Šťavnaté a příjemně nakyslé bobule rybízu patří k ovoci, které se v kuchyni neztratí. Hodí se do moučníků, na rosoly a marmelády, na šťávy, sirupy i domácí víno. Právě proto má rybíz na českých zahradách dlouhodobě své místo. Keře i stromky navíc nepůsobí náročně, dobře vypadají a při rozumné péči se odmění bohatou sklizní. Kromě chuti potěší i tím, že jde o ovoce s vysokým obsahem vitaminu C a dalších cenných látek.
Jak se rybíz rozšířil do Evropy a k nám
Přesný začátek pěstování rybízu se nedá určit úplně jednoznačně, ale historické zmínky ukazují, že červený a bílý rybíz se cíleně pěstoval a zušlechťoval už v 15. století v některých evropských zemích, například v Dánsku, Německu nebo v Holandsku. Postupně se rozšířil i dál a v českých zemích se o červeném rybízu píše už zhruba v polovině 16. století. Do Severní Ameriky se rybíz dostal až později, na začátku 17. století, především díky dovozu.
Černý rybíz má odlišný příběh. Jeho původ bývá spojován se Sibiří, kde byl dlouho vnímán hlavně jako léčivá rostlina. Do Evropy se ve větší míře dostal zhruba v 18. století a následné šlechtění z něj udělalo keř s výrazně vyšší plodností. Teprve potom si jeho aromatické plody našly pevné místo i v kuchyni.
Proč se vyplatí rybíz pěstovat i dnes
Rybíz je oblíbený nejen pro chuť, ale i pro složení. Plody mají nízkou energetickou hodnotu, bývají spíše méně sladké, obsahují minimum tuku a naopak hodně vody. Červený a bílý rybíz dodávají tělu mimo jiné vápník, železo a fosfor, dále provitamin A a vitamin B1. Černý rybíz vyniká širším spektrem látek, kromě vitaminů skupiny B obsahuje také karoten, rutin, kyselinu citronovou a třísloviny.
Největším lákadlem je však vitamin C. Zvlášť černý rybíz je v tomto směru mimořádně silný, protože ho může mít násobně více než citrusy. Z rybízu se proto tradičně připravují šťávy, které se v domácích podmínkách využívají při nachlazení, při bolestech v krku nebo v období zvýšené zátěže. Rybíz bývá ceněn i pro močopudné působení, které se hodí při potřebě podpořit vylučování.
Pektin jako přirozený pomocník při zavařování
Velkou výhodou rybízu je i vyšší obsah pektinu. Právě ten pomáhá směsi přirozeně želírovat, takže rybíz dobře funguje jako základ rosolů nebo jako přísada do marmelád z jiného ovoce, které samo o sobě želíruje hůře. Nakyslá chuť navíc působí osvěžujícím dojmem, a proto se rybíz skvěle hodí i do domácích džusů, sirupů a vína.
Výsadba a základní péče o rybízové keře
Rybíz je možné sázet na jaře i na podzim. U nově zakoupených sazenic se vyplatí před výsadbou kořeny na zhruba jeden den namočit do vody, aby se rostlina lépe nastartovala. Při plánování rozestupů je dobré myslet dopředu: jednotlivé keře se obvykle umisťují přibližně metr a půl od sebe, protože časem zesílí a při sklizni je potřeba mít mezi nimi prostor. Při dobré péči mohou keře plodit velmi dlouho, klidně i dvě desetiletí, takže místo, které jim vyhradíte, bude na zahradě na řadu let.
Půda, hloubka výsadby a řez po zasazení
Na půdu nejsou rybízy přehnaně náročné. Běžná zahradní zemina vylepšená kompostem obvykle stačí. U bílého a červeného rybízu se při výsadbě doporučuje uložit výhony o několik centimetrů hlouběji, přibližně 5 až 10 cm pod úroveň terénu, aby keř lépe zpevnil a vytvořil kvalitní základ. Po výsadbě se výhony zkracují zhruba na 20 cm nad zemí. Černý rybíz se také sází o něco hlouběji a po zasazení se rovněž seřezává.
Důležitou součástí pěstování je pravidelný řez. U černého rybízu se starší, zhruba čtyřleté výhony obvykle vyřezávají, aby keř omlazoval a nasazoval nové pruty. Smyslem je udržet rostlinu vzdušnou a dlouhodobě výnosnou.
Opylení a přihnojování během sezony
U černého rybízu bývá pro lepší úrodu výhodné pěstovat alespoň dva keře, aby se mohly navzájem opylovat. Ještě lepší je zvolit dvě odlišné odrůdy, čímž se často zvýší množství i kvalita plodů. V období kvetení a následného nasazování plodů se vyplatí keře průběžně přihnojovat, protože právě tehdy mají nejvyšší nároky na živiny.
Choroby a co si u jednotlivých druhů hlídat
Černý rybíz bývá obecně považován za poměrně odolný, přesto může trpět některými potížemi. Mezi obávané problémy se řadí rez vejmutová, která rostlinu oslabuje a může snížit výnos. U bílého a hlavně červeného rybízu se zase může objevit antraknóza. V krajním případě dokáže keř výrazně poškodit až zničit, proto je důležité včas zachytit zhoršující se stav listů a celkovou kondici rostlin.
Keř, nebo stromek a co je pro vás praktičtější
Při výběru formy pěstování hraje roli prostor i očekávání. Keře mívají vyšší výnos a obvykle i delší dobu plodnosti, často až kolem dvaceti let. Stromky se zpravidla pěstují s výhledem zhruba na deset až patnáct let plodnosti. Odborníci také často uvádějí, že keřové tvary bývají odolnější vůči chorobám než stromkové.
Stromky však mají jednu praktickou přednost: nezaberou na pozemku tolik místa. Díky tomu je možné vysadit jich víc blízko sebe, případně je pěstovat i ve větších nádobách, třeba na terase. Volba tedy záleží na tom, zda chcete maximalizovat úrodu a životnost výsadby, nebo naopak šetřit místem a přizpůsobit pěstování menšímu prostoru.
Zdroj: Food Garden Life, Almanac
