ZAHRADA SE STARÝM OŘEŠÁKEM

Ke snovému vyznění zahrady napomohlo, že se kolem pozemku zachovaly staré zdi a ploty. A pak už „jen“ stačilo postavit dům v anglickém stylu a vybudovat zahradu na způsob scény. Výsledkem je zahrada plná tajemství a drobných překvapení.

Díky souhře a nápaditosti majitelů, scénografky a architekta, nakonec vzniklo cosi jako scéna s malebnými kulisami, předscénou a anglickým domem. Péče o zahradu se oběma manželům stala trvalým a příjemným koníčkem.

Kompozice z menších celků

Prvotní koncepce byla rozčlenit zahradu na menší uzavřené celky, které ale budou něčím sjednocujícím propojené. Zahrada svým způsobem prolíná i do fasády domu, jejíž tvář se díky přísavníku trojcípému v průběhu roku proměňuje. Záhony s keři a trvalkami jsou rozmístěny kolem zpevněných ploch tak, aby umožňovaly a dotvářely průhledy do prostoru zahrady a jejích skrytých zákoutí.

Hlavní část zahrady leží u výklenku domu přivráceného k dominantnímu ořešáku. Původně tu byl kontinuálně se svažující terén, který ovšem majitel přeměnil na terasu se třemi schůdky.

„V době, kdy se bagrovaly základy, jsme nechali vytvořit kolem domu rovinu, vytýčili jsme systém opěrných zídek a za ně jsme ukládali zeminu z výkopů. Tyto drobné stavební prvky příjemně narušují jednolitost zeleně a dodávají zahradě rytmus.“

Další části zahrady majitelé dobudovávali později, když už měli čas a možnost dořešit modelaci terénu zídkami. Rozhodli se také pro obložení domu pohledovými cihlami, zhotovili z nich i čelní zeď, zídky na zahradě a některé dlažby.

Býval tu rybníček

Majitelé s přestěhováním do satelitní, leč starobylé obce u Prahy především hledali klid, důležité však pro ně bylo i místo v historickém prostoru. „Původně tu stávalo hospodářství, ne moc honosné,“ vypravuje pán domu. „Jedna ze staveb stržených někdy v padesátých letech byla ještě z vepřovic. Tam, kde máme za domem trávník na vyvýšené terase, býval dokonce rybníček, ve kterém se chovaly kachny.

My jsme pozemek koupili ve stavu, kdy už byly všechny budovy zbourané a mezi porosty kopřiv tu rezavěly vraky aut, které sem jeden podnikavec navezl z Německa počátkem 90. let. Od koupě nás zpočátku odrazoval sklípek plný nejhoršího harampádí. Investovat hned na začátku pár desítek tisíc na likvidaci tohohle nepořádku se nám nechtělo, ale pak zvítězilo to umístění pozemku.“

„Stačilo se jen dívat…“

S pozvolným zakládáním zahrady majitelé začali před patnácti lety, v místech, kde výsadba nepřekážela připravované výstavbě rodinného domu. „Stavba domu se protáhla na několik let, a tak zahradní úpravy pozemku z důvodů netrpělivého nadšení postupně expandovaly do každého uvolněného prostoru staveniště,“ vzpomíná majitelka. „Kolem pozemku se zachovalo staré oplocení, tvořené pásem kamenných zdí někdejšího hospodářského stavení, dřevěná branka a stará pumpa nad kamennou studnou, odkud je čerpadlem rozváděna voda pro zálivku. „Stačilo se dívat a navázat na to, co jsme tu už měli.“

Majitelka přiznává, že si ale také nakoupila stohy odborných knih a vždy před spaním studovala druhy rostlin a jejich nároky, aby vybrala přesně to, co se v naší zahradě ujme a bude tu dobře působit. „Pochopitelně i přesto časem zjistíte, že něco tu roste moc a něco málo, takže jsme postupně přesazovali podle potřeby reálné situace.“

Ořešák a jeho dům

„Pozemek nebyl velký a rostl na něm jediný vzrostlý strom – starý ořešák,“ vysvětluje pán domu. „Ten se pro nás stal určujícím prvkem. Celou stavbu jsme natočili a prosklenými plochami otevřeli tak, abychom zevnitř na ořešák co nejlépe viděli. Z oválného tvaru jeho koruny vycházejí obloukovité části půdorysu domu a oblouk jsme zachovali i uvnitř něj.

