Podzimní  zahrada ve stráni u Kašperských hor

Barokní zvonička nad polovalbovou střechou je šumavská klasika, vycházející z architektury králováckých usedlostí. Ta se na Šumavě zachovala jen na Antýglu, většina  ostatních  stavení se zvoničkou jsou repliky. Jednou z nich je i chalupa nedaleko  Kašperských hor. Patří k ní i pozemek ve stráni,  částečně proměněný na přírodní zahradu.

Na jejím vzniku se podílel šumavský architekt Vladimír Málek a Zdeňka a Jan Alinčovi. Cílem bylo, aby dům i zahrada dokonale zapadly do okolní přírody.

Výsadbu navrhla zahradní architektka Eva Vodrážková. Svůj díl na výsledku mají samozřejmě i majitelé. Dům je zasunutý přímo ve stráni a nemá kolem sebe žádné terénní úpravy, takže přirozeně splývá s okolními kopci.

„Na jedné straně máme vyhlídku na město, na druhé koukáme do okolních kopečků,“ libuje si majitel. „V podvečer k nám vítr zanáší zvonění z nedalekého kostela a umocňuje tak idylu, které chybí snad jen pasoucí se stádo ovcí či krav.“

Byl tu zanedbaný sad

Už dávno jsme zjistili, že nejkrásnější zahrady, jaké lze u nás spatřit, vznikly na zdevastovaném místě. Slyšeli jsme to při návštěvách mockrát: tady bylo jen ohromné hnojiště, skládka všeho možného a spousta náletových dřevin. Popřípadě: původně tu byl starý zanedbaný ovocný sad. Čerstvý majitel takového beznadějného pozemku v sobě zřejmě vybudí mnohem víc úsilí o vytvoření něčeho krásného, než člověk začínající budovat zahradu „na zelené louce“.

Také tato šumavská zahrada vznikla na místě opuštěného sadu. „Nechali jsme tu pár starých jabloní, protože sem patří, i když jablka z nich se nehodí ani do štrůdlu, shodují se majitel i paní domu. „Ale za staré švestky, které jsme si tu také nechali, jsme naopak velmi vděční. Je to neindetifikovatelná staročeská odrůda s malými, ale sladkými plody, a není napadená šarkou.“

Stavělo se ve stráni

Pozemek leží na svahu mezi dvěma silnicemi, naštěstí nepříliš frekventovanými, ale stejně bylo na zvážení, kam umístit obytné stavení. Někam doprostředka a trmácet se doprostřed svahu? Nebo blíže k silnici, a tedy blíže k hluku? Zvítězila druhá varianta.

Když byl hotový vlastní obytný dům, ale i „stodola“ sloužící k uskladnění dřeva i k přátelským posezením, a nakonec i malý domek s garáží u vrat, došlo na úpravy svažitého terénu, v němž jsou zakomponovány. Nebylo to jednoduché – jak stodola, tak i obytné stavení jsou zapuštěny jedním podlažím do svahu. Znamenalo to tedy i venkovně propojit suterén obytné budovy s jejím přízemím, které leží na stejné úrovni jako přízemí stodoly.

 

Schodiště kombinuje kámen a dřevo

Do strmého svahu proto architekt vestavěl několikrát mírně zalomené schodiště kombinující tvrdé dřevo a kámen. Následně bylo třeba na každé úrovni podlaží vytvořit plošiny a svah mezi nimi zmírnit, aby bylo možné udržovat trávník a pohybovat se v terénu se sekačkou či s kolečkem plným zeminy. O trochu níže, nežli je úroveň suterénu obytné budovy vzniklo jezírko s krásně zarostlými břehy.

Zásadní změna postihla terén před domem. Jako ochrana před hlukem ze silnice – a koneckonců i před zvídavými kolemjdoucími – vznikl val využívající vytěženou zeminu ze základů. Teď mohlo dojít na výsadby.

 

Výsadba na horském pozemku

Převážnou část horského pozemku kolem domu i pod ním kryje přirozený trávník s částí původního sadu. Na zbývajících dílech pozemku majitelé investovali do kvalitní výsadby, která působí velmi bohatě, i když ve skutečnosti většina květin a porostů zdobí především horní část zahrady před domem, val a okolí schodišť.

Zahradní architektka pro tyto prostory zvolila kompaktní a nápadité rostliny, přičemž největší pozornost věnovala valu vedoucímu podél silnice. Vždyť se také na tento umělý svah přilehlý k domu dívají majitelé den co den.

Výsadbu koncipovala tak, aby se barevně proměňovala po celý rok. A tak tu zjara dominují rododendrony, zákula, tavola a skalníky, pak přijdou na řadu mohutné hroznaté hortenzie.

Celek doplňují středně vysoké dřeviny jako třeba nízký převislý buk, jedle korejská, dřišťály, ruj vlasatá a škumpa, která se prý nijak moc nerozrůstá a v květu nádherně voní.

Zvláštností je „jedlá“ součást porostů: trávní jahody a spousta dobromysli.

Barevný kvetoucí kabát dostal i domek u vrat a kamennou cestičku od vrat ke dveřím domu doprovází rafinovaně navržené polštáře plazivých růží.

Kvetoucí džungle ve stráni

Výsadba ve stráni

Obdivuhodná je i zelená „džungle“ lemující schodiště vedoucí dolů do „suterénu“ zahrady. Její součástí jsou skalníky, hlohyně, rakytníky, kapradiny, levandule, křovité mochny, ozdobné trávy – a to vše opodál barevně podtrhují jiřinky, hledíky, zvonky a další pestré květiny.

Na trávníku si majitelé ponechávají veselé ostrůvky vratičů a lučních kopretin.

 

Šumavský dům

Šumavský dům vznikl kombinací dvou stavebních stylů: alpského domu a středočeského stavení. Sklon střechy je mírný (mezi 37 a 45 stupni), podkroví štítu předsunuté, u některých domů přesah čítá až dva metry. Roubená je jen hlavní světnice umístěná na čelním nároží, jinak je celý dům zděný.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ

FOTO: ZDENĚK ROLLER