Vezmi bílý kámen porostlý mechem. Kolem nasyp drobný štěrk. Přidej kousek trávníku s miniaturní skalku z tufu, osázenou několika čarověníky… Samozřejmě, že kámen, tráva a vodní plocha ještě nedávají dohromady zahradu v japonském stylu. To hlavní je tvořivá myšlenka a stylová čistota.
Rozhodnutí pro zahradu v japonském stylu přináší mnoho výhod – tento typ zahrady se hodí jak pro velké, tak i docela malé pozemky, lze ji však vybudovat i na malé ploše terasy či balkonu
Plánovat její založení zahrady znamená odrazit se od daného základu – tedy od půdních a klimatických a podmínek. Při rozhodování pro styl a kompozici budoucí zahrady bereme v úvahu konfiguraci a velikost pozemku. Pak už bývá jen rozhodnout se v jakém stylu chceme zahradu ladit. Naplníte tak dokonale jedno z jejích základních pravidel, že méně je více.
Když dodržíte další zásadu filozofie zahrady v japonském stylu, tedy že její vyznění by mělo být co nejpřirozenější – bez agresivní zdobnosti a naopak i bez úzkostného sbírání každého spadlého lístku, jste skoro u cíle. Možná, že časem docílíte i zdání věkovitosti.
Příběh zahrady – velikost, téma a symbolika
Výběr rostlin pro japonskou zahradu čítá stovky voňavých položek jako třeba klasické kamélie, čimišníky, magnólie, ale také kapradiny, trvalky, mechy. K tomu pivoňky, hosty a zimolezy…
Na jaře v ní kvetou azalky a pěnišníky, pak stále více přicházejí ke slovu měnící se barvy listnáčů – především pro japonskou zahradu typické javory. Co budete sázet vy?
Volba záleží na tom, jaké téma si pro svoji zahradu zvolíte. O čem bude mluvit, jaký příběh by vám měla vyprávět?
V malé zahradě je například možné zvolit symboliku miniaturizace přírody.
Aby zahrada působila jako o něco větší seskupte několik kamenů k navození dojmu horského masivu, borovice – bonsai vytvoří paralelu k borovicím u pobřeží, které bude tvořit bílý písek. Hloubku údolí navodí pěnišník či azalka.
Výběr dřevin pro japonskou zahradu
Plocha vody a objemné kameny spolu vytvářejí specifickou estetiku. Spoluvytváří ji harmonický výběr zeleně s akcentem na konifery.
Výběr dřevin pro japonskou zahradu – ať už stromů či keřů – opadavých či neopadavých je velmi rozsáhlý a zahrnuje nejen rostliny typické pro Japonsko či Asii, ale i ty, které jsou domovem u nás: borovice, kleče, modříny, především jejich miniaturní verze. Jejich vzájemné kombinace nabízejí velikou tvarovou i barevnou mnohotvárnost zelení, žlutí a červení.
S barevností dřevin lze kouzlit jako s malířskou paletou – s důrazem na dynamiku kostry zahrady. Tu mohou dotvořit a podtrhnout i tvarované stromy či bonsaje, umístěné na kamenných či dřevěných podstavcích.
Výrazivo japonské zahrady může být samozřejmě i o hodně jednoduší – tzv. suché kamenné zahrady (zenové zahrady) si vystačí jen s drobnými kamínky a kameny s malou oázou stříhaných stále zelených keřů.
Snížením počtu prvků a zjednodušením překvapivě dosáhneme moderního vzhledu zahrady.
Japonské zahrady v Čechách – malá, větší, největší
Kompoziční prvky japonské zahrady okouzlují i ty, kteří se jinak o kulturu této země nezajímají. Možná proto, že pravidla její tvorby se vyvíjela víc než tisíc let. Je pozoruhodné, že k tomuto stylu tíhneme instinktivně, shodují se mnozí majitelé česko japonských zahrad, které jsme navštívili a z nichž přinášíme obrazový výběr:
Příroda v mikroskopickém měřítku – to je malá tufová skalka s několika čarověníky. Ve škvírách mezi kameny vyrůstají růžice netřesku, zvonky a kapradina.
Anebo jinak – kaskáda malých větších stromů u oválného jezírka, dost velkého na to, aby je mohl přemosťovat červený, nahoru prohnutý můstek.
Anebo jezírko bez můstku, na jehož břehu sedí malý Budha. Zato je na jeho břehu dřevěné plato pro snadnější pozorování hejna koi kaprů.
Tvarovaná bonsaj u vodopádu.
Anebo jen skromné kamenné pítko pro ptáky.
Večerní zahrada s rozsvícenou svítilnou stojící na kameni, zarámovanou borovicemi a zeravy.
Podle Václava Šiškina, majitele jedné z nejkrásnějších zahrad v Čechách okouzlující čistotou stylu, musíte počítat s tím, že výsledná kompozice je dílem času. “Přesazování a přemisťování kamenů beru jako hru.“
Text: Radka Borovičková