V Česku se znovu otevírá téma zákonného předkupního práva na zemědělskou půdu. V praxi by to znamenalo, že když se vlastník rozhodne prodat pole vybranému kupci, musel by nejprve dát možnost hospodařícímu zemědělci na daném pozemku nabídku dorovnat. Pokud by ji dorovnal, prodávající by musel prodat právě jemu. Jde o zásah, který by dopadl na velkou skupinu lidí, protože zemědělskou půdu vlastní zhruba 1,8 milionu osob.
Záměr je politicky citlivý a rozděluje nejen veřejnost, ale i samotné zemědělce. Jedni jej popisují jako obranu proti spekulantům a investičním fondům, druzí jako oslabení vlastnických práv a krok, který může nečekaně zvýhodnit nejsilnější agropodniky.
Česká zvláštnost vysoký podíl pachtu
Pro posouzení dopadů je klíčové, jak se u nás hospodaří. Podle dat Eurostatu za rok 2023 je v pachtu přibližně 72 procent zemědělské půdy, což je výrazně nad evropským průměrem okolo 49 procent. Vyšší podíl mají jen některé státy. To znamená, že velká část zemědělců pracuje na pronajaté půdě, nikoli na vlastní.
Na odborné debatě ve sněmovně zaznělo, že největší objem pachtované půdy připadá na podniky obhospodařující rozsáhlé výměry. Z dat prezentovaných ekonomickými odborníky vyplývá, že převážná část pachtu připadá na subjekty nad sto hektarů. Právě tito současní uživatelé půdy by tak v případě předkupního práva získali nejsilnější nástroj, jak pronajaté pozemky postupně převádět do vlastnictví.
Kdo by mohl vydělat a kdo naopak ztratit
Zastánci regulace zdůrazňují, že aktivní zemědělec má mít lepší pozici než investor mimo obor. Kritici ale upozorňují, že zvýhodněn nebude obecně malý farmář, nýbrž ten, kdo na půdě hospodaří už dnes, a to je často velký podnik s dlouhodobými pachtovními smlouvami a silným kapitálem.
Otevírá se také otázka hodnoty podniků, které mají značnou část půdy pronajatou. Pokud by k pronajatým pozemkům získaly přednostní nákupní možnost, mohlo by to zvyšovat jejich tržní cenu i vyjednávací sílu. Naopak vlastníci by pocítili omezení, protože by nemohli svobodně vybrat kupce, a jejich pozemky by mohly být na trhu méně atraktivní pro širší okruh zájemců.
Možný dopad na ceny a zkušenost ze zahraničí
Vedle vlastnických práv se diskutuje i dopad na cenu půdy. Vláda argumentuje mimo jiné tím, že zemědělská půda dlouhodobě zdražuje. Průměrná cena hektaru se loni pohybovala kolem 372 550 korun a meziročně opět rostla. Za poslední dekádu se cena podle tržních údajů zvýšila více než dvojnásobně, což se promítá i do pachtovného.
Odpůrci ale připomínají, že podobná regulace může trh ochladit. Jako příklad se uvádí německé Sasko Anhaltsko, kde po zavedení předkupního mechanismu klesala průměrná vítězná nabídka v aukcích a ubývalo dražitelů. Takový vývoj by sice mohl tlumit růst cen, zároveň ale znamená méně konkurence a menší prostor pro vlastníky zvolit si nejlepší nabídku.
Argument fondy spekulace a tlak na pacht
Významné zemědělské organizace, které změnu podporují, tvrdí, že do půdy stále více vstupují investiční fondy a spekulativní kapitál. Podle nich to ztěžuje zemědělcům přístup k půdě a zvyšuje náklady. Zaznívá také výtka, že část veřejných podpor se nepřímo přelévá k vlastníkům půdy prostřednictvím pachtu, zatímco ceny zemědělské produkce rostou pomaleji než náklady na půdu a nájem.
Smyslem má být posílení pozice aktivních hospodářů proti investorům mimo obor, kteří mohou přebíjet nabídky díky volnému kapitálu.
Proč část menších farmářů říká ne
Asociace soukromého zemědělství a další zástupci menších a středních farem upozorňují, že plošné předkupní právo je nesystémové a může dál posílit koncentraci půdy. Podle tohoto pohledu by velcí hráči získali přednostní nárok k rozsáhlým katastrům, protože už na nich hospodaří, zatímco menší zájemci by se k půdě dostávali ještě obtížněji.
Současně zaznívá, že omezení vlastníků může znehodnotit jejich majetek. Pokud se trh zúží na předem určené kupce, může to snížit cenu a zhoršit pozici vlastníka například při jednání s bankou. Kritici také varují před podobností se slovenskou zkušeností, kde do hry vstoupil ústavní přezkum.
Ústavní rizika a nejistý legislativní návrh
Právníci a odborníci upozorňují, že zásah do nakládání s majetkem musí být pečlivě zdůvodněn veřejným zájmem a napsán tak, aby obstál před ústavními limity. Právě obava z konfliktu s ústavním pořádkem vede k tomu, že se připravují analýzy a teprve hledá konkrétní podoba zákona. Zástupci ministerstva přiznávají, že finální parametry zatím nejsou jasné, i když se s normou počítá v legislativním plánu na příští období.
Co je podstatné předkupní právo nemusí pomoci těm nejslabším
Jádro sporu se stále vrací k jedné otázce. Pokud má opatření usnadnit cestu k půdě začínajícím a menším zemědělcům, musí být nastaveno tak, aby ve skutečnosti neposilovalo hlavně ty, kteří už dnes hospodaří na největších výměrách a mají největší finanční možnosti. Bez toho může mít regulace opačný efekt, tedy upevnění dominance velkých podniků, omezení vlastníků a další ztížení vstupu nové generace do oboru.
Debata tak nestojí jen na emocích kolem fondů a spekulací, ale i na tom, zda stát dokáže zvolit nástroje, které řeší příčiny. Část zemědělců proto navrhuje nejprve využít nelegislativní cesty, jako je lepší informovanost vlastníků, podpora lokálních dohod a motivace, aby půda častěji končila u místních hospodářů bez plošného omezení práv všech majitelů.
Zdroj: ASZ ČR, HN
