Za našich prababiček se na venkově kořenová zelenina skladovala v krechtech. Naše městské babičky používaly bedničky s pískem. Kořenová zelenina vydrží, ale chce svoje.
Kořenová zelenina má poměrně dobrou skladovatelnost. Některé druhy, jako například černý kořen nebo křen, však nevydrží ve sklepě déle než dva týdny, když je správně nezabalíte tak, aby nevysychaly. Některé mrkve, červené řepy a celery si můžete užívat čerstvé po celou zimu, dokonce až do další sklizně, přitom k tomu nepotřebujete ani ten sklep. A jak to udělat s čekankou?
Snadno vysychající kořenová zelenina se neobejde bez písku
Jak už bylo zmíněno, křen, černý kořen, ale například i některé petržele a méně objemné pastináky patří k druhům kořenů, které velmi rychle vyschnou. Proto se nedají ve sklepě skladovat jen tak v přepravce a proložené papírem, nebo v pilinách.
Těmto druhům je nejlépe v zemi. Ale když v zimě mrzne a nedostanete se pro ně, je potřeba je před velkými mrazy zavčas vyndat a přemístit do sklepa. Tam jim zem nahradíte pískem. Pokud máte skleník s dost silnými stěnami, ve kterém mrzne méně než venku, nebo dokonce skleník vytápěný, můžete je přemístit do něj.
Ve skleníku se sklizené kořeny založí šikmo do mělčích brázd tak, aby bylo snadné se k nim dostat, i když půda trochu promrzne. No a ve sklepě je potřeba sáhnout pro písek, který budete udržovat mírně (ale opravdu jen mírně) vlhký.
Vršky nechte z písku venku, abyste měli přehled, zda se některý z kořenů nekazí. A překryjte je papírem, tím je dostanete o tmy, takže nebudou mít takovou snahu zelenat a vyrůstat. Ve skleníku v zemi by ale měly být založené celé.
Celer, červená řepa nebo starší odrůdy mrkve vydrží opravdu dlouho
Co jsou starší odrůdy mrkve? Ty, co mají tvar trojúhelníku a jsou podobnější řepě než karotce. Podlouhlé kořeny mrkve jsou novější druhy. Jsou často jemnější jak chuťově, tak strukturou, ale na skladování se příliš nehodí.
Proto je vhodné jako první výsev brzy na jaře zvolit karotkové mrkve, které během léta a podzimu spotřebujete nebo zamrazíte. Na uskladnění si v létě vysejte některou ze starších mrkví, která sice není tolik křehká a šťavnatá, ale spolehlivě ji budete mít k dispozici čerstvou až do května.
V nejlepším stavu vydrží celer, červená řepa nebo starší odrůdy mrkve, když je dáte do pilin, které občas navlhčíte. V písku je jim příliš vlhko a dusno, rády v něm hnijí. Piliny jsou přece jen vzdušnější, těmto druhům se v nich daří výborně. Během jara začnou pilinami prorůstat, ale to na jejich skladování nic nemění, kořeny jsou stále šťavnaté, čerstvé.
Stejně dobře se pro ně hodí skladování ve skleníku se založením v zemi, našikmo, aby bylo snadné se k nim dostat i v mrazu. Ve skleníku i ve sklepě vydrží po celou zimu, ale ve skleníku v zemi budou v lepším stavu. Až budete chtít skleník v lednu či únoru osívat, můžete kořeny přemístit do sklepa do pilin. Tam budou spolehlivě čerstvé ještě v červnu, červenci, než začnete brát ze záhonů nové.
A jak to udělat s čekankou?
Od čekanky také skladujeme kořeny, ale ne proto, abychom je konzumovali, nýbrž k tomu, aby z nich vyrašily lahodné čekankové puky. Ty se dají sklízet během celé zimy (od listopadu do dubna i déle), takže nabídnou opravdu čerstvou zeleninu, křehkou, s dávkou vitamínů, ale přitom s minimem dusíku.
Čekankové puky rostou v teplotě okolo 18 stupňů. Dokud je tedy kořen ve sklepě, bude jen skladován bez snahy pučet. Na verandu, chodbu si v zimě přinesete ve kbelíku s vodou jen pár kořenů. Musí ve kbelíku stát a být ponořené do cca dvou třetin své výšky. Důležité je kyblík překrýt černou neprůsvitnou fólií, aby puky nezhořkly, a doplňovat vodu. Po odříznutí puku už kořen další puk nevytvoří – je nutné jej odstranit, místo něj pak můžete do kyblíku dát kořen nový.
