U rajčat je důležité rozlišovat keříčkové a tyčkové odrůdy. Keříčková rajčata se většinou pěstují bez vyšší opory a bez zásahů do postranních výhonů. Tyčkové odrůdy naopak vyžadují vyvázání k opoře a také průběžné odstraňování zálistků, tedy bočních výhonů vyrůstajících v úžlabí listů. Když se zálistky nechají bez kontroly, rostlina se zbytečně zahustí, hůře se provzdušní a energii rozdělí do příliš mnoha výhonů. Výsledkem bývají menší plody a zároveň vyšší pravděpodobnost, že se v porostu uchytí houbové choroby.
Kdy zálistky odstranit, aby zásah rostlinu co nejméně zatížil
Nejlepší je zasahovat včas, ve chvíli, kdy mají zálistky zhruba 5 až 10 centimetrů. V této fázi je jejich odstranění snadné a rána na rostlině zůstává malá. Naopak přerostlé zálistky už bývají silné a jejich odstraněním vzniká větší poranění, které se hůře zaceluje. Právě velikost rány často rozhoduje o tom, jak snadno se do pletiv dostane infekce a jak rychle se případné potíže rozšíří po stonku.
Vylamování je šetrnější než vyštipování, řezání nebo stříhání
V praxi se pro tento úkon často používá výraz zaštipování, přestože z hlediska bezpečnosti pro rostlinu je nejvhodnější zálistky spíše vylamovat. Při vylomení se prsty nedotýkáme přímo čerstvé rány v pletivu tak, jako se to může stát při vyštípnutí. Tím se snižuje možnost zanesení infekce do poraněného místa. Vylamování je proto považované za nejméně rizikový způsob, pokud jde o rozvoj šedé hniloby na poraněných částech.
Proč se vyhnout nůžkám a noži
Ještě vyšší riziko představuje vystřihávání nebo vyřezávání zálistků. U nástrojů totiž hrozí, že se případná nákaza přenese z jedné rostliny na druhou, pokud není čepel čistá nebo pravidelně dezinfikovaná. Stačí jediný infikovaný řez a problém se může postupně objevit na více rostlinách ve skleníku i na venkovním záhonu. Mechanické poškození navíc vytváří vstupní bránu pro patogeny, které se v teplém a vlhkém prostředí množí velmi rychle.
Šedá hniloba jako častý důsledek poranění rostlin
V místě poškození se může rozvinout typická šedá hniloba neboli plíseň šedá. Objevuje se nejen po nevhodném odstranění zálistků, ale i po jiných zásazích, například při sklizni plodů, kdy se ulomí kousek pletiva nebo se poškodí stonek. Původcem této choroby je houba Botryotinia fuckeliana, která dokáže využít oslabená místa a při vhodných podmínkách postupuje do dalších částí rostliny. Proto je smyslem správné techniky hlavně minimalizovat rány a omezit možnosti přenosu infekce.
Čím menší poranění při práci na rajčatech vznikne, tím menší je šance, že se v něm uchytí šedá hniloba.
Co se stane, když zálistky neodstraňujeme
Pokud se zálistky ponechají, porost rychle zhoustne. Listy a výhony se překrývají, uvnitř rostliny se drží vlhkost a proudění vzduchu je slabé. To vytváří prostředí, které svědčí houbovým chorobám. Rostlina zároveň investuje živiny do mnoha vedlejších výhonů, místo aby je soustředila do tvorby a vyzrávání plodů. V praxi se to často projeví tak, že plody jsou drobnější, dozrávání je pomalejší a sklizeň méně přehledná.
Na kolik výhonů tyčková rajčata vést během vegetace
Zálistky se odstraňují průběžně po celou vegetaci a běžným cílem je vést tyčková rajčata na jeden hlavní výhon. Díky tomu je rostlina vzdušnější, lépe se vyvazuje k opoře a energie směřuje do plodů. Vedení na dva výhony je možné tehdy, když má rostlina dostatečně silný kořenový systém a zvládne oba výhony plnohodnotně zásobovat vodou i živinami. Na dva výhony se často vedou také roubované rostliny, zejména pokud jsou na bujnější podnoži a mají vyšší růstovou sílu.
Zdroj: GrowVeg, Gardenia, Gardening Know How
