Babočky jsou jedni z nejznámějších a nejpestřejších denních motýlů, které můžeme vídat na loukách i v běžných zahradních záhonech. Přestože se objevují v dětských knihách jako samozřejmý symbol léta, jejich skutečný životní cyklus, způsoby přežití i schopnost některých druhů cestovat na velké vzdálenosti nepřestávají fascinovat přírodovědce ani pozorné zahrádkáře.
Zoologicky patří do početné skupiny motýlů, která zahrnuje tisíce druhů po celém světě. U nás se pod širší okruh příbuzných řadí i další motýli podobného typu, například různé perleťovce nebo hnědásci. V zahradě si však lidé nejčastěji všimnou právě baboček, protože jsou nápadné, aktivní a často se zdržují v blízkosti květů, živých plotů i ovocných stromů.
Jak babočky bezpečně rozpoznat
Babočky spojuje několik znaků, podle kterých se dají poměrně snadno určit i bez odborné výbavy. Typické je, že mají přední pár končetin zkrácený, takže při klidném sezení působí, jako by stály jen na čtyřech nohách. Křídla mívají na vnějším okraji různě vykrojená, zubatá nebo zvlněná, což je odlišuje od mnoha jiných skupin motýlů.
Když babočka odpočívá, obvykle křídla složí k sobě. A právě tehdy často zmizí před očima, protože spodní strana křídel bývá u řady druhů nevýrazná až tmavší a v porostu splývá s okolím. Naopak horní strana křídel je u většiny baboček nápadně barevná a slouží nejen k rozpoznání, ale i k zastrašení predátorů nebo komunikaci mezi jedinci.
Motýlí cestovatelé kteří překonávají kontinenty
Mezi babočky patří i druhy s mimořádnou migrační schopností. Podobně jako ptáci dokážou překonávat ohromné vzdálenosti a přesouvat se podle ročních období. Ve světě je proslulým příkladem monarcha, který podniká pravidelné tahy mezi Severní Amerikou a zimovišti v Mexiku, přičemž celková trasa může přesáhnout několik tisíc kilometrů.
Také v našich podmínkách se však setkáme s motýly, kteří jsou výrazně tažní a objevují se u nás podle toho, jak úspěšná byla jejich cesta a jaké panovalo počasí. Díky nim může být jeden rok zahrada plná návštěvníků a jiný rok se stejný druh ukáže jen sporadicky.
Babočka bodláková jako vytrvalý dálkový letec
Rekordmanem mezi často pozorovanými druhy je babočka bodláková. Tento motýl se vyskytuje téměř po celé Evropě a na jaře k nám přilétá z Afriky. V raných jarních měsících ji lze zahlédnout relativně snadno, protože při tahu často létá několik metrů nad zemí a drží svižné tempo. Na podzim se další generace vydává zpět do teplejších oblastí a část jedinců může letět ve velkých shlucích, které působí jako motýlí proud.
Zajímavé je, že některé migrující babočky se nepohybují jen nízko nad krajinou. Bylo zjištěno, že dokážou letět i ve značných výškách, a k odhalení tohoto jevu se využívaly speciální radarové metody zaměřené přímo na hmyz. To ukazuje, že motýlí tah není náhodné poletování, ale promyšlený způsob přesunu, při němž mohou výškové proudy vzduchu výrazně pomáhat.
Housenky babočky bodlákové nejsou vybíravé jen na jednu jedinou rostlinu. Nejčastěji se vyvíjejí na různých pcháčích a bodlácích, ale využít dokážou i lopuch, kopřivu a někdy i kulturní plodiny, například fazol nebo sóju. V některých letech se proto ojediněle zaznamenaly i místní hospodářské škody, obvykle však nejde o pravidelný problém, spíše o výkyv při mimořádně silném výskytu.
Kopřiva jako klíč k úspěchu v zahradě
Pokud existuje jedna rostlina, která se v příběhu baboček opakuje nejčastěji, je to kopřiva. Zatímco dospělí motýli sbírají energii hlavně z nektaru nebo ze sladkých šťáv z přezrálého ovoce, housenky řady druhů jsou na kopřivě přímo závislé. Kdo chce mít v zahradě více baboček, často musí přijmout, že malý kout s kopřivami může být cennější než dokonale vypletý záhon.
