Zimní zahrada jako doping
Dvacetimetrová subtropická zimní zahrada Jakuba Víška má všechny atributy relaxační obytné zahrady. „Je to můj stálý doping,“ svěřuje se majitel a uštipuje lístek citroníku: „Přivoňte si!“ A to nás čekala ještě jedna zimní zahrada v tomtéž domě!
Je studený leden, ale v obytné subtropické zimní zahradě voní citroníky a kvetou orchideje. V příjemně prohřátém vzduchu se mísí kořenitá vůně zeminy a mechu, z rohu zahrady se blýskají oranžové pomeranče a citróny. Zelená clona na obvodu skleníku navozuje dojem klidu a pohody.
Palmy, vavřín a oleandry
Ve třech rostlinných patrech – od nejmenších sazeniček až po velké stromky tu rostou rostliny, s nimiž se běžně setkáváme při prázdninových cestách do Itálie či Chorvatska: drobné i větší datlové palmy, vavřín, oleandry, klívie, rozmarýnka, ale i vzrostlá smokvoň a durmany. A také samozřejmě spousta dalších – menších i větších specialitek, které majitel koupil či posbíral na svých cestách na jih. Další pocházejí z miniaturních sazeniček z botanických zahrad, kde Jakub Víšek pracoval.
Vánoce pod hrozny tilandsií
V protisvětle zahrady vystavěná na střeše garáže v čelní straně domu se „stříbří“ hned několik olivovníků. Nad hlavou nám visí hrozny tilandsií a drobných kapradin, prosklenou zelenou scenérii uzavírá zeď domku, která je dekorativně porostlá drobnými lístky popínavého fikusu. Za zdí je pracovna majitele, který je zahradní inženýr.
„V zimní zahradě trávím s rodiči všechny volné i sváteční chvíle – nádherné jsou tu vánoce,“ říká nám hostitel (a také zahradník) u šálku čaje, servírovaného na prostorný teakový stůl v „subtropech“.
„Já sám tu trávím denně nejméně půlhodinu, někdy i více, nepočítaje chvíle, kdy za tu zahradničím.“ Podle jeho názoru je výstavba klasické zimní zahrady krásný a trochu romantický přepych, který si však podstatě mohou dovolit všichni, kteří mají u svého domku kousek místa a k tomu chuť se učit pěstovat exotické solitéry.
Zimní zahrada od píky…
Zimní zahradu si lze samozřejmě nechat vybudovat a zařídit od firmy či zahradního architekta. Jakub Víšek však míní, že krásnější je jeho varianta. Začít sám a od píky.
„Se svými sto kusy rostlinek na třech parapetech jsem už jako školák „zamořoval“ byt svých rodičů ve Vršovicích v Praze. Byly všude – na parapetech, pod okny, na stolcích i na balkóně…“
Jeho vášní bylo pěstování exotických kytek ze semínka. Nejraději vzpomíná na úspěšné pokusy s citroníky a kivi.
Mistrovský kousek se mu povedl s dračí palmou (dracaéna draco), kterou si v podobě hrsti semen dovezl z Kanárských ostrovů. „Semena mi vzešla a rostla tak rychle, že jsou mojí pěstitelskou chloubou i jednou z dominant subtropické zahrady,“ říká majitel.
Orientace Víškovy zahrady
Zimní zahrada přiléhá k severní a průčelní stěně obytného domu, což je podle něj dobré zejména v čase léta, kdy dům část zahrady zastiňuje a ta se pak tolik nezahřívá. Z toho vycházejí konkrétní vnitřní světelné podmínky – u stěny domu, kde je nižší intenzita osvětlení, jsou umístěny stínomilné rostliny (kapradiny a ostatní tropické podrostové druhy), naopak druhý konec zahrady je plně osluněn, jsou zde tedy vysazeny zvláště světlomilné druhy (orchideje, sukulenty).
Členění zahrady
Mimo horizontálního členění rostlin majitel myslel i na členění vertikální – každé velké výsadbové nádobě (koryta, sudy apod.) dominuje jedna vzrostná rostlina, která vytváří přirozené růstové podmínky pro nižší podrostové patro – zpravidla pestrobarevné druhy. Ty menší jsou zasazené v ozdobných keramických květináčích.
Zeleň jako bariéra
„Mne osobně je příjemná varianta zimní zahrady v podobě zelené bariéry,“ svěřuje se Jakub Víšek a dodává: „Náš domek je v úzké ulici a poměrně blízko silnice. Proto jsem se snažil si v zahradě vytvořit náležité soukromí, aby mi lidé nekoukali až do talíře, použití zelené bariéry se pro mne stalo nutností.“
K vybudování této bariéry použil přes sto kusů drobných i větších jedinců. V případě, kdy je zimní zahrada koncipovaná jako přechodový prvek do venkovního terénu, používá se spíše menší počet solitérů, aby nedošlo k omezení výhledu do vnější okrasné zahrady.
Odpočinek v tropech
„Je libo banán?“ nabízí nám s úsměvem hostitel a ukazuje na malý plod na vzrostlém banánovníku se třemi banány. Banánovník totiž „šel“ v jeho subtropické zahradě tak, že ho musel rozsadit na dva kousky. „Větší sazenici jsem na podzim přemístil do nově vystavěného skleníku – tropické zimní zahrady, kterou jsem si na jižní straně domu nechal postavit vloni na podzim. Teď je tu docela příjemně,“ říká, „ale v létě tu bude dost horko.“ Naštěstí je zimní zahrada zastíněná vzrostlým stromem, která ji chrání proti jižnímu sluníčku.
Zimní zahrada číslo dvě
Podle slov majitele jde v případě tropické zimní zahrady o reprezentativní a sbírkovou záležitost. „Při její stavbě jsem se poučil z chyb, které jsem udělal při budování přední subtropické části. To nejdůležitější bylo vybrat správnou kombinaci zavlažování a vyhřívání. To je tu již v podlaze a je samozřejmě kombinováno s dalšími zdroji. Důležitá je také úprava podlahy v náležitě šikmém sklonu, aby mohla odtékat nadbytečná voda ze zálivky a nepoškozovala dům.“ K regulaci vzdušné vlhkosti (ta může v tropické zahradě dosahovat až 80%) je zapotřebí v zahradě instalovat větrací systém.
Obě zahrady jsou využívané
Nač vlastně potřebujete dvě zimní zahrady u jednoho domu, ptali jsme se majitele. „Moje sbírka je takto rozdělena do dvou různých biotopů (tropy, subtropy) – společně se rostlinám ze dvou různých biotopů nedařilo. Proto jsem musel nechat postavit ještě jednu zahradu. Je v tom i láska ke specialitkám, které v subtropech nelze pěstovat. Když si tu v podvečer zapálím skořicové svíčky a nasvítím neskutečné tvary svojí sbírky philodendronů a fikusů, je to nádhera! V zimě je tu také díky vyhřívané podlaze o hodně tepleji nežli v subtropech a tak tu bývám častěji“ vysvětluje pan Víšek.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller