Miniarboretum u Holubů – část II.

Navštivte spolu s námi ještě jednou „Miniarboretum u Holubů“ ve Staříči na Frýdeckomístecku. Na zahradě s výsadbou imitující pravěkou krajinu jsme objevili pozoruhodnou sbírku javorů a obdivovali specialitu majitele Radka Holuba: čarověník z túje.

Sbírka javorů

Miniarboretum u Holubů je v horní části vyhrazené sbírce javorů. Pocházejí z různých míst, některé až z Koreje, jiné Holubovi vyměnili s českými pěstiteli. Mezi javory jsou pro oživení vysazeny i další dřeviny – třeba barevná forma ostrolistců kopinatých nebo tisovec dvouřadý.

„Miniarboretum nyní hostí třicet sedm odrůd javorů, odvozených z „univerzálního“ japonského javoru dlanitolistého,“ vysvětluje majitel. Některé javory mají klasický trojlaločný tvar listů, jiné byste si snadno spletli s jinými dřevinami. Variety javorů Koto-No-Ito nebo Encan mají úzké, jakoby bambusové listy. Odrůda Okushimo s červenými řapíky se tvarem listů podobá kopřivě. Jiné odrůdy mají listy srpkovité, nebo i klasického tvaru, ale pak zase oslní panašováním, téměř bělostnou barvou nebo červení.

Majitel vysvětluje, že přežívá názor, že japonský javor je pouze forma javoru s deštníkovitým tvarem koruny a červenými listy. Jen málokdo zná i jejich další barevné odstíny – od světle žluté, přes oranžovou, růžovou, zelenou až po rudě červenou. Japonských javorů existuje několik stovek druhů a teprve v poslední době se k nám do České republiky dostávají další z nich.

„Třeba Acer palmatum Emperor je ten nejčervenější javor, jaký existuje. Když na podzim zafouká vítr a rozevlaje jeho větve, je to, jako byste viděli plápolající oheň.“

Některé odrůdy nejsou příliš náročné, jiné se pěstují jen s obtížemi. „Je to věda, obecně se třeba tvrdí, že třeba javor dlanitolistý je dřevina do polostínu, ale to platí jen pro první roky života. Pak je záhodno přesadit ho na plné slunce, jinak se barevné kouzlo jeho listů nikdy nerozvine naplno.“ Takový javor variety Okazazuki má zas podle pana Holuba tu smůlu, že barevnou paletu rozehraje až po prvních mrazících, takže si jej málokdo koupí.

„Většina javorů dlanitolistých prodávaných u nás v zahradnictvích byla vypěstovaná z řízků. Takové dřeviny však nemají žádnou odolnost a obvykle vymrznou. Úspěch výsadby zaručí jen stromky roubované na odolnou podnož.“

Rámec zahrady – les a zeď z gabionů

Ze dvou stran obklopuje pozemek arboreta vzrostlý les. „Jeho stín sráží teplotu až o šest stupňů a drží se tu i vlhko, proto je lem lesa ideální pro výsadby azalek a pěnišníků,“ libuje si majitel. A těch je kolem pěšin vinoucích se kultivovaných lesním podrostem kolem arboreta opravdu nesčetně.

Miniarboretum však bylo třeba ohradit i od silnice a od vstupu do zahrady. Jednak z praktických důvodů, jednak pro moment překvapení, když návštěvníci projdou do prostoru arboreta umělecky kovanou bránou.

Majitelé v této části zahrady vybudovali gabionovou zeď, která je stála tři roky pilné práce. Nyní zeď slouží i jako opora pro dvě nejnovější skalky. „Nechali jsme si kvůli úspoře dovézt jen prázdné kovové klece a dvě stě tun kamene, a ty jsme si pak sami vyskládali. Kdekoli se v našem okolí kopalo, vytěžený kámen putoval místo na skládku k nám,“ vysvětluje majitel původ obrovského množství materiálu, díky němuž bylo možné skalky navršit.

A jak manželé Ivana a Radek Holubovi komentují výsledek své mnohaleté pěstitelské a sběratelské a šlechtitelské práce? „I když tu máme některé dřeviny vytvarované na japonský způsob, naše miniarboretum rozhodně není japonská zahrada. Je to sbírková zahrada, poskládaná tak, aby se nám i lidem líbila.“

Rarita: čarověník z túje

Na jedné z nových skalek roste rovných padesát čarověníků. Mezi nimi i světová rarita, na niž je majitel velmi pyšný: čarověník z túje (zerav západní). „Jde o formu Thuja occidentalis maloneyana Holub, která se vyznačuje kompaktním růstem a úžasnou odolností,“ vysvětluje Radek Holub. „Tato odchylka se u nás projevila u sto padesáti semenáčků z jednoho výsevu, což je velmi neobvyklé.“

Objevitel si tuto túji nemůže vynachválit: roste i na kamení, kde by většina jehličnanů uhynula, a u zdi se šplhá vzhůru jako nějaký břečťan. V našich končinách je tento zerav zatím velmi málo rozšířený. Má kuželovitý, ale nepravidelný vzrůst s mnoha postranními letorosty, které dodávají rostlině originalitu. Jehlice jsou krátké, tmavě zelené a těsně přisedlé k větvičkám. V deseti letech dosahuje výšky kolem osmdesáti centimetrů při stejné šířce.

Text: Radka Borovičková

Foto: Zdeněk Roller