Pokud jste po setmění zahlédli v korunách stromů hbitého tvora s dlouhým huňatým ocasem, možná to nebyla veverka. V české krajině totiž žijí plši – noční savci s neuvěřitelnou obratností, kteří dokážou překvapit i zkušené pozorovatele přírody. Žijí skrytým způsobem života, přesto se mohou objevovat i na zahradách. U nás se vyskytují čtyři druhy: plch velký, plšík lískový, plch lesní a plch zahradní. Nejčastěji narazíme na první dva.
Plch velký: noční tulák s huňatým ocasem
Plch velký je naším největším druhem. Nejraději obývá staré listnaté lesy, ale často se stěhuje i do zahradních domků, chatek či ptačích budek. Jeho typickým znakem jsou velké tmavě lemované oči a výrazně huňatý ocas. Po setmění se ozývá charakteristickým voláním, které může nezasvěceného návštěvníka pořádně zaskočit.
Plšík lískový: drobný šplhavec s kulovitým hnízdem
Plšík lískový je nejmenším z našich plchů. Vyhledává husté okraje lesů, mlaziny a remízky. Miluje ptačí budky a husté živé ploty, kde si staví svá kulovitá hnízda. Připomíná malou myšku, ale jeho ocas je ochmýřený a ve větvích se pohybuje jako zkušený akrobat.
Méně známí obyvatelé: plch lesní a plch zahradní
Plch lesní se vyskytuje jen na severovýchodě republiky, zatímco plch zahradní obývá několik míst v západních Čechách. Oba snadno poznáte díky černému pruhu přes oko. Plch zahradní má navíc nápadně zbarvený trojbarevný ocas zakončený štětičkou.
Noční život a dlouhý zimní spánek
Plši jsou noční tvorové a většinu dne prospí ukryti v dutinách stromů nebo v budkách. Skvěle šplhají a velkou část noci tráví v korunách stromů. S koncem léta se ukládají k zimnímu spánku a probouzejí se až na jaře. U plcha velkého je zimní spánek tak dlouhý, že mu lidé říkají sedmispáč – někdy prospí až deset měsíců v roce.
Mláďata v budkách i na půdách
Plši velcí mají jediné mláďata ročně, většinou v červenci a srpnu. Samice rodí v dutinách stromů, ptačích budkách či na půdách a stará se o zhruba šest až sedm mláďat. Po měsíci mláďata odstavuje a sama se rychle vykrmuje na zimu, kdy dospělci váží kolem 200 až 250 gramů.
Historické zajímavosti: od Římanů až po dnešek
Plši byli oblíbenou pochoutkou už ve starověkém Římě, kde si lidé dokonce uchovávali zimující plchy ve speciálních nádobách jako zásobu čerstvého masa. V některých zemích, jako Slovinsko či Chorvatsko, tradice lovu plchů přetrvává dodnes. U nás jsou však plši zvláště chránění a jejich rušení či zabíjení je zakázáno.
Kde se s nimi na zahradě potkáte
Nejčastěji se na zahradách objevuje plch velký. Miluje zahradní domky, půdy a budky, které nabízí větší pohodlí než stísněné dutiny stromů. Může způsobit škody na izolaci, dřevěném nábytku nebo plastových obalech, protože jako hlodavec musí neustále obrušovat své zuby.
Co plši jedí a jaké škody mohou způsobit
Na jaře mohou okousávat pupeny nebo kůru mladých stromů, v létě si rádi pochutnávají na oříšcích, bobulích či jiných plodech. V porovnání s veverkami je však jejich „apetit“ přece jen menší. V hojnějších lokalitách může do zahradního domku dorazit i několik jedinců najednou, protože plši jsou poměrně společenští.
