Slovo „lufa“ jistě nevidíte poprvé – a to ani tehdy, když nejste vášnivými zahradníky. Kdo se rád spoléhá na kvalitní a hlavně bio prostředky k úklidu domácnosti, ten se s lufou setkal jako s materiálem, z nějž jsou vyrobeny houby do kuchyní i koupelen, případně houby pro osobní hygienu – a to jak na celkové mytí těla, tak i houbičky kosmetické. Co to vůbec je lufa? Jde o teplomilnou tykvovitou rostlinu s plody podobnými cuketám. Ale jen zvenčí.
Seznamte se s lufou válcovitou
Lufa válcovitá neboli Luffa cylindrica je, jak jsme již uvedli, teplomilná tykvovitá rostlina. Je jednoletá a roste popínavě. Vytváří plody vzhledově dost podobné cuketám, někdy i okurkám. Dosahují délky 30 až 60 cm, s průměrem až 10 cm. Dokud jsou mladé, dají se dušením připravit jako pokrm. Během dozrávání tvoří houževnaté, a přesto jemné vláknité struktury.
Z nich se dá po vyzrání plodu a usušení dužniny snadno získat materiál pro úklidové houbičky, ale i houbičky pro osobní hygienu. Jsou totiž velmi jemné a hlavně netoxické. Snesou mechanické namáhání, jsou plně kompostovatelné. Vedle tohoto jednoduchého domácího využití se lufa dostává i do průmyslu – jako materiál pro výrobu klobouků, rukavic, vložek do bot, rohoží, návleků k otírání potu z tváře, či jako náhrada dveří pro přepažení místností.
A to jistě není vyčerpávající výčet využití lufy. Její dužnina je totiž tvořena síťovinou cévních svazků, které dozráváním získávají svou typickou konzistenci. Lufa je široce rozšířena v tropech a subtropech, především jako rostlina užitková. Vyskytuje se i volně, ale jen na písčitých, a přesto výživných půdách.
Vystačíte si s foliovníkem nebo s vyhřátým svahem
Pěstování lufy se v ničem neliší i pěstování okurek hadovek ve skleníku nebo ve fóliovníku. Pro pěstování venku se doporučuje všude tam, kde se u nás daří i vinné révě.
Teploty by po celou dobu vegetace neměly klesnout pod 10 stupňů Celsia, proto se lufa předpěstovává doma. Klíčí nejlépe při teplotách 20 – 30 stupňů celsia. Semínka se vysévají koncem března, resp. během dubna. Na venkovní stanoviště smí lufa jít až po odeznění posledních chladných dní, nejlépe tedy koncem května, lze i počátkem června.
Dopřejte lufě slunce, písek, živiny a zálivku
Lufa dobře poroste v bohaté hlinitopísčité půdě v teplé oblasti na sluníčku nebo v mírném polostínu. Pokud ji dáte do fóliovníku, lépe se jí povede na straně jihozápadní. Vzdálenost mezi rostlinami by vždy měla být alespoň 1 metr.
Jestliže se jí bude dařit, první plody ke konzumaci sklidíte už cirka dva měsíce po vyklíčení. Lufu pravidelně zalévejte a přihnojujte organickým hnojivem – v tomto ohledu se nijak neliší od ostatních tykvovitých. Stejně jako ony má ráda bohatou zálivku.
Plazí se i po zemi, ale na opoře jí bude lépe
Lufu lze pěstovat jak na černé textilii na zemi, tak i na opoře, která jí vyhovuje mnohem více. Lufa má ráda vzdušné prostředí, proto ta opora, aby okolo ní mohl proudit dostatek vzduchu. Lufa má stejné prostředky k uchycení se na opoře jako okurka nebo dýně – ale samozřejmě ji pečlivě uvazujte.
Jak poznat, že je lufa zralá?
Plody určené ke konzumaci musejí být mladičké, ještě měkké. Jsou určeny k rychlé konzumaci, jejich skladování se vám dařit nebude – rychle podléhají zkáze. Starší plody začnou hořknout. Jak ale poznat zralou lufu vhodnou k přeměně na houbu? Je to snadné.
Na rostlině ponecháte maximálně 20 plodů, odstraňovat budete i postranní výhony – v podstatě stejně jako u skleníkových okurek. Plody necháte dozrávat až do doby, než zežloutnou a posléze seschnou a zhnědnou. Odklopí se víčko plodu. Tímto procesem se pak semena mohou dostat z tykve ven. Lufa zraje cirka další tři až čtyři měsíce – a zcela zralá je lehká a suchá.
Jak si udělat lufa houbičku?
Je to poměrně jednoduché. Zralé plody lufy se sklidí a odstraní se oba konce plodu (pokud se víčko ještě samovolně neotevřelo). Slupka plodu se rozřízne a sloupne, zevnitř se vyklepou všechna semínka. Zbylý vláknitý obsah tykve, takzvaný endokarp, se pak suší a bělí na slunci. Než ji uskladníte, zkontrolujte důkladné vysušení.
