Zahrada v Krušných horách

Barevná zahrada v Krušných horách

Nevelkou zahradu majitelé upravili tak, aby se pozemek nedal přehlédnout jedním pohledem. Většina zahradních zákoutí je vybudovaná ze vzrostlých pěnišníků a azalek, podílejí se však na nich i vzrostlejší stromy.

 

Mít výhled je asi to nejkrásnější, co může dům se zahradou potkat. Majitelé se neobyčejnou vyhlídkou mohou těšit každý den: z domu vidí zvlněnou kopcovitou krajinu Krušných hor. Jejich lehce svažitá zahrada je obehnaná plaňkovým plotem, který dokonale ladí s prostým, dřevem obloženým a tmavě natřeným domem, ale i s okolním terénem. Zahrada však především okouzluje neobvykle koncipovanou výsadbou s poetickým vyzněním. Výsadba je komponovaná do četných, impresivně laděných zákoutí se zelenými ostrůvky a lagunami. My jsme přišli v době, kdy zahrada patří afrikánům, hortenziím a vřesům.

Výsadba v pastelových barvách

Oba majitelé jsou výtvarníci. Když se sem roce 1969 přistěhovali, hned se pustili do zkrášlování zahrady. Paní Jarmila jako textilní výtvarnice pracuje na poetických tapiseriích a gobelínech, její manžel Heřman Kouba je jako sochař známý mj. i jako autor reliéfů unikátní Nejdecké křížové cesty na Křížový vrch.

Paní Koubová miluje barvy a přesně ví, které květiny k době ladit: miluje kombinace do bíla, do růžova a do modra. Jaro její zahrada vítá kvetoucími bílými a fialovými rododendrony a azalkami, později se tu rozvoní pustoryl. Létu vládnou denivky a karafiáty, které doplňuje poléhavý janovec a podzimu vedle afrikánů vládnou něžné vřesy a ocúny.

Ta studna není maketa

Na rozdíl od mnoha jiných zahrad je klasická studna s rumpálem na zahradě Koubových opravdu studna a ne jen maketa. Do domu je samozřejmě už dávno zavedená voda, ale v roce 1969, kdy Koubovi pozemek v Krušných horách koupili, sloužila jako jediný zdroj vody. „Netradiční dům ve finském stylu si tu před válkou nechal postavit místní ředitel školy, který po válce jako Němec musel odejít,“ komentuje paní Koubová. „Po válce dům sloužil jako ubytovna, horská chata i jako skautská klubovna. Poslední majitelé nevydýchali věčné chození ke studni a … dům byl náš.

Pozemek je na skále

„Půdorys naší zahrady (o ploše přes 1600 metrů) je skoro pravidelný obdélník,“ vysvětluje majitelka. „Dnes už to není znát, ale celý pozemek je na skále, na předzahrádku jsme dokonce museli navážet zeminu. Původní svažitý terén jsme značně zmírnili a upravili do kaskády rovinek.“

Spodní plot pod domem kryje kombinace zlatice, weigelie, červenolisté lísky a hortenzie latnaté. Souvislý pás keřů končí komulí, která letos poprvé vykvetla. Nepřehlédnutelným solitérem i voňavým lákadlem je však vzrostlý zmarličník japonský neboli koláčovník. Jeho žloutnoucí listy totiž připomínají vůni čerstvých buchet či vánočky. „Škoda, že jeho vůně nejde uchovat – při sušení vymizí,“ vysvětluje majitelka. Od zmarličníku vybíhají do prostoru zahrady pruhy tvořené trsy denivek, aster a afrikánů.

„Zahrada se během let velmi měnila. Některé dřeviny jsme přesazovali, jiné káceli, některé uhynuly. Jako jedny z prvních jsem tu sázela rododendrony, které jsem dostala od maminky.“ Úctyhodně velký rododendron, který člení zahradu Koubových zhruba na dvě poloviny, tu tak roste už od roku 1970.

Zahradu mám v hlavě

Při obchůzce pozemku jsme zjistili, že každý strom a keř tu má svoji historii. Majitelka přesně ví, proč stojí právě na tomto a ne na jiném místě. Záleží jí totiž na každém detailu. Občas se však i jí něco vymkne z ruky.

„Třeba afrikány jsem si pěstovala ze semen, měly být nízké, žlutě kvetoucí, ale místo toho mám oranžové a neuvěřitelně přerostlé obry. Ve skleníku mi pomáhají odhánět mšice z rajčat, na záhoně si však na nich pochutnávají slimáci. Mnohé z toho, co tu vidíte, je kouzlo nechtěného: zahrada se neustále proměňuje i proto, že neustále dostáváme nové rostliny, něco se příliš rozroste, něco naopak vymrzne a my tedy pořád přesazujeme. Na pozemku jsem také vysadila hodně vřesů a vřesovců, protože jsou poměrně nenáročné. Při mojí práci také nejde věnovat se jenom zahrádce, takže musím vybírat méně náročné druhy a vřesům se tu vzhledem k poloze opravdu daří.“

Zelenina sem patří

Nedílnou částí pozemku Koubových je užitková zahrádka, kterou od okrasného prostoru oddělují rybízy. Roste tu například schizandra, endivie, mangold, kedlubny, mizuna, mibuna a další zajímavosti, včetně heřmánku. „V malém skleníku mám rajčata, endivii, přes zimu salát a petržel, za skleníkem je malý bylinkový záhonek se šalvějí, tymiánem nebo s řepíkem a s kořením do polévek a do masa,“ říká majitelka, která preferuje bio stravu. Na záhonech lze objevit brutnák a fenykl. „Dokonce tu pěstuji i vojtěšku, vysadila jsem tu i keřík kustovnice a pod něj americké brusinky. Samé zdravé věci, které přidávám do mixu ovocných šťáv.“

Půvab starých stromů

Ze stromů upoutává naši pozornost především stará třešeň. „Společnost jí dělá nízká jabloň odrůdy melodie, kterou jsme raději obalili sítí, aby nám ptáci jablka neoklovali,“ komentuje paní domu. Dekorativní a plodná je údajně i stará slivoň špendlík. Je tak vysoká a stará, že ji Koubovi nechali porůst břečťanem. Tenhle strom tu prý roste nejméně šedesát let.

Za domem Koubových se červená ptačí jeřáb, u horního plotu bují mohutná kanadské jedle. Ta se poněkud neplánovaně rozrostla a zasahuje až k vedení vysokého napětí, proto ji energetici pravidelně seřezávají.

Na terase

Dům je a zůstane v původních proporcích, majitelé jej pouze renovují. Například nedávno si pořídili novou střechu, ale s podmínkou, aby krytina měla stejné ložení jako předtím.

Pobyt v zahradě zpříjemňuje nově vybudovaná otevřená terasa pro stolek s křesílky. Je lemovaná lobelkami a floxy a odstíněná houštím rododendronů a azalek. S plotem, který prochází kolem terasy a je porostlý červeným přísavníkem, příjemně kontrastuje plně rozkvetlá žlutá keřovitá mochna. Svah od terasy dolů, směrem do zahrady pokrývají vřesy, vřesovce, nízké jalovce, kapradiny a další zeleň. I tady se uplatnil trs afrikánů, který dělá společnost kvetoucímu vřesu.

Na terase manželé rádi odpočívají a popíjejí – třeba bylinkový čaj z vlastních zásob. Je to nejlepší místo, odkud lze přehlédnout celou zahradu i okolí jak jsme se přesvědčili i my při šálku čaje z dobromyslu.

Podobné články

Napsat komentář