Mráz, vítr a sníh patří mezi zimní hrozby, kterých se zahrádkáři obávají nejvíce. Existuje ale ještě jeden, často podceňovaný problém, který každoročně poškodí tisíce rostlin. Zimní slunce. Právě ono v kombinaci s mrazem a větrem způsobuje vysychání, hnědnutí a postupné odumírání jehličnanů i stálezelených keřů. Přitom škody se často projeví až na jaře, kdy už bývá pozdě.
Tichý zimní nepřítel, kterého si často nevšimneme
Když se řekne zima na zahradě, většina lidí si představí silné mrazy, zmrzlou půdu a větve obalené námrazou. Jen málokdo si uvědomí, že vážným problémem může být i slunce. Právě od ledna, kdy se dny prodlužují a sluneční paprsky sílí, začíná pro mnoho rostlin nejtěžší období roku.
Nejvíce trpí jehličnany, stálezelené keře, rododendrony, zimostrázy nebo mladé výsadby. Poškození se ale často ukáže až na jaře, kdy se rostlina neprobudí do zelena nebo má celé strany zhnědlé. Mnoho zahrádkářů to připisuje mrazu, ve skutečnosti jde ale o kombinaci slunce, větru a zmrzlé půdy.
Rostlina vysychá, i když stojí ve sněhu
Nejčastějším problémem způsobeným zimním sluncem je takzvané fyziologické sucho. Sluneční paprsky zahřívají povrch jehličí a listů, které začnou odpařovat vodu. Kořeny však ve zmrzlé půdě nedokážou vodu přijímat, a zásoby v rostlině se tak postupně vyčerpávají.
Rostlina doslova vysychá, přestože je kolem ní sníh. Tento jev je typický zejména u tújí, tisů, smrků v živých plotech, rododendronů, cesmín nebo u nově vysazených stálezelených keřů, které ještě nemají dostatečně vyvinutý kořenový systém.
Ostré světlo a prudké ochlazení poškozují pletiva
Během jasných zimních dnů se mohou povrchy listů a jehličí zahřát výrazně více než okolní vzduch, někdy i o deset až dvacet stupňů. Po západu slunce však teplota rychle klesá hluboko pod nulu.
Tyto prudké výkyvy poškozují buněčné struktury. Na jaře se pak objevují hnědé skvrny, stočené listy, zaschlé konce výhonů nebo celé suché části rostlin. Typické je, že poškození se nejčastěji objevuje na jižní a jihozápadní straně.
Proč jsou zimy bez sněhu pro zahradu nejhorší
Sníh funguje jako přirozená izolační vrstva. Chrání kořeny před hlubokým promrznutím, udržuje stabilnější teplotu půdy a omezuje výkyvy vlhkosti. Pokud však zima probíhá bez sněhové pokrývky, rostliny zůstávají odkryté a vystavené všem nepříznivým vlivům.
Suchý mráz, vítr a slunce pak působí společně a výrazně urychlují vysychání. Právě takové zimy bývají pro stálezelené rostliny nejproblematičtější.
Nejkritičtější období je od ledna do března
V lednu se mění úhel dopadu slunečních paprsků, dny se prodlužují a světlo je znatelně intenzivnější než na začátku zimy. Zároveň ale bývá půda často dlouhodobě zmrzlá.
Slunce už rostliny stimuluje, zatímco kořeny ještě nejsou schopné plně fungovat. Rostlina se dostává do stresu, ze kterého se nemusí vždy sama vzpamatovat. Právě proto se nejvíce problémů objevuje mezi lednem a březnem.
Jak rostliny správně chránit před zimním sluncem
Nejjednodušší ochranou je zastínění. Používejte vždy prodyšné materiály, například jutovinu, řídkou netkanou textilii nebo rákosové rohože. Ty propouštějí světlo, vzduch i vlhkost, ale zároveň tlumí ostré sluneční paprsky.
Nevhodné jsou igelitové fólie a plastové obaly. Pod nimi se rostliny přehřívají, zadržuje se vlhkost a často dochází k hnilobě. Stínění je nejdůležitější na jižní a jihozápadní straně, odkud přichází nejsilnější slunce. Ochrana by neměla být natlačená přímo na rostlinu a musí umožňovat proudění vzduchu.
Zvláštní pozornost si zaslouží nové výsadby během prvních dvou zim. Na větrných stanovištích se osvědčuje i jednoduchý větrolam z desek, pletiva nebo rohoží, který omezuje vysušování.
Nezapomínejte na bílení kmenů stromů
U mladých ovocných stromů a okrasných dřevin s hladkou kůrou má velký význam zimní bílení vápnem. Světlý nátěr odráží sluneční paprsky a chrání kůru před přehříváním, praskáním a vznikem mrazových trhlin. Jde o osvědčenou metodu, kterou používají zkušení sadaři po celé generace.
Kdy můžete nechat pracovat přírodu
Pokud rostliny rostou u zdí domů, v závětří, v polostínu nebo pod ochranou větších stromů, často žádné dodatečné stínění nepotřebují. Starší a dobře zakořeněné dřeviny zvládají zimu lépe a umí s vodou hospodařit efektivněji.
Jestliže rostlina v minulých letech problémy neměla, obvykle ji není nutné zbytečně zakrývat. Výbornou ochranou zůstává i přirozená sněhová pokrývka.
Praktické rady, které se na zahradách osvědčily
Před příchodem silných mrazů dopřejte rostlinám dostatek vláhy, zejména na podzim a během zimních oblev, kdy půda není zmrzlá. Pomůže jim to vytvořit zásoby vody. Velký význam má také mulčování. Vrstva kůry, štěpky nebo listí o tloušťce pět až deset centimetrů omezuje promrzání půdy a chrání kořeny.
Během zimy pravidelně kontrolujte ochranné prvky, protože vítr je může poškodit nebo uvolnit. Na jaře je odstraňujte postupně, aby si rostliny mohly zvyknout na plné slunce. Už při nákupu se vyplatí vybírat odolnější odrůdy přizpůsobené našim klimatickým podmínkám, protože mnoho moderních kultivarů bývá citlivější než původní druhy.
Zdroj: Ucanr, Urob si sám
