
Existují rostliny, jejichž síla se skrývá v obyčejném vzhledu, a přesto dokážou nahradit celou řadu běžných léčiv. Právě takový je i šťovík, odborně označovaný jako rostliny rodu Rumex. Tyto byliny patří mezi nejdéle používané léčivky lidového léčitelství napříč kontinenty a po tisíce let sloužily lidem nejen jako potrava, ale i jako přírodní lék.
Rostlina s tisíciletou historií
Rod Rumex zahrnuje přibližně dvě stovky druhů, které se přirozeně vyskytují v mírném pásmu Evropy, Asie, Afriky i Severní Ameriky. Už ve starověku se s nimi setkáváme v léčebných textech tradiční čínské medicíny, kde byly využívány při kožních onemocněních, horečkách, parazitárních infekcích i ženských potížích. V evropských herbářích se šťovík objevuje jako prostředek na podporu trávení, při zácpě a jako součást očistných kúr zaměřených na játra a krev.
Co dává šťovíku jeho léčivou sílu
Léčivé účinky šťovíku stojí na bohatém obsahu biologicky aktivních látek. Patří mezi ně zejména anthrachinony, flavonoidy, třísloviny, stilbeny, terpeny a lignany. Právě tyto složky vysvětlují široké spektrum účinků, které zahrnují antioxidační ochranu buněk, protizánětlivé a antibakteriální působení, podporu metabolismu i příznivý vliv na srdce a cévy.
Jak šťovík působí na lidský organismus
V tradičním léčitelství je šťovík ceněn především pro svou schopnost podporovat trávení a přirozenou detoxikaci organismu. Odvary z kořene mají mírně projímavý účinek, čímž pomáhají při zácpě a usnadňují vylučování odpadních látek. Další významnou oblastí je podpora funkce jater a žlučníku, zejména při zatížení těžší stravou nebo v období rekonvalescence.
Neméně důležité jsou jeho protizánětlivé a antibakteriální vlastnosti. Výtažky z listů i kořenů se v minulosti používaly k potlačení zánětů a jako pomoc při drobných infekcích. Zevně pak šťáva z čerstvých listů sloužila k uklidnění pokožky po kontaktu s kopřivou, při drobných popáleninách, vyrážkách nebo otocích.

Vitaminy a minerály v listech
Některé druhy šťovíku obsahují překvapivě vysoké množství vitaminu A a C, často vyšší než běžná listová zelenina. Díky tomu byly mladé listy tradičně využívány i jako jarní posilující potravina, která doplňovala živiny po zimním období.
Nejčastěji používané léčivé druhy
V léčitelství se nejčastěji setkáme se šťovíkem kadeřavým, jehož kořen i listy jsou ceněny při trávicích potížích a očistě organismu. Dalším hojně využívaným druhem je šťovík tupolistý, používaný ve formě čajů a obkladů při žaludečních a kožních obtížích. Šťovík trpělivý se zase tradičně konzumuje jako zelenina a přidává se do polévek či salátů pro svůj obsah minerálních látek.
Jednoduché domácí využití
V lidové praxi se nejčastěji připravuje čaj ze sušeného kořene, který se používá při zácpě a pomalém trávení. Z listů lze připravit nálev nebo obklad na podrážděnou pokožku. Mladé listy se někdy využívají i k výrobě jemného sirupu podporujícího trávení nebo jako součást čerstvých zeleninových šťáv, které mají osvěžující a mírně kyselou chuť.

Na co si dát pozor při užívání
Šťovík obsahuje oxaláty, které mohou při nadměrné konzumaci dráždit trávicí trakt a u citlivých jedinců přispívat ke vzniku ledvinových kamenů. Z tohoto důvodu by lidé s onemocněním ledvin měli být obezřetní a konzumovat šťovík jen v malém množství. Tepelná úprava a sušení obsah oxalátů snižují, takže vařené listy jsou obecně bezpečnější než syrové.
Při využití šťovíku jako podpůrného prostředku u závažnějších zdravotních potíží je vždy vhodné poradit se s odborníkem nebo lékařem.
Zdroj: Britannica, Zdravé tipy, Food Print