambory. Jejich chuť je však jemnější, sladší s ořechovou příchutí.
Jejich konzumace však není tak pohodlná, jako je tomu v případě brambor. Topinambury nejsou pravidelného tvaru, mají tenkou slupku a hůře se loupou. A velmi šatně se skladují. Na druhou stranu se snadno pěstují a mají vynikající nutriční hodnoty.
Takže pokud máte zeleninovou zahrádku menší velikosti, ze které spotřebováváte zeleninu na přímou spotřebu a příliš dlouho ji neskladujete, zkuste malý záhonek vyčlenit i topinamburům. Budete příjemně překvapení. Minimálně tím, že jsou vynikající i v syrovém stavu, na rozdíl od brambor.
Podobné artyčokům?
Některé druhy topinamburů mají lodyhu zakončenou malým květenstvím, jehož zdužnatělá lůžka se mohou konzumovat stejně jako artyčoky. Navíc rostlina dokáže žít 4 – 6 let na jednom místě. Celou dobu je schopna dorůstat do dvoumetrové výšky, krásně kvést a stínit choulostivější rostliny.
Jak na samotné pěstování
Topinambury se u nás pěstují z hlíz. Stačí je vysadit zhruba deset centimetrů hluboko, do zeminy s dostatečným množstvím hnojiva, nejlépe kompostu či hnoje. Spon mezi rostlinami by měl být okolo 30 x 50 cm. Topinambury stačí přihrnout během vegetace jen minimálně, rozhodně je není nutné tak poctivě kopčit, jako v případě brambor. Ale pokud rostlině poskytneme kopeček, vytvoří větší hlízy.
Sadit můžeme jak samotné hlízy, tak již předpěstované sazenice. Topinambury dokonce dokáží narůst i z rozkrájených hlíz, pokud na každém z ukrojeného kousku zůstane očko. V takové případě necháme nakrájené hlízy oschnout, pak je vysadíme raději nejdříve do pařeniště nebo skleníku, jen asi 5 cm hluboko. A do sponu zhruba 10 x 10 cm. Jakmile rostlinky dorostou do deseti centimetrů, vysazují se ven na záhon.
Kopčit? Není nutné!
Topinambury potřebují o něco více vláhy než brambory. Ale nenapadá je mandelinka a nemusíte je dvakrát za sezonu kopčit. A to dělá se zády zahrádkáře hodně. Navíc díky tomu, že rostlina žije několik let, můžeme topinambury sklízet průběžně přes celý podzim. A když nemrzne, tak se k nim dostaneme i v zimě.
Na jaře vyraší ze zbylých hlíz nové rostlinky. Proto je důležité mít na jaře většinu úrody sklizenou. Případně poté záhony s topinambury vyjednotit. Rostlina samozřejmě nevydrží na jednom místě věčně, takže jakmile se vypěstované hlízy zmenší, zhorší se výnosnost (po již zmíněných 4 – 6 letech), je čas na přemístění topinamburů na jiné místo.
Kdy začít sklízet?
Nejdříve v září, a to spíše až ve druhé polovině. Když se pěstování daří, lze z jednoho čtverečního metru záhonu s topinambury sklidit neuvěřitelných 5 – 7 kg hlíz. A pozor, opět menší námaha než s brambory. Topinambury se totiž nevyrývají ani nijak složitě nevykopávají.
Většina hlíz drží pevně na kořenech rostlin, takže topinambury stačí vyvrátit. Hned pod povrchem se vám pak objeví většina hlíz. Je ale nutné dbát zvýšené opatrnosti během sklizně. Topinambury (hlízy) se totiž snadno poškodí. A je pak nemožné je jakkoliv skladovat.
Hlízy nesmějí vyschnout
Hlízy se nedají skladovat dlouho. Ale jejich výdrž můžeme prodloužit uložením do fóliového pytle vysypaného pískem nebo zeminou. Sem hlízy postupně dáváme a prosypáváme tak, aby byly celé zasypané. Pytel nezavíráme. Dáme jej do sklepa, respektive na chladnější místo, kde nemrzne.
Jsou vhodné pro diabetiky a dietáře
Hlízy topinamburu obsahují průměrně 80 % vody, 15 % sacharidů a 2 % bílkovin. Hlavní zásobní látkou je sacharid inulin. Ten při rozkladu nezvyšuje hladinu krevního cukru jako škrob z brambor, mohou je tedy konzumovat i diabetici, kteří si jinak na obsah cukru a škrobu musejí dávat při tvorbě jídelníčku pozor.
Hlízy obsahují i vlákninu, esenciální aminokyseliny, vitaminy, kyselinu jablečnou, jantarovou a citronovou. Jsou významným zdrojem minerálních látek a obsahují i velké množství železa, manganu, draslíku, fosforu, vápníku, sodíku, křemíku a zinku.
Co je to inulín
Inulín je polymer fruktózy neboli polysacharid, díky němuž se začíná pěstování topinamburů opětovně rozšiřovat. Inulín je velmi zdravou složkou potravy pro diabetiky, neboť snižuje glykemický index potravin. A je přínosný pro lidský organismus obecně. Podporuje růst pro člověka příznivých mikroorganismů a omezuje růst mikroorganismů patogenních. Tělo s přísunem inulinu je vitálnější, má silnější imunitu, dokáže lépe využít živiny z dalších složek potravy. Inulín je zkrátka malý zázrak.
Konzumace topinamburů
Chuť hlíz je velmi jemná i za syrova. Nastrouhané nebo nakrájené na plátky se přidávají do salátů, vaří se i jako příloha.
Mohou se také opékat, v polévkách lze jimi nahradit brambory.
Vaří se jen velmi krátce s kapkou citronové šťávy nebo octa, aby hlízy nezmodraly, ale zůstaly pěkně bílé.
