Obří zahrada pod Obřím hradem
Kdo vchází do zahrady, ocení barevné listy dubu před domem i zelený kožich břečťanu na části fasády. Také rozzářené plody hlohyně u branky naznačují, že obří zahrada patří talentovaným zahradníkům.
Jsme tu 800 metrů nad mořem, kolem pastviny, lesy a panorama Zhůří. Kdysi tu prý bylo pole, ale s odchodem vysídlenců zarostla travou a dřevinami. Před dvaceti roky ze zapleveleného pozemku začala vznikat přirozeně vyhlížející obří zahrada. Dnes je celková plocha zahrady manželů Svitákových 13000 metrů.
Osada Červená je miniaturní šumavská vesnička u Kašperských hor. Němečtí sedláci ji vystavěli horském návrší nad zlatonostou říčkou Losenicí, (dnes I. zóna CHKO Šumava), pár kilometrů od obce je známé keltské opidum Obří hrad. Právě zde, v rozlehlém německém statku našli svůj druhý domov manželé Svitákovi z Děčína.
Z Děčína na Šumavu
Manželům Svitákovým učarovaly zahrady. Inspiroval je skalničkář Ladislav Musil z Choratic u Děčína, podle jejich slov „zahradník od pánaboha“, od něhož kupovali dřeviny pro svoji severočeskou zahradu.
Jenže Svitákovým chyběl na severu Čech čistý vzduch, a tak v roce 1994 prodali domek i se zahradou a přestěhovali se z Děčína na Šumavu. Vybrali si Červenou s nádherou vyhlídkou na hřeben Zhůří a Studniční horu. Koupili jednu z největších usedlostí na Červené, ze značné míry v troskách. Jenom sem se mohla vejít obří zahrada jejich snů. Na Avii si převezli i své nejmilovanější dřeviny, které na zahradě zasadili. Ujaly se a dnes už z nich jsou vzrostlé stromy.
Mnohé by pro svoji velikost a odlehlost taková koupě odradila. Svitákovi však věděli, že většinu prací na rekonstrukci stavení, které kvůli živobytí plánovali zčásti proměnit v penzion, budou umět udělat sami.
“Chtěli jsme tohle krásné místo kvůli výhledu, i proto, že k němu patřila obří zahrada,“ říká majitelka. „A tak, když jsme měli dům již částečně zrekonstruovaný, pustili jsme se do zahrady,“ vysvětluje majitelka.
Obří zahrada splývá s krajinou
„Původně to tu bylo vše zarostlé náletem, ale co jsme nemuseli kácet, to tu zůstalo. Například hradba vysokých smrků, což prý byl za války zastřihávaný živý plot. Zahradu jsme koncipovali postupně, tak jak jsme pokračovali v jejím čištění. Také jsme během let přikoupili její spodní část a původně hraniční bývalá mez se ocitla uprostřed zahrady. Takže žádná vize od začátku. Ani jsme si nehráli s terénními úpravami. Všechno jsme ale museli oplotit, aby nám sem nechodily srnky.“
Arboretum na dvorku
První setkání s výsadbami nás čeká už na dvoře, tedy na zeleném prostranství mezi budovami. Plocha je terénní vlnou rozdělená na dolní a horní část.
V dolní se ukrývá jezírko s lekníny, sítinami, kosatci, orobinci, kakosty a pomněnkami. Nad jeho hladinu se sklánějí skalníky a jalovce, mezi okolními vyššími tújemi a jalovci vyniká správně hlavatá vrba.
Dolní část přechází do prostorného zastřešeného posezení se stoly a lavicemi, kde si přes léto rádi odpočinou majitelé i jejich hosté. Jeho boční stříšku porůstá opletka baldžuánská. Podél budovy vedou schody do horní části dvora a svah mezi horní a dolní částí dvora je ozdobený cypřišky, jedlemi a dalšími dřevinami.
V horní části se zelenají hlavně azalky a pěnišníky. Azalky tu každoročně bojují s mrazem, ale zatím se drží. Budova garáže porostla břečťanem a přísavníkem.