Kopřiva navíc nebývá důležitá jen jako potrava. Hustší porost nabízí housenkám i úkryt a často se v něm lépe drží vlhkost a mikroklima. Pro mnohé zahrady je proto výhodné ponechat kopřivy na okraji pozemku, u kompostu nebo pod živým plotem, kde nepřekážejí, a přitom slouží jako přirozená líheň další generace motýlů.
Babočka paví oko patří k prvním poslům jara
Mezi druhy, které si lidé spojují s prvními teplejšími dny, patří babočka paví oko. Dospělci přečkávají zimu ukrytí v různých úkrytech a není neobvyklé, že se objeví ve stodole, v kůlně nebo ve dřevníku, kde jim vyhovují štěrbiny a hromady dřeva. Jakmile se oteplí, mohou vyletět ven a začít doplňovat energii.
Páření obvykle probíhá až po přezimování. V našich podmínkách mívá tento druh dvě generace za rok a housenky se nejčastěji vyvíjejí na kopřivě. Dospělé motýly lze často pozorovat i tam, kde by je člověk nečekal, například na spadaném ovoci. Z přezrálých plodů s oblibou sají sladké šťávy, které jim rychle dodají potřebné cukry.
Babočka kopřivová a její proměnlivý výskyt
Babočka kopřivová má podobné nároky na potravu housenek jako paví oko. Je rozšířená od nížin až do horských oblastí a dlouhodobě patřila k nejběžnějším druhům. V určitém období však v mnoha regionech výrazně ubyla a místy téměř zmizela. V posledních letech se zdá, že se její populace postupně zvedají, což je pro pozorovatele příjemná zpráva.
Protože jde o druh, který se často drží v blízkosti lidských sídel, dobře ukazuje, jak citlivě mohou motýli reagovat na změny v krajině. Rozdíl může udělat dostupnost kopřivy, způsob sečení okrajů pozemků, ale i vývoj počasí v průběhu roku.
Babočka admirál a další druhy které v zahradě potkáte
Častým návštěvníkem je také babočka admirál. Na podzim se obvykle stěhuje do teplejších oblastí, typicky směrem ke Středomoří. Jen výjimečně se stane, že dospělý jedinec přežije zimu i u nás, protože tento druh špatně snáší dlouhodobé mrazy. Přesto ho lze během sezony potkat téměř všude v otevřené krajině a nezáleží přitom příliš na nadmořské výšce.
Také housenky admirála jsou vázané na kopřivy, takže opět platí, že bez vhodného místa pro vývoj larev bude zahrada sloužit spíše jen jako krátká zastávka pro dospělce než jako skutečné rozmnožovací území.
Babočka bílé C a zahrady u lesa
V zahradách na okrajích lesů nebo tam, kde je více vzrostlejších stromů a keřů, lze narazit i na babočku bílé C. Tento druh využívá členitější prostředí a často sedává se složenými křídly, takže připomíná suchý list a velmi snadno se přehlédne. Právě u něj dobře vyniká trik se skrytým zbarvením spodní strany křídel, díky kterému se v polostínu a mezi větvemi téměř ztratí.
Jak babočky do zahrady opravdu přilákat
Nejspolehlivější je nabídnout jim kombinaci potravy pro dospělce a živných rostlin pro housenky. Dospělé babočky přitahují kvetoucí rostliny se snadno dostupným nektarem a také místa, kde najdou sladké šťávy, například spadané a přezrálé ovoce. Pro rozmnožování je však zásadní, aby samičky měly kde naklást vajíčka a aby se housenky měly na čem vyvíjet.
V praxi to často znamená jednoduché rozhodnutí. Ponechat v klidném koutě zahrady porost kopřiv, případně tolerovat bodláky a pcháče tam, kde nevadí, a vyhnout se zbytečně plošnému zásahu, který by larvy odstranil. Kdo chce babočky pozorovat pravidelně, obvykle zjistí, že největší službu jim neudělá dokonalá upravenost, ale promyšleně ponechaný kousek divočejšího prostoru.
Pokud chcete v zahradě víc baboček, nestačí jen květy pro dospělce. Rozhodující je mít i rostliny pro housenky, často právě kopřivy.
Odměnou bývá pestřejší zahrada, v níž se motýli neobjevují jen náhodou, ale vracejí se opakovaně a zakládají další generace. A když pak v podvečer uvidíte admirála na slunci nebo paví oko na jablku pod stromem, dává to celé snaze překvapivě konkrétní smysl.
Zdroj: Záhrada, Lepidoptera
