Mají dostatek světla, stojí v příjemně teplé místnosti, pravidelně je zaléváte, a přesto se jim nedaří tak, jak byste čekali? Při pěstování pokojových rostlin se někdy přehlíží jeden zásadní detail – kvalita vody. Právě ta může rozhodovat o tom, zda budou listy svěží a lesklé, nebo začnou žloutnout a zasychat. Podívejme se proto na to, jaký vliv má voda z vodovodu, dešťová voda a destilovaná voda na zdraví pokojových rostlin.
Voda z vodovodu jako nejběžnější volba
Voda z kohoutku je pro většinu pěstitelů nejdostupnější a nejpohodlnější řešení. Používáme ji každý den na pití i vaření, a tak se může zdát, že rostlinám nemůže uškodit. U mnoha druhů skutečně problémy nezpůsobí, ale citlivější pokojovky mohou při dlouhodobém zalévání vodou z vodovodu začít strádat.
Nejčastějším problémem bývá obsah chlóru, který se může projevit hnědnutím špiček listů, typicky u dracén, kalatejí nebo marant. Pokud je navíc voda tvrdá, obsahuje vyšší množství vápníku a hořčíku, které postupně mění pH substrátu. Rostlina pak hůře přijímá živiny a ani pravidelné hnojení nepřináší očekávaný efekt. Na povrchu zeminy se navíc objevuje typický bílý povlak v podobě jemných krystalků.
Dalším často podceňovaným faktorem je teplota. Studená voda přímo z kohoutku může být pro tropické rostliny výrazným šokem, který se projeví zpomalením růstu nebo opadem listů.
Dešťová voda jako přirozený ideál
Dešťová voda je z pohledu rostlin považována za nejpřirozenější variantu. Je měkká, neobsahuje chlór a má mírně kyselé pH, díky čemuž rostliny dokážou lépe přijímat živiny ze substrátu. Pokud máte možnost ji zachytávat, bývá navíc přirozeně temperovaná na okolní teplotu, což eliminuje riziko teplotního šoku.
I dešťová voda má však své stinné stránky. Při sběru do sudů se do ní mohou dostat nečistoty, prach, ptačí trus nebo zbytky ze střechy, po které stéká. Rizikové jsou zejména starší krytiny, které mohou vodu kontaminovat. V letních měsících se v ní navíc rychle množí řasy a může se stát ideálním místem pro líhnutí komárů. Nevýhodou je také její nepravidelná dostupnost během roku.
Destilovaná voda a její limity
Destilovaná voda je ze všech možností nejčistší. Neobsahuje minerály, bakterie ani těžké kovy a nezanechává na substrátu ani listech žádné bílé mapy. Právě proto ji ocení zejména citlivé rostliny, jako jsou masožravky, orchideje nebo bromélie, které špatně snášejí minerály obsažené v tvrdé vodě.
Zalévání výhradně destilovanou vodou však není ideální dlouhodobé řešení. Je poměrně drahá, a při větším množství rostlin se náklady rychle nasčítají. Navíc hrozí, že příliš čistá voda bude z půdy minerály spíše vyplavovat, než aby pomáhala jejich vstřebávání, což může vést k postupnému oslabení rostlin.
Jak najít nejlepší kompromis
Každý typ vody má své výhody i nevýhody a univerzální řešení neexistuje. Klíčem je přizpůsobit zálivku konkrétním rostlinám, které doma pěstujete. Zatímco některým druhům tvrdší voda nevadí, jiné ocení znamenitě měkkou vodu bez minerálů.
Velmi osvědčeným řešením je nechat vodu z kohoutku alespoň dvanáct hodin odstát v otevřené nádobě, aby z ní vyprchal chlór. Smícháním s dešťovou nebo destilovanou vodou v poměru jedna ku jedné lze výrazně snížit tvrdost i obsah solí. Samozřejmostí by měla být také voda o pokojové teplotě, která rostliny nezatěžuje.
Zdroj: Gardener’s World, Urob si sám
