Tulipány snesou výsadbu až v listopadu, narcisy a hyacinty už mají poslední šanci

Cibuloviny patří k nejvděčnějším okrasným rostlinám, protože dokážou přinést výraznou barvu do záhonů i nádob v době, kdy bývá zahrada jinak poměrně klidná. Na jaře vynikají zejména narcisy, sněženky nebo tulipány, které rozjasní prostor po zimě. Mnohé druhy navíc kvetou velmi brzy, takže se stávají jedněmi z prvních poslíčků nové sezony.

Velký přínos mají i druhy kvetoucí v létě. Například lilie nebo mečíky vytvářejí vysoké a nápadné květy, často i příjemně voní a působí velmi slavnostně. Také podzimní cibuloviny mají v zahradě své místo, protože v závěru sezony dokážou nabídnout nečekaně syté a živé barvy.

Kdy jednotlivé cibuloviny sázet

Na správném termínu výsadby velmi záleží. Cibuloviny kvetoucí na jaře je nejlepší vysazovat na podzim. Sem patří například narcisy, krokusy nebo hyacinty, ideálně nejpozději do konce září. Tulipány snášejí pozdější výsadbu a běžně se dávají do země až v listopadu.

Odolné letní cibuloviny, mezi které patří třeba lilie, okrasné česneky nebo crocosmie, se vysazují rovněž na podzim, nejčastěji v září a říjnu. Naopak choulostivější druhy kvetoucí v létě, například mečíky, přicházejí do půdy až brzy na jaře. Podzimní cibuloviny, jako jsou neriny, je vhodné vysadit ještě během pozdního léta.

Jak vybrat vhodné stanoviště

Většina odolných cibulovin má ráda teplé a slunné místo s dobře propustnou půdou. Důvod je jednoduchý, mnoho z nich pochází z oblastí, kde bývají léta spíše sušší. Právě proto jim přemokřená zemina často nevyhovuje.

Existují ale i druhy z chladnějších a vlhčích lesních stanovišť, které potřebují podmínky bližší přirozenému prostředí. Pokud je půda příliš lehká, písčitá nebo naopak těžká, vyplatí se ji vylepšit organickou hmotou, například kvalitním zahradním kompostem. Tím se zlepší její struktura i schopnost hospodařit s vláhou.

Jak postupovat při výsadbě do záhonů

Cibuloviny se obvykle prodávají v suchém klidovém stavu, tedy bez listů i bez kořenů. Nejlepší je vysadit je co nejdříve po zakoupení. Příliš dlouhé skladování nebo pozdní sázení může způsobit slabší kvetení a horší start rostlin.

V záhonech působí nejlépe tehdy, když nejsou rozmístěné jednotlivě, ale ve skupinách. Doporučuje se sázet alespoň šest kusů pohromadě, přičemž pro opravdu výrazný efekt bývá potřeba i několik desítek cibulí.

Při výsadbě vyhlubte jamku dostatečně širokou a hlubokou. Obecné pravidlo říká, že většina cibulí se sází do hloubky odpovídající dvojnásobku až trojnásobku jejich výšky. Cibuli je nutné uložit špičkou vzhůru. Mezi jednotlivými kusy je vhodné ponechat rozestup alespoň na šířku dvojnásobku cibule. Po zasypání zeminu jen lehce přitlačte, ale neudusávejte ji nohama, aby nedošlo k poškození.

Jestliže je půda přirozeně vlhká nebo jde o podzimní výsadbu, není zálivka bezprostředně po zasazení vždy nutná. V sušších podmínkách je však vhodné cibule zalít hned po výsadbě, ideálně dešťovou vodou.

Cibuloviny vhodné k přesazování v zeleném stavu

Některým druhům prospívá, když se nepřesazují jako suché cibule, ale až po odkvětu, kdy mají ještě listy. Tento způsob se často označuje jako přesazování v zeleném stavu. Týká se to například talovínů, ladoněk nebo sněženek. Přesto se i sušené cibule těchto rostlin běžně prodávají a při dobrých podmínkách mohou také úspěšně růst.

Pěstování v nádobách

Mnoho cibulovin se výborně hodí do květináčů a truhlíků. Obzvlášť efektní jsou v nádobách tulipány, lilie, árony nebo okrasné česneky. Pokud mají v nádobě zůstat jen jednu sezonu, je vhodný lehčí substrát složený ze tří dílů univerzálního bezrašelinového kompostu a jednoho dílu ostrého písku či drti. Pro delší pěstování je lepší hutnější směs doplněná stejným podílem drenážní složky.

I v nádobách platí pravidlo výsadby přibližně do trojnásobku hloubky cibule a s rozestupy odpovídajícími přibližně jedné její šířce. Po výsadbě je potřeba cibule zalít a během růstu udržovat substrát mírně vlhký, nikoli přemokřený. Jakmile listy začnou zatahovat, zálivku je vhodné postupně omezit. Ani během zimy ale nesmí nádoby úplně vyschnout.

Pro bohaté kvetení v dalším roce pomáhá pravidelné přihnojování hnojivem s vyšším obsahem draslíku. Začíná se ve chvíli, kdy se objeví výhony, a končí se při zasychání listů na konci sezony. Pokud během kvetení přenesete mrazuvzdorné cibuloviny do interiéru, po odkvětu je co nejdříve vraťte ven na chráněné místo.

Na co si dát pozor

Potíží nebývá mnoho, ale základ je vybrat zdravé cibule. Měkké kusy nebo cibule se známkami hniloby je lepší bez váhání vyřadit. Z živočišných škůdců mohou škodit slimáci a plzáci, u některých druhů také veverky, které si oblíbily zejména tulipány a krokusy.

Objevit se mohou i choroby, například virové infekce narcisů, šedá plíseň u sněženek, bazální hniloba narcisů nebo choroby tulipánů včetně takzvaného tulipánového ohně a virových onemocnění. Důležitá je proto prevence, zdravý výsadbový materiál a vhodné stanoviště bez přebytečné vlhkosti.

Když výsadbu nestihnete včas

Na cibuloviny se snadno zapomene, zvlášť když zůstanou odložené v kůlně nebo v autě. Pokud nestihnete doporučený termín, nejlepší řešení je prosté, vysaďte je co nejdříve, jakmile je objevíte. Čekání do dalšího správného období by jejich stav zpravidla jen zhoršilo.

I pozdě vysazené cibule mají šanci uspět, pokud nejsou shnilé nebo příliš měkké. Některé druhy vydrží skladování lépe než jiné, takže výsledek nemusí být vždy stejný. Pokud potřebujete jistý okrasný efekt, je rozumné výsadbu doplnit již narašenými cibulovinami z zahradního centra.

V prvním roce po opožděné výsadbě nemusí být kvetení ideální. Květní stonky mohou být nižší a celkový výkon slabší. U druhů, které se na stanoviště vracejí opakovaně, se však stav často v dalších letech zlepší. Při sázení může pomoci i přidání vyváženého hnojiva do půdy, které rostlinám usnadní regeneraci.

Cibuloviny patří k nejjednodušším a zároveň nejvděčnějším zahradním rostlinám. Když dostanou správný termín výsadby, vhodné místo a zdravý začátek, odmění se spolehlivým a výrazným kvetením.

Zdroj: RHS, Sarah Raven