Strom sice někdy vytváří stínu až moc, ale na podzim plodí výborné ořechy, kterým není široko daleko rovno, a v letních vedrech nám poskytuje intimní posezení s půvabným výhledem do zahrady.“

Majitelé si samozřejmě ponechali i vzrostlé keře, pustoryl, šeřík, mahonie. Ořešák v zadní, vyvýšené části zahrady také do jisté míry dělí pozemek na dvě odlišné partie.

Ty za domem oplývají stinnými zákoutími a velkou trávníkovou plochou. K osvěžujícímu mikroklimatu tu přispívají buxusy, bobkovišně, kapradiny, čechravy, hosty, barvínek, badany, dlužichy, hortenzie, břečťan. V době, kdy ořešák ještě není olistěný, všude kolem vykvétají jarní cibuloviny.

Část osluněné plochy v zadní části zahrady majitelé vyčlenili pro záhon růží s ostrožkami a denivkami, lemovaný levandulí. Záliba paní domu v keramice a její snaha o využití odložených bazarových věcí je patrná z malých keramických džbánků, které slouží jako ozdobná zakončení opěrných tyček, i z keramických kachlů a mozaiky zapuštěné ve zdech oplocení.

Zahradu opticky od sousedova pozemku dělí živý plot z opadavých i stálezelených listnatých keřů: hlohyně šarlatové, panašovaného ptačího zobu vejčitolistého, bobkovišně lékařské, vajgélie květnaté, zlatého deště, dřišťálu Thunbergova, skalníku vodorovného.

Terasa s oleandry

Přední část zahrady, přiléhající k domu oplývá výsadbou konifer, protkanou labyrintem cestiček. Na jedné straně přiléhá ke zdi, na straně druhé k terase s venkovním posezením a dekorativním stolkem vytvořeným ze starého šicího stoje. Místo osvěžuje spousta květníků se subtropickými rostlinami. Daří se tu i oleandrům v prostorných keramických nádobách, které se však na zimu musí uklízet.

Terasa z kameninové dlažby, společně s cihlovými schodišti a kruhovou cihlovou platformou kolem ořešáku, rozšiřuje od jara do podzimu obytný prostor, který je hojně využíván. Stala se i oblíbeným místem příležitostných pracovních schůzek.

Zpevněné plochy opakují i materiály použité na fasádě domu.

Okraje záhonů lemují v těchto partiích ploché břidlicové kameny, nalezené při zemních pracích během výstavby domu. „Usnadňují nám údržbu okrajů záhonu při sekání trávy, navazují na ostatní zpevněné kamenné plochy a zálivy z oblázků a poskytují útočiště nižším koniferám menšího vzrůstu a půdopokryvným keřům. Vytěžená břidlice nám vystačila i na výstavbu opěrných zídek kolem níže položené terasy.“

Kostra zahrady

Kosterními prvky zahrady s těžší, zásaditou půdou se v partiích poblíž terasy se stala vistárie čínská, tis červený sloupovitý, jilm habrolistý zakrslý, magnolie hvězdokvětá a v prostoru pozemku solitéry: svída japonská, javor dlanitolistý a ruj vlasatá purpurová. Jim a budovaným poměrně členitým zpevněným plochám se přizpůsobila koncepce ostatních výsadeb, ve kterých se uplatnily i osvědčené druhy trvalek z přebytků sousedů: pivoňky, jaterníky.

Na výsluní, podél zídky, jsou vysazeny různobarevné stálezelené jehličnany v kombinaci s opadavými listnatými dřevinami s pestrým zbarvením listů: červenolistý a žlutolistý dřišťál Thunbergův, panašovaný brslen Fortuneův, purpurový javor dlanitolistý.

„Výsadbu však v podstatě nedokončíte nikdy,“ uzavírá naši návštěvu majitel. „Zrovna před několika týdny jsme vykopávali jeden jehličnan, který náhle začal svěšovat větve, a místo něj sem přišel okrasný buk.“

TEXT:RADKA BOROVIČKOVÁ

FOTO:ZDENĚK ROLLER