Rostliny, které plodí podobně jako okurky, máme v českých zahrádkách stále raději. Jsou totiž osvěžující, přitom s minimem kalorií, takže nám pomáhají překonávat stále vyšší letní teploty. Jednou z nich je i melothria neboli mexická okurka Díky změně klimatu se dá mexická okurka pěstovat už i venku (na chráněném stanovišti), ale vděčně poroste hlavně ve skleníku.
Seznamte se: mexická okurka
Melothria trilobata neboli mexická okurka je rostlina růstem velmi podobná okurce. Plodí cirka 2,5 cm dlouhé plody, které se dají konzumovat jako čerstvá zelenina v salátech i jako příloha, vynikající jsou ale naložené v octovém sladkokyselém nálevu – stejně jako běžné okurky nakladačky.
Melothria je rostlinou s úponky s trojlaločnatými listy (odsud její latinský přídomek). Proto se často přirovnává i k rostlině, která už je u nás v pěstování známější: ačokča (Cyclanthera pedata). Příbuznost mezi nimi však není. Mexické okurky pocházejí samozřejmě z Mexika. A možná jste se již někdy setkali s dalším názvem této rostliny: cucamelon. Plody totiž vypadají jako miniaturní vodní melouny. A ještě další název byl této rostlině udělen a přivezen do českých končin: peppinillio. V angličtině se setkáte s poměrně trefným pojmenováním „mouse melone“ neboli meloun pro myši.
Kdy vysít mexickou okurku?
Setí přichází na řadu podle toho, kde bude její trvalé stanoviště a zda si ji chcete předpěstovat. Do skleníku je možné ji sadit už během dubna – a zajistit jí pomocí topení nebo svíček dostatečné teplo i během noci. V tomto případě se vysévá koncem března.
Jestliže chcete koncem května vysadit už statné sazenice ven, na chráněné stanoviště, sejte v první polovině dubna. Mexickou okurku můžete sít rovnou na trvalé stanoviště. Do skleníku během začátku dubna, do záhonu až koncem dubna, aby rostlina vyklíčila až po „zmrzlých“.
Při výsevu venku je vhodné překrýt bílou netkanou textilií. Venkovní záhony pokryté černou netkanou textilií nebo vysoce nastlané mulčem se v pěstování mexické okurky (i dalších teplomilných plodin) velmi osvědčují.
Základní zásady pěstování? Naštěstí nic nového
Mexická okurka roste velmi podobně jako každý jiný typ okurky. Tvoří dlouhé šlahouny, které vyžadují oporu. V případě mexické okurky počítejte se šlahouny o délce cirka tří metrů. Lze je plazit i vertikálně – ale v tomto případě bude opora muset být velmi stabilní. Rozestupy by měly být na alespoň 30 cm.
Co se půdy týká, je nutné, aby byla kypřejší a zejména s dostatkem humusu. Rostlina tvoří hodně zelené hmoty i spoustu plodů, a tak vyžaduje dostatečnou výživu. Roste až překvapivě rychle. Zálivky je nutné opravdu velké množství a v pravidelných intervalech (však to znáte od okurků). Nejlépe se jí daří na slunci a na slunečné straně skleníku.
Kdy se mexická okurka sklízí?
Plody mexické okurky jsou velmi dekorativní, a tak vám možná bude i líto je trhat. Sklízejí se, jakmile dorostou délky nad 2 cm a získají typický „melounový“ vzhled. Okurku je lépe sklízet dříve než později. Proč? Během dozrávání se totiž semínka uvnitř roztáhnou přes většinu dužniny a ztvrdnou.
Sklizeň probíhá od května (ve skleníku) až do září – a na rozdíl od našich okurek tady ještě nemá přirozené nepřátele. Takže je odolná vůči u nás se běžně vyskytujícím rostlinným chorobám a škůdcům (zatím). Jak vlastně bude chutnat?
Mexická okurka je nejčastěji popisována následovně: chutná v podstatě podobně jako naše salátová okurka, ale ještě v kombinaci s melounem a s nádechem limetky. V Mexiku je zvykem tyto okurky nejen nakládat (zavařit nebo jako pickles), či je jíst syrové, ale také je grilovat podobně jako lilek nebo cuketu.
Vypěstujete ji i na balkoně
Mexické okurky patří k rostlinám, kterým se bude dařit i ve větší nádobě na balkoně, s kvalitní zeminou, s dostatkem hnojení a hlavně s maximem závlahy. Balkon bude vyhovovat jižní i jihozápadní tak, aby byla chráněna od chladnějšího vzduchu od severu a východu. Tato rostlina dokáže žít i déle než jeden rok. Zimovat musí v bezmrazém prostoru, seříznutá na cirka 10 cm a ve výživné půdě.