„Původně jsme dvůr pojali jako skalku. Dřeviny se ale mezitím natolik rozrostly, že by se spíše dalo hovořit o arboretu. Máme tu skalkové druhy i ty vyšší, mezi nimi nějaké pěnišníky, cypřišky a jalovce. Vlastně tu provádíme takový přírodní výběr. Něco zkusíme zasadit, a pak se uvidí, co z toho přežilo. Okrasný javor se stěhoval už dvakrát, nejprve jsme si jej přivezli z Choratic do Děčína a pak sem. Už mu je přes 40 let a teprve v pětatřiceti začal plodit.“
Zahrada velká, čili horní
Tak části pozemku, který se rozkládá nad dělicí terénní vlnou, říkají manželé Svitákovi. Cesta vede mírně vzhůru a už se před námi otevírá horní část zahrady, v popředí s příjemným posezením na lavičce mezi nízkými keříky a s výhledem do krajiny. Kdo chce vědět, kolik je hodin, má tu krásné kovové sluneční hodiny.
Dále nás vede živý plot izolující prostor od sousední zahrady vpravo a osázená bývalá mez po levé straně až k výsadbám v zadní části pozemku. Cestou ovšem míjíme tu a tam rozhozené sakury, doubky a další dřeviny. Pod některými stromy nabízí obří zahrada i houbařské „plácky“ s pravými hřiby.
Sekvojovce a pazeravy pana Svitáka
Na konci zahrady objevujeme zahradnické špeky“. „Neodolali jsme a v zadním rohu zahrady vysadili sekvojovec. Jestli vydrží, bude to jednou nepřehlédnutelná dominanta,“ vypráví pan Sviták.
„Také u mnoha dalších stromů počítáme s tím, že povyrostou a dotvoří plynulý přechod mezi zahradou a okolními lesy. Z dalších zajímavostí tu máme metasekvoji, dva cedry, kryptomerii, pazerav nebo ostrolistec a spoustu zajímavých cypřišů.
Daří se tu korejským jedlím, ze smrků jsem si vybral jen varietu „inversa“. Pro zpestření jim dělá pozadí dub zimní s červenými listy, habr variety „pendula“ nebo různé jírovce. Na jednu stranu mě baví pěstovat stále nové druhy dřevin, na druhou si uvědomuji, že zahrada není nafukovací a nechceme se vzdát volných ploch. Takže z toho, co má šanci se u nás uchytit, vybírám jen to, co považuji za nejzajímavější.“
Botanické perličky mezi trnkami
I osázený horní okraj bývalé hranice pozemku skýtá botanické perličky. Roste tu pětadvacetiletý jírovec se „stříhanými“ listy, který sem doputoval z Děčína, japonské javory, cesmína a kaliny, které teď na podzim září plody. Také tavoly mají rozmanité a výrazné zbarvení.
„Ponechali jsme tu původní hlohy nebo trnky, v poslední době nám bohužel hynou jeřáby. Jeden pěkný minulou zimu vyvrátila vichřice, jiné předtím pomrzly. Na jaře nám pravidelně dělají radost pierisy a kvetoucí plazivé vrby. Ze skalniček tu máme například netřesky, pryšce, mateřídoušky a rozchodníky.“
Obří zahrada skrývá i sad
Spodní částí pozemku se vracíme zpět k domu. Kromě pěnišníků, azalek, tavolníků, čilimníku a dalších okrasných dřevin tu potkáme i malý ovocný sad z pěti jabloní, švestek, třešně a hrušně. Obří zahrada nese užitek, který ocení i hosté penzionu. Ovoce prý je dost, a když zbude, odvezou Svitákovi přebytek do lesa zvěři.
Část trávy tu zůstává neposečená, aby tu přežily jestřábníky oranžové a další květiny ponechané pro užitek motýlům. Pod hřištěm se vzmáhají mladé dřeviny – javor tatarský, keřovitá katalpa nebo jinan. Protože vzrostlé dřeviny jsou drahé, založili si Svitákovi v této části zahrady vlastní pěstírnu a vybudovali i skleník, částečně zapuštěný do země.
