Bezrašelinové substráty se v posledních letech skloňují čím dál častěji a mnoho pěstitelů řeší stejnou otázku: porostou v nich rostliny stejně dobře jako v klasické rašelinové směsi? Je to pochopitelné, protože substrát je pro rostlinu základní prostředí, ve kterém zakořeňuje, přijímá vodu i živiny a stabilizuje se. Jakmile se změní složení, může se změnit i to, jak často zaléváte, jak hnojíte a jak rychle rostlina reaguje na péči. Praxe ale ukazuje, že bezrašelinové směsi nejsou problém, jen se k nim musí přistupovat trochu jinak.
Rašelina byla dlouhá léta prakticky standardem. Je lehká, dobře drží vodu, má přirozeně mírně kyselé pH a bývá relativně čistá, takže snižuje riziko chorob. Zahrádkáři ji mají rádi také proto, že se s ní pracuje snadno a výsledky bývají spolehlivé. Jenže rašelina má zásadní ekologickou nevýhodu. Vzniká extrémně pomalu, rašeliniště jsou cenné biotopy a zároveň obrovské zásobárny uhlíku. Jakmile se naruší, uhlík se může uvolňovat zpět do atmosféry. I proto se v řadě zemí těžba rašeliny omezuje a výrobci i pěstitelé hledají náhrady.
Co rašelinu nahrazuje a proč se směsi chovají jinak
Bezrašelinové substráty bývají složené z několika materiálů, které mají nahradit objem rašeliny, její schopnost zadržet vodu a zároveň zachovat vzdušnost pro kořeny. Často se používá kokosové vlákno, kompostovaná zelená hmota, dřevní vlákno nebo drcená kůra. Každá složka má své silné i slabé stránky a právě to vysvětluje, proč se různé bezrašelinové pytle chovají různě. Někde se drží vlhkost výborně, jinde máte pocit, že substrát vysychá rychleji než jste zvyklí.
Kokosové vlákno umí dobře pracovat s vodou a drží stabilní strukturu, jenže se často dováží z velké dálky, což je ekologická zátěž mimo samotné pěstování. Kompostovaná zelená hmota je naopak lokální a šetrná, ale kvalita může kolísat podle zdroje i období. Dřevní vlákno a kůra zlepšují provzdušnění, jenže umí rychleji vysychat a rostliny v nich obvykle potřebují častější přihnojování, protože tyto složky samy o sobě živiny nenesou tolik jako výživnější směsi.
Rostliny v bezrašelinových substrátech rostou dobře jen potřebují jiný režim
Zkušenosti pěstitelů se opakují v jednom: rostliny dokážou v kvalitním bezrašelinovém substrátu růst stejně dobře jako v rašelině, pokud jim nastavíte vhodnou péči. Nejčastější rozdíl je v práci s vodou. Některé bezrašelinové směsi vysychají rychleji shora, ale zároveň mohou být uvnitř stále vlhké. Jindy to funguje naopak a směs drží vlhkost velmi dobře, jen je potřeba si pohlídat, aby kořeny nestály dlouhodobě v mokru. V praxi se vyplatí kontrolovat vlhkost prstem hlouběji, případně podle hmotnosti květináče, a nedržet se slepě starého zvyku zalévat ve stejný den jako dřív.
Druhou oblastí je výživa. Část bezrašelinových směsí obsahuje méně dostupných živin nebo je uvolňuje jinak, takže se může stát, že rostliny po několika týdnech zpomalí růst a začnou působit „hladově“. Není to selhání substrátu, jen signál, že je čas začít s přihnojováním pravidelněji. U citlivých pokojovek, u sazenic i u balkonových rostlin se vyplatí začít mírně a postupně sledovat reakce, protože přehnojení umí napáchat škody stejně rychle jako podvýživa.
Ani rašelina není bez chyby a praxe to zná
Je dobré připomenout, že ani rašelinové substráty nejsou bezproblémové. Typická potíž nastává po přeschnutí. Rašelina se umí smrštit, odtrhne se od stěn nádoby a při běžném zalévání pak voda steče po okrajích dolů, zatímco kořenový bal zůstane suchý. Rostlina může vadnout, i když máte pocit, že jste ji zalili. V takové situaci se květináč často musí na chvíli ponořit do vody, aby rašelina znovu nasákla. Další slabinou je rychlejší vyplavování živin, takže s hnojením se mnohdy začíná už několik týdnů po výsadbě.
Ovlivní bezrašelinový substrát růst negativně
Bezrašelinový substrát může růst ovlivnit, ale ne nutně negativně. Spíš změní způsob, jakým rostlina hospodaří s vodou a jak rychle potřebuje doplňovat živiny. Pokud si zvolíte kvalitní směs vhodnou pro konkrétní typ rostlin a upravíte zálivku i hnojení podle jejího chování, výsledek může být plně srovnatelný s rašelinou. Pro mnoho pěstitelů se jako nejpraktičtější ukazuje postupný přechod, tedy vyzkoušet bezrašelinové směsi nejdřív u méně citlivých rostlin a postupně si na nový režim zvyknout.
Největší výhoda je zároveň ta nejméně viditelná. Používáním bezrašelinových substrátů šetříte rašeliniště, která vznikala tisíce let, a přispíváte k tomu, aby se cenné ekosystémy neničily kvůli běžnému pěstování. Praxe zahrádkářů tedy ukazuje jednoduchý závěr: bezrašelinové substráty fungují, jen je potřeba přestat je posuzovat podle starých návyků a naučit se číst, co vám rostlina a půda opravdu říkají.
Zdroj: Urob si sám, Gardener’s World
