Rajče patří mezi suroviny, které lidé buď zbožňují, nebo se jim vyhýbají. Pro jedny je nepostradatelné v omáčkách, salse, na pizze i v burgeru, pro druhé je jako lilkovitá rostlina problematické kvůli citlivosti organismu, aftům nebo zánětlivým reakcím. Zmatek kolem rajčat navíc podporuje i jejich rodokmen. Botanicky jsou příbuzná s rostlinami, které mají pověst nebezpečných jedů, a zároveň se podle definic řadí mezi plody, které by teoreticky mohly sdílet mísu s ovocem. Právě tahle rozpolcenost dělá z rajčete fascinující téma.
První divoká rajčata se objevila v Jižní Americe dávno před lidmi
Genetické výzkumy naznačují, že drobná divoká rajčata velikosti třešní existovala zhruba před 80 tisíci lety. Nešlo o žádné pěstované rostliny, spíš o přirozený vývoj v krajině dnešního severozápadu Jižní Ameriky. Pěstování rajčat lidmi přišlo mnohem později, přibližně před 7 tisíci lety, kdy se začaly cíleně šlechtit menší plody z předků dnešních odrůd. O přesnou zemi původu se vedou spory, nejčastěji se zmiňuje Peru nebo Ekvádor, ale kontinent jako takový je jistý. Odtud se rajčata postupně rozšířila do zbytku světa.
Tisíce odrůd a více barev než jen červená
Počet odrůd rajčat je ohromující. Střízlivé odhady mluví o více než 10 tisících, jiné přístupy zmiňují dokonce desetitisíce navíc. V praxi se odrůdy často sdružují do několika základních typů, například švestková rajčata vhodná do omáček, velká masitá, drobná třešňová, běžná kulatá a výrazně tvarovaná srdčitá. Kromě tvarů zaujmou i barvy. V obchodech převládá červená, ale existují i žluté, zelené, fialové, pruhované nebo skvrnité varianty, které se liší chutí i využitím.
Rajčata se pěstují i ve vesmíru a má to smysl i na Zemi
Pokusy s rostlinami ve vesmíru nejsou novinkou, semena se na oběžnou dráhu dostávala už v druhé polovině 20. století. Od 80. let se vědci snaží pěstovat rostliny přímo v kosmických podmínkách, aby se ověřilo, jak se bude dařit potravinám při dlouhých misích. Vzdělávací projekty typu Tomatosphere přiblížily téma dětem a školám prostřednictvím semen vystavených vesmírnému prostředí. Moderní experimenty pak ukázaly, že rajčata lze ve vesmíru skutečně vypěstovat, což pomáhá plánování soběstačnosti posádek. Vedle toho se poznatky využívají i na Zemi, například při hledání způsobů, jak pěstování rostlin zapojit do terapeutických programů.
Kolik rajčat se sní záleží na tom, co považujete za rajče
Průměrná spotřeba v USA se často uvádí okolo dvaceti liber rajčat ročně na osobu, ale čísla mohou klamat podle toho, zda se počítají jen čerstvá rajčata, nebo i zpracované výrobky. Výrazná část spotřeby totiž připadá na konzervovaná a průmyslově zpracovaná rajčata. Velkou roli hraje pizza a těstovinové omáčky, takže rajče se k lidem dostává spíše v podobě protlaku, kečupu a omáček než jako čerstvý plod ze zahrady.
Rajče umí zakořenit téměř kdekoliv na stonku
Rajčata mají pozoruhodnou schopnost vytvářet zárodky kořenů na stonku a někdy i na dalších částech rostliny. Tyto drobné výrůstky, označované jako adventivní kořeny, umožňují snadné množení řízkováním. Zároveň mohou fungovat jako pojistka, když je rostlina ve stresu, například při přemokření. Pokud hlavní kořeny trpí přílišnou vlhkostí, rajče se může pokusit založit nové kořeny výše, aby zvýšilo šanci na přežití.
Rekordní rajčatový strom láká návštěvníky v Epcotu
V zábavních parcích se obvykle očekávají atrakce, ale v Epcotu ve Walt Disney Worldu je jedním z taháků i zemědělský projekt. V tamní části věnované pěstování rostlin se objevil obří rajčatový strom, který dokázal během jediného roku vyprodukovat přes 32 tisíc rajčat. Nejde jen o kuriozitu, část úrody se využívá i v gastronomii v rámci areálu. Pro návštěvníky je zajímavé, že podobné projekty propojují výzkum, pěstování a reálné využití potravin.
