Jak si na zahradě vypěstovat okurky hadovky
Jejich pěstování je relativně jednoduché. Jedinou „komplikací“ je nutnost vlastnit skleník či fóliovník.
Pokud máte základ – tedy skleník nebo alespoň fóliovník, můžete se směle do pěstování hadovek pustit. Nejdříve si však musíte rozhodnout, zda si pořídíte sazeničky nebo si je vypěstujeme sami. Na samotném vypěstování není nic záludného. Ale háček je v tom, že hadovky je vhodnější pěstovat naroubované na dýni fíkolisté či na dýni Sprinter F1 – podnož. Ty mají totiž objemnější kořenový systém, jsou odolnější vůči chorobám, a proto hadovce zajistí lepší výživu a celkové podmínky vegetace. Pokud pořizujeme sazeničky hadovek, zkontrolujeme si, že jsou naroubované právě na dýni.
Okurky hadovky jsou k mání ve velikostech mini, midi i maxi.
Výsev
Jestliže jsme se rozhodli pro pěstování od semínka, vysejeme nejdříve okurky, a to asi o čtyři až pět dní dříve než dýně. Okurky jsou totiž pomaleji rostoucí, proto musejí déle růst, abychom je mohli naroubovat na dýně. Výhodou je setí do perlitu, nejsou pak totiž žádné problémy s vyjímáním rostlin z podkladu.
Roubování
Ve stádiu semenáčků, kdy jsou dobře vyvinuté děložní lístky a je zřetelně viditelný základ prvního pravého listu, rostlinky jemně vytáhneme z perlitu a pustíme se do samotného roubování.
Dýni nařízneme žiletkou šikmo dolů, do asi dvou třetin tloušťky stonku. Okurku opačně, tedy šikmo nahoru, opět do dvou třetin. Tím nám vzniknou dva zobáčky, kterými zaklesneme rostliny do sebe.
Místo roubování musíme pevně spojit. Buď je převážeme, např. páskem z mikrotenového sáčku, nebo si pořídíme speciální kolíčky (klipsy) určené k upevnění roubů okurek a dýní. Místo roubování můžeme před ovázáním obalit vatou nebo čímkoliv, co zamezí vysychání spoje. Takto spojenou „dvojrostlinku“ zasadíme do květináčku, nyní již do substrátu. Květináčky překryjeme fólií – musíme zajistit co nejvyšší vzdušnou vlhkost, aby rostliny co nejrychleji rostly a místo roubování se dobře spojilo.
Po cca deseti dnech, kdy rostlinky zakoření a okurka poporoste, opatrně uřízneme vršek dýně. Po dalším přibližně týdnu s ještě větší opatrností uřízneme a ze zeminy vyjmeme kořeny okurky. Oba řezy provádíme v těsném sousedství spoje.
Tím máme naroubováno a založeno na dobrou úrodu.
Výsadba
Rostliny vysazujeme, když okurkám naroste několik dalších listů (minimálně 3). Důležité je zasadit rostlinky tak, aby místo roubování bylo nad zemí, tedy aby okurka nemohla pustit svoje kořeny. O ty my totiž nestojíme.
Vysazujeme do jamky, na jejíž dno jsme dali slepičince či kompost nebo vyzrálý hnůj. To jsme zasypali vrstvou zeminy a pak teprve vložili rostlinku. Zeminou přihrneme a přimáčkneme.
Péče
Okurka je velmi žíznivou rostlinou. Proto zalévat, zalévat a zase zalévat. Občas přihnojit. To platí pro všechny typy salátových okurek, protože tvoří velké množství zelené hmoty a plodů.
Okurka se musí opřít
Okurku musíme nechat růst na opoře, buď kolem stěn skleníku nebo po síti či provázcích, tyčích k jeho stropu a zase dolů.
Okurka rodí jen na přirůstajících částech rostliny. V místě, kde plod byl, další již nebude. Musíme tedy myslet na to, že výhony vždy musejí mít kam růst a musejí být podpírány.
Vyštipování
Okurka se větví za každým listem. To však nepotřebujeme, nedočkali bychom se totiž kvalitních plodů. Proto si vybereme 2 – 4 hlavní výhony, které budeme dále pěstovat. Všechny ostatní nemilosrdně vyštipujeme. Pokud pěstujeme okurku na tenké svislé opoře (tyč, provázek), necháme výhon pouze jeden.
Za každým listem roste nejen nový výhon, ale i jeden či více květů s budoucími plody. Proto při vyštipování opatrně.
Chloupky a bodlinky
Okurky mají povrch pokrytý drobnými chloupky a bodlinkami, které mohou lidem s citlivější pokožkou nebo alergikům způsobovat potíže. Pokud do této skupiny patříme, při práci s okurky raději používáme rukavice.
Choroby a škůdci
Těch je kvantum. Bohužel. Ale dá se proti nim bojovat i bez chemie. Jen si musíme rostlin dobře všímat a sledovat je, nejlépe denně.
Ve skleníku okurky dokáže potrápit plíseň okurková, proti které je možno plodiny chránit biologickými postřiky.
Na rostlinách si rády pochutnají mšice, třásněnky, molice, svilušky nebo třeba slimáci a také svinky. I se škůdci můžeme zatočit bez jedů, stačí se porozhlédnout, co nabízí trh. Nebo si na mšice, třásněnky, molice a svilušky připravíme domácí postřik z oleje, teplé vody a prášku do pečiva v poměru 5 l teplé vody, 50 ml řepkového oleje a 3 prášků do pečiva.
Slimáky můžeme chytat do pastiček z PET lahví naplněných pivem – PET lahve seřízneme, vzniklou misku naplníme pivem a zahrabeme do zeminy. Slimáci a plzáci se v ní utopí. Pastičky pravidelně vyléváme a plníme novým pivem.
Svinky můžeme pro změnu nalákat na jablka přiklopená květináčky. Postupně je ze skleníku na kouscích jablek poodnášíme. Jsou to živočichové velmi užiteční, bylo by nerozumné je v sezoně masivně likvidovat.
A nezapomínáme, že hlavním zdrojem mšic jsou mravenci. Proto je pravidelně likvidujeme posypy či roztoky na bázi kuchyňských surovin nebo vyzkoušíme některý z babských receptů – skořici, majoránku, kypřící prášek a další.
Sklizeň
Sklízíme průběžně a raději dříve než později – pokud totiž musí rostlina živit více plodů, ne vždy je schopná to zvládnout. Zejména tehdy, když jsou na rostlině ponechány starší plody, soustředí se rostlina na vývoj semen v nich. Na to konto ale zatratí plody nové, které zežloutnou a zaschnou. Sklízíme proto pravidelně, abychom podněcovali rostlinu k neustálé tvorbě plodů nových.
Plody odstříháváme, abychom nepoškodili rostlinu.
Skladování
Okurky hadovky jsou krátkodobě skladovatelné, zejména v lednici. Pokud je budeme dávat do sklepa, je vhodné je položit rovnou na podlahu. Většinou neskladujeme déle než 3 – 4 týdny. Je však možná jejich konzervace, zejména sladkokyselými nálevy nebo pomocí procesů mléčného kvašení.
