Chcete-li z tyčkových rajčat sklízet opravdu velké a sladké plody, nestačí jen zalévat a přihnojovat. Tyto odrůdy mají přirozenou tendenci růst pořád dál a vytvářet další a další boční výhony. Bez zásahu se z rostliny rychle stane neprostupná zelená masa, která sice vypadá mohutně, ale energii spotřebuje hlavně na listy a stonky. Výsledkem pak bývá hodně zeleně a na konci sezóny spíš menší plody, které dozrávají pomaleji.
Proč se zálistky odstraňují a co se stane když je necháte
Zálistky jsou boční výhony vyrůstající v paždí listu, tedy v místě, kde list navazuje na hlavní stonek. U indeterminantních rajčat je každý takový výhon v podstatě start nové plnohodnotné rostliny. Když jich ponecháte více, rostlina rozdělí sílu do mnoha směrů a často nedokáže kvalitně vyživit tolik květů a plodů, kolik si sama nasadí.
První problém je energetická ztráta. Rostlina pošle velkou část cukrů i dusíku do tvorby zelené hmoty místo toho, aby podporovala kvetení a nalévání plodů. Druhým problémem je mikroklima. Příliš hustý porost špatně větrá, ranní rosa i vlhkost po zálivce zůstávají na listech déle a to vytváří ideální podmínky pro houbové choroby. Pravidelným vyštipováním se keř odlehčí, zůstane vzdušnější a rychleji osychá.
Odstraňováním zálistků rostlinu nepřipravujete o život, jen ji směrujete k tomu, aby dala přednost plodům před nekonečným růstem.
Ráno nebo večer načasování rozhoduje o kvalitě rány
Ráno jako nejbezpečnější volba
Nejlepší čas na vylamování zálistků je ráno. Po noci má rostlina obvykle vyšší napětí pletiv, stonky jsou pevnější a výhon se při jemném tlaku oddělí čistě. Rána bývá menší a pravidelnější. Navíc během dne na ni působí slunce a proudění vzduchu, takže rychleji zasychá a uzavírá se. To snižuje šanci, že se do čerstvého poranění dostanou patogeny.
Proč večer často škodí víc než pomáhá
Večer bývají rajčata po horkém dni o něco povadlejší a pletiva jsou pružnější. Zálistky pak nemusejí prasknout čistě, ale snadno s nimi strhnete i část pokožky nebo vlákna z hlavního stonku. Vznikne delší otevřená rána, která v noci, kdy stoupá vlhkost, zůstává mokrá dlouhé hodiny. A právě dlouho vlhká poranění jsou jednou z nejčastějších vstupních bran pro infekce.
Prsty jsou lepší než nůžky a mají i hygienickou výhodu
Nejjednodušší a často nejbezpečnější je vyštipování prsty. Zálistek uchopte mezi palec a ukazovák a vychylte do strany, dokud nepukne. U menších výhonů je to rychlé a rána je obvykle menší než po stříhání.
Nůžky mohou být problém hlavně kvůli přenosu chorob. Pokud s jedním nástrojem obejdete více rostlin, funguje to jako snadný most pro viry a další patogeny. Jestliže už musíte stříhat starší, ztloustlé a přehlédnuté zálistky, je rozumné nůžky mezi jednotlivými rostlinami dezinfikovat alkoholem.
Proč zálistky někdy dorůstají znovu na stejném místě
Může se stát, že zálistky odstraníte a za pár dní se v tom samém paždí objeví další. Není to chyba zraku, rostlina má v těchto místech víc než jen jeden spící pupen. V paždí listu je komplex dělivých buněk, které dokážou aktivovat náhradní růstový bod, když rostlina vyhodnotí zásah jako ohrožení.
Často k tomu dochází ve chvíli, kdy je zálistek vyštipnutý příliš brzy, například při velikosti jen pár milimetrů až zhruba 1 až 2 centimetry, nebo když při vylomení zůstane drobný pahýlek. Pomáhá nechat zálistek vyrůst přibližně na délku kolem 5 centimetrů, tedy zhruba do velikosti zápalky. V té chvíli se obvykle dá odstranit i s růstovým centrem a nové rašení bývá méně časté.
Je to práce na celou sezónu ne jednorázový zásah
Tyčková rajčata rostou prakticky až do doby, než je zastaví první podzimní chlad. Proto je vyštipování zálistků spíš pravidelný letní rituál než jednorázová práce. V praxi se osvědčuje kontrola každých 4 až 6 dní, protože mladé výhony se pak odstraňují snadno a bez velkých ran.
V průběhu srpna se navíc často přistupuje k zaštipování vrcholu hlavního stonku. Když má rostlina nasazených přibližně pět až šest pater plodů, bývá rozumné růst ukončit. Důvod je jednoduchý, pozdní květy a malé plůdky by už v mnoha oblastech nestihly do podzimu dozrát, a tak je lepší soustředit sílu na plody, které už na rostlině visí.
Výjimka kdy se jeden zálistek ponechává a pěstuje se na dva výhony
Základní pravidlo pro tyčková rajčata je vedení na jeden hlavní výhon, ale existuje i pokročilejší varianta pěstování na dva výhony. Hodí se zejména pro cherry a koktejlové odrůdy, které mají vysokou vitalitu a menší plody. Místo jedné dominantní stonky pak vytvoříte dvě rovnocenné, lépe vyvážené části, které můžete samostatně vyvazovat.
Postup je založený na výběru správného zálistku. Najděte na rostlině první květní hrozen a pod ním v paždí listu bývá výhon, který patří mezi nejsilnější a nejplodnější. Ten lze ponechat jako druhý hlavní výhon. Současně ale platí dvě podmínky. Rostliny musí mít větší rozestupy, aby se porost nepřehustil, a na druhém výhonu pak zase důsledně odstraňujete jeho vlastní zálistky, jinak se výhoda rychle ztratí.
Proč po vyštipování zůstávají zelené prsty a někdy se objeví svědění
Když zálistek ulomíte, rajče uvolní výraznou vůni a z poranění může vytéct nažloutlá šťáva. Nejde jen o nevinný rostlinný sok. Na povrchu stonků jsou drobné chloupky a v pletivech se nachází obranné látky, mimo jiné alkaloid tomatin. V přírodě slouží k odrazení škůdců a hmyzu, kteří rostlinu poškozují.
U citlivějších lidí může kombinace těchto látek a silic vyvolat svědění, pálení nebo zarudnutí kůže. Pokud víte, že na rajčata reagujete, pomůže práce v rukavicích a také umytí rukou hned po vylamování, aby zelené zbarvení a dráždivé složky nezůstávaly na kůži zbytečně dlouho.
Zdroj: Gardening Know How, Záhrada
