Zahrady našich babiček vypadaly úplně jinak než ty dnešní. Místo upravených trávníků a exotických rostlin nabízely praktický, přirozený a pestrý prostor plný květin, léčivých bylinek, ovoce a zeleniny. Nešlo o pečlivě plánované kompozice, ale o živé, smysluplné místo pro každodenní život.
Předzahrádka plná barev a vůní
Už při vstupu vás u babičky vítala předzahrádka rozkvetlá původními českými trvalkami. Mnozí si jistě vzpomenou na pivoňky, kopretiny, kosatce, srdcovky, lilie, plamenky nebo astry. Květinářství nebylo třeba – kytice se svazovaly přímo ze zahrady. Předzahrádka nebyla jen na okrasu, ale odrážela soběstačnost a úctu k tradici.
Bylinky rozeseté po celé zahradě
Bylinky se nepěstovaly na jednom místě, ale rostly tam, kde se jim nejlépe dařilo. Ať už šlo o anděliku lékařskou s pronikavou vůní, klasický křen nebo jalovec, jejich sběr býval téměř rituálem. Bylinky sloužily nejen jako koření, ale i jako lékárna.
Zapomenuté květiny s exotickým nádechem
Na zahradách babiček nechyběly ani méně známé rostliny. Například netýkavka konžská, známá jako „papoušek“, potěší milovníky nevšedních květů. Lípěnka africká zaujme kontrastními květy a tořivka (krutiplod) se chlubí záplavou barev od bílé po fialovou. Tyto květiny se pěstovaly buď venku, nebo v květináčích jako přenosné rostliny.
Původní keře a jejich plody
Babiččiny zahrady zdobily i tradiční keře jako dřín obecný, jehož červené plody chutnaly dětem i dospělým. Dříšťál obecný přinesl kyselou pochoutku a klokoč zpeřený zase sloužil k výrobě růženců. Svída krvavá nebo brslen evropský doplňovaly tuto pestrou směs vegetace.
Staré a vzácné odrůdy zeleniny
Zeleninové záhony byly samozřejmostí. Pěstovala se tradiční zelenina, ale i dnes téměř neznámé druhy jako broskvové rajče s jemně chlupatou slupkou a sladkou chutí. Černý kořen, zmiňovaný v příručkách z 50. let, byl ceněný pro svou celoroční sklizeň. A kdo znal višňovskou mrkev, ten ví, že její žlutá barva a sladká chuť stály za to. Tato odrůda se vyšlechtila ve Višňové na Moravě už v roce 1934.
Zahrady našich babiček byly mnohem víc než jen estetickou záležitostí. Byly živým organismem, který sloužil rodině a přinášel radost, užitek i zdraví. Možná je čas se k této moudré tradici zase vrátit.
