Jak si na zahradě vypěstovat čínské a pekingské zelí
Zelí čínské nebo pekingské? Vězte, že oboje. Každé z nich je jiným druhem zeleniny, i když obě patří do skupiny asijských listových zelenin.
Pekingské zelí
Je tím, které vídáme v obchodech mnohem častěji. Má pevnou hlávku ve tvaru kužele a neskutečně dlouhou trvanlivost při skladování v lednici. Pekingské zelí pochází z Číny a je příbuzné našeho zelí a vodnice.
Listy většinou nemají řapíky a jsou výrazně bíle žebrovány. Barva listů je od zelené až po téměř bílou, přičemž čím světlejší barvu listy mají, tím jsou jemnější a křehčí. Sklízí se vždy celá rostlina najednou, lze ji skladovat ve sklepě po několik měsíců.
Pekingské zelí blahodárně působí na zažívací trakt, tělu dodá vitamíny C, B a karoteny, také minerální látky, například draslík, vápník, hořčík či železo. Jeho předností je i nízká kalorická hodnota a přitom vysoká schopnost zasytit.
Pekingské zelí je dostupné v odrůdách různé délky vegetační doby, od velmi raných až po pozdní.
Z velmi raných se nejčastěji prodává odrůda Manoko F1 s vejčitou hlávkou pro nejranější sklizeň. Rostliny jsou při správné zralosti dobře skladovatelné. Středně ranou odrůdou je například Nozaki s neuzavřenými hlávkami jemnější chuti, určená pro přímý konzum. Pozdní odrůda Concord F1 je určená pro letní a podzimní sklizeň, dobře se skladuje.
Čínské zelí
Naproti tomu zelí čínské netvoří pevnou hlávku a někdy je považováno za prapředka zelí pekingského. Čínské zelí tvoří listovou růžici z řapíkatých, tmavě zelených listů. Řapíky jsou bílé, dužnaté. Na první pohled mohou připomínat řapíkatý celer.
Listy mohou být hladké, ale i zkadeřené. Jeho pěstování není příliš náročné. A sklizeň může být postupná – po jednotlivých listech.
V současné době jsou i v ČR povolené odrůdy: Bokken, Ogi, Sobi.
Výsev pekingského a čínského zelí
Oba druhy zelí můžeme sít přímo na stanoviště, ale jen od května do července. V ostatních měsících sadíme předpěstovanou sadbu. Avšak pozor, semenáčky nesmíme vystavit nízkým teplotám, aby nám rostliny v záhoně hned nevykvetly.
Sejeme do řádků vzdálených alespoň 40 centimetrů. Rostliny budou od sebe vzdáleny 35 – 50 centimetrů, podle odrůdy. Proto sejeme do důlků po dvou semínkách, abychom si zajistili vyklíčení v každém důlku.
Po vysetí mělce přihrneme, přišlápneme a zalijeme, přikryjeme netkanou bílou textilií, abychom rostlinky ochránili před škůdci a přílišným suchem i sluncem.
Pro předpěstování sadby sejeme do nádob se substrátem a, zejména na jaře, zajistíme vysoké teploty (okolo 20 stupňů) a vlhkost, tedy výsev umístíme pod víko nebo fólii.
Kam zasít?
Nejvhodnější pro oba druhy zeleniny je středně těžká půda s dostatkem živin. Půda by měla být dobře propracovaná. Jílovité půdy jsou pro pěstování přímo nevhodné.
Čínské i pekingské zelí jsou typickými zeleninami první trati, takže je pěstujeme tam, kde jsme na podzim hnojili. Pro zdárný vývoj potřebují mj. i dost vápníku v půdě, takže si v kyselejších půdách pomáháme vápněním.
Zálivka nutná
Čínské i pekingské zelí vyžaduje průměrnou zálivku, nejlépe rovnou ke kořenům. Zalévat můžeme i přes netkanou bílou textilii.
Jednocení a pletí
Jakmile rostlinky v záhonu vzejdou, vyjednotíme ty slabší, v každém důlku ponecháme jednu silnější rostlinu. Pokud jsme seli do řádku, projednotíme řádky tak, aby mezery mezi rostlinami byly okolo patnácti centimetrů. O cca týden později vyjednotíme znovu, na konečných cirka 40 centimetrů.
Pletí je nutné zejména z počátku, později rostlina dost zastíní záhon a nám práce ubyde.
Nemoci a škůdci
Zelí pekingské i zelí čínské může potrápit mnoho chorob a škůdců, například virová mozaika, fomová hniloba brukvovitých rostlin, fyziologické změny způsobené deficitem vápníku. Škodí zejména dřepčíci, květilky, mšice a bělásci.
Dřepčíci nemají rádi vlhko a bělásci nekladou tam, kde je již bílo (námi položená prázdná skořápka od vajíčka) – získají dojem, že tam již obsadila rajón jiná samička.
Sklizeň
Pekingské zelí sklízíme odříznutím hlávky. Potom vyryjeme kořen. Pokud chceme zelí skladovat, snažíme se hlávku nepoškodit. Spotřebováváme jen vnitřní listy.
Čínské zelí můžeme sklízet postupně, po jednotlivých listech. Jakmile rostliny narostou, jsou poměrně otužilé. Nízké teploty jim nevadí – ty vadí jen v počátku růstu, protože když se pak oteplí, rostliny vykvetou.
Skladování
Odrůdu pekingského zelí Nozaki spotřebováváme přímo, velmi rané a pozdní odrůdy můžeme skladovat ve sklepě i několik měsíců. V lednici vydrží také poměrně dlouho. Je vhodné i pro tepelnou úpravu.
Čínské zelí nevyniká tak dlouhou skladovatelností, upřednostňujeme spotřebu čerstvě přinesených listů. Také je vhodné i k tepelné úpravě, například do rizota nebo do asijských polévek.