Házení shnilým jídlem na herce má dlouhou historii
Ještě dávno před moderními hodnoceními filmů existoval přímý způsob, jak dát najevo nespokojenost. Diváci v minulosti někdy házeli na účinkující to, co měli po ruce, typicky přezrálé ovoce a zeleninu. Tradice se spojuje i s obdobím alžbětinského divadla, kde se publikum výrazně lišilo podle společenského postavení a reakce mohly být tvrdé. Nešlo však jen o divadlo, výbuchy nespokojenosti v podobě házení potravin se objevovaly také v politických souvislostech, jen místo rajčat někdy létala jiná zelenina.
Evropané se rajčat báli kvůli otravám z nádobí
V 18. století se v Evropě rozšířila představa, že rajčata jsou jedovatá. Paradoxně za to často nemohla samotná rostlina, ale nádobí. Kyselost rajčat mohla reagovat s materiály používanými v bohatších domácnostech, zejména s nádobím obsahujícím olovo. To se pak uvolňovalo do jídla a způsobovalo otravy, které si lidé spojovali právě s rajčaty. Odtud pramenily i posměšné či varovné přezdívky, které rajčata stavěly na úroveň nebezpečného ovoce z pohádek.
Španělská La Tomatina promění ulice v rajčatové bojiště
To, co kdysi sloužilo jako projev nesouhlasu, je dnes v jedné části Španělska dobrovolnou oslavou. Ve městě Buñol nedaleko Valencie se každoročně poslední srpnovou středu koná festival La Tomatina, během něhož se lidé z celého světa záměrně zasypávají rajčaty. Účast je dnes omezená, ale i tak se během akce spotřebují desítky až stovky tun plodů. Kromě samotné bitvy se konají doprovodné slavnosti, průvody a kulinářské události, které z festivalu dělají výrazný symbol místní kultury.
Z botanického hlediska je rajče bobule, právně však bývalo zeleninou
Botanika označuje rajče za bobuli, protože vzniká z květního semeníku a obsahuje semena uzavřená v dužnině. Do podobné kategorie spadají i další plody, které se v kuchyni často berou jako zelenina. Přesto se rajče v běžném životě používá spíše ve slaných jídlech, a proto se vnímá jako zelenina. Tuto logiku kdysi potvrdil i soudní spor v USA, kdy kvůli clům na dovoz padlo rozhodnutí, že pro účely zdanění bude rajče považováno za zeleninu, protože tak s ním zachází veřejnost a gastronomie.
V 16. století byla rajčata spojována s mandragorou
Rajče patří do čeledi lilkovitých, kam spadá i mandragora, rostlina opředená pověstmi o magii, léčivých účincích i nebezpečí. V 16. století jeden z významných botaniků dospěl k názoru, že rajče je nejen lilkovité, ale lze ho zařadit i k mandragorám. Tím získalo v očích lidí dvojznačný nádech, mohlo být lákavé i hrozivé zároveň. Teprve později se postupně ukázalo, že ne všechny lilkovité rostliny jsou smrtelně nebezpečné, a rajčata i brambory si vydobyla místo na stole.
Rajčata se kdysi pěstovala hlavně pro okrasu
Protože se rajčat lidé dlouho báli jíst, končila často na záhonech jako okrasné rostliny. Přitom mají i estetické kvality, kvetou drobnými žlutými květy a jejich plody jsou výrazné a dekorativní. V některých částech Evropy se jim přezdívalo jablko ráje nebo jablko lásky, což odráží tehdejší romantizující pohled na neobvyklou rostlinu. Postupně se však objevovali odvážní kuchaři a domácnosti, které rajčata začaly tepelně upravovat a využívat v jídle. S rostoucí zkušeností a šířením receptů se z okrasné zvláštnosti stala jedna z nejdůležitějších surovin moderní kuchyně.
Rajče je příklad plodiny, která se pohybovala mezi strachem, mýty a vědou, než si definitivně našla cestu do každodenního jídelníčku.
Zdroj: Foodie, The Spruce